Moderní řízení klade značný důraz na minimalizaci prostředků vázaných ve výrobě, přičemž se uplatňují takové systémy, které prioritně eliminují skladové rezervy a zároveň vytěžují výrobní kapacity na maximální úroveň. Nečekaná poptávka zákazníka vyvolá obrovský tlak na celý dodavatelský řetězec a ve výrobě vytváří šokové situace. K jejich řešení je následně nutné vynaložit enormní úsilí, a s tím i spojené nemalé finanční náklady. Zodpovědné sestavení podrobné nabídky pro zákazníka je dnes záležitostí pouze několika dnů a v některých případech i hodin. Skutečností zůstává fakt, že řada českých podniků přišla v posledních letech o velice lukrativní zakázky právě proto, že tyto podniky nebyly schopny dostatečně rychle reagovat na poptávku velkých nadnárodních společností, které v České republice vyhleepublice vyhladávaly adnárodních společnostídniků přišla o velice lukrativní zakázky právě proto, že tyto podniky nebyly schopny dostatečně rychle reagovat na poptávku velkých nadnárodních společností, které v České republice vyhledávaly své případné dodavatele.
Výrobní proces je zároveň vystaven i vnitřním nežádoucím náhodným vlivům, kam patří nečekané výpadky výrobního zařízení nebo odchod klíčových pracovníků. Tyto vlivy je ale možné správným přístupem z velké části eliminovat. Významné postavení samozřejmě zaujímá chování konkurence a aplikace nových, moderních technologií. Současným působením celé skupiny těchto náhodných vlivů dochází k narušení staticky sestavených plánů a k přetěžování dostupných zdrojů.
Je patrné, že špatné rozhodnutí odpovědného pracovníka, vyvolané často kombinací časového tlaku a nepřesných informací, může vést k destabilizaci celkové situace ve výrobě. Ztráty vzniklé vinou špatných rozhodnutí, ať už v podobě ušlého zisku při nepřijetí lukrativní zakázky nebo vinou nedodržení dojednaných termínů či úrovně kvality, mohou mít fatální následky pro budoucí zdravý vývoj podnikání.
K úspěchu je potřeba mít k dispozici silný nástroj pro podporu rozhodnutí, který by byl schopen co nejpřesněji odpovědět na základní otázku: "Co se stane, když ...?" V dnešní době, v českých výrobních podnicích, závisí tato odpověď z velké části na systému samotné organizace podniku a na zkušenostech a dovednostech jednotlivých klíčových pracovníků, kteří dle své logické úvahy a na základě dostupných informací, dospějí k nějakému rozhodnutí. Je téměř jisté, že v případě složitého výrobního systému dospějí různí pracovníci k odlišným závěrům, a to především proto, že každý jednotlivec bude preferovat určitou skupinu informací (dle svého odborného zaměření), zatímco ostatním může přiřadit nižší závažnost, a také proto, že každý jednotlivec má různý postoj k riziku. Obecně známé pravidlo, že správnost rozhodnutí prokáže až reálná výroba, stále platí, nicméně experimentování s fyzickým výrobním systémem je natolik náročné a riskantní, že si to žádný zodpovědný podnikatel nemůže dovolit.