Povážlivou arytmii vykazuje hlavně průmysl, srdce naší ekonomiky. Varovným signálem je kondice automobilového průmyslu, který léta vytvářel skoro desetinu domácího HDP a zajišťoval čtvrtinu exportu. Téměř pětinový propad výroby automobilů v meziročním srovnání, zapříčiněný především nedostatkem čipů starší generace, s sebou ke dnu stahoval tuzemské subdodavatele. Skokové nárůsty cen energií a materiálových vstupů pro většinu tuzemských firem již představovaly fatální rizika, tyto dopady nyní umocněné válkou na Ukrajině je eskalují do existenční problémů. Firmy nemají žádné obranné mechanismy, a tak doufají v zázrak, který se s největší pravděpodobností nedostaví. Velký otazník pak visí nad výrobními pobočkami jak nadnárodních koncernů, tak i českých firem v Rusku a na Ukrajině, kterým v extrémním případě hrozí nekompromisní znárodnění. A k tomu všemu se přidává nová covidová vlna v Číně, která prohloubí dodavatelské problémy, jak výrobního, tak i transportního charakteru, protože se z důvodu nedostatku personálu v logistickém řetězci extrémně prodlužují přepravní časy.
Průmyslovým firmám, a nemusí se jednat pouze o těžký průmysl, roste v rámci jejich technologické transformace celková spotřeba elektrické energie. A to i přesto, že nová ekodesignová výrobní zařízení jsou energeticky méně náročná. Na spotovém trhu pak firmy nakupují elektřinu za 10násobnou cenu a nízké marže subdodavatelského řetězce pochopitelně nemohou pokrýt veškeré nárůsty vstupů. K tomu všemu kvůli inflaci přichází ze strany odborů tlak na valorizaci mezd (…).