Dnešní situace však nevykazuje stabilitu, podobá se spíše energetickému ustrnutí. Naše podniky se ocitají v roli běžce, po němž se žádá světový výkon na globálním trhu, zatímco mu kvůli drahým energiím a všeobecné nejistotě docházejí síly. Pokud stát nezaručí stabilní a předvídatelné dodávky v řádu měsíců, hrozí, že se z nás stane nekonkurenceschopné teritorium, které v zakázkách snadno přeskočí dravější regiony. Klíčovým testem strategie bude právě schopnost státu přejít od deklaratorního závazku k viditelným výsledkům na faktuře – tedy k cenám elektřiny, jež budou skutečně srovnatelné s těmi, které panují v německém nebo francouzském průmyslu, tam dnes platí za megawatthodinu výrazně méně než čeští výrobci. Bez tohoto předpokladu je jakýkoliv technologický skok pouhou iluzí.