V pravou chvíli na pravém místě

Firma pana Mencla v Ohrazenicích u Turnova zaměstnává asi 40 lidí. Specializuje se na vývoj a výrobu dílů pro montáž do podvozků autobusů nebo do jejich vrchního skeletu. K hlavním odběratelům patří koncern Daimler, takže komponenty z Turnova se montují do luxusních autobusů značky Setra, která dnes patří pod Mercedes, nebo do městských autobusů Citaro, ať už v sólo nebo kloubové verzi. Dalším významným odběratelem je tuzemský výrobce autobusů SOR Libchavy nebo německá firma Hübner, která vyrábí klouby pro autobusy patrně všech evropských výrobců.

V podnikatelském příběhu pana Mencla zaujímá titulní roli firma Mercedes. Jedna z hlavních rolí ovšem patří i společnosti Walter. Zajímá vás, jak se to seběhlo? Dejme tedy slovo přímo panu Menclovi:

Firmu jsem založil jako soukromá osoba krátce po revoluci, v roce 1991. Tehdy jsem se jako spousta dalších ocitl bez zaměstnání, jelikož objekty, kde jsem pracoval, se vracely v restituci a státní podnik, který je předtím využíval, pro nás neměl, nebo nechtěl, najít uplatnění. Začal jsem tedy rukama vyrábět modelová zařízení – zní to sice jednoduše, ale začátky byly hodně těžké, protože nebylo na čem pracovat, nebylo ani kde, takže to bylo takové dobrodružství. Měl jsem sice nějaké kontakty na zákazníky, ale ti odcházeli, protože ekonomická struktura se v té době měnila, podniky se dostávaly do obtíží. Nebyla to vůbec jednoduchá doba.

Nicméně v roce 1996 jsem už měl k dispozici pozemky na jednom sjezdu u dálnice poblíž Turnova a na nich jsem postavil tuto halu. Tím byly vytvořeny podmínky pro expanzi na trh, jelikož zde byly k dispozici prostory i pracovní místa. Zároveň se mi podařilo oslovit výrobce autobusů – firmu Mercedes v Mannheimu – a získat tím stabilního partnera. Přišli jsme tam právě v okamžiku, kdy firma připravovala vývoj nového typu autobusu, a tak jsme se začali na jeho vývoji podílet formou výroby modelů, forem, odlitků a následného obrábění. Zpočátku zde byla velká nedůvěra, protože jsme byli malá firma a ještě k tomu z Východu, což na nás vrhalo takový šedý stín. Ale postupně jsme si kvalitou, termíny i svým přístupem získávali určitý respekt a narůstali jsme v objemech. Ten růst byl takový organický – oni měli potřebu a na základě jejich potřeby jsme my mohli investovat a podílet se i na vývoji, který byl dobře placený. Díky investicím jsme se dostávali na větší objemy a k sériové produkci a nakonec jsme začali dodávat sériové díly na všechny montážní linky Mercedesu nejen v Německu, ale i ve Španělsku, Francii, Turecku a tehdy také v Brazílii. Dnes závod v Brazílii už pod Mercedes nepatří, ale výroba autobusů tam zůstala a dodnes tam dodáváme spoustu odlitků.

No, a člověk si myslel, že to takhle nějakým způsobem pojede, ale někdy v roce 2005 došlo ke změně. Zavolali si mě do Německa a sdělili mi, že je potřeba u nás ve firmě zajistit určitou diverzifikaci, protože jsem stoprocentně závislý na Mercedesu, což není strategicky dobré, a že tedy trvají na tom, abych z 50 % začal diverzifikovat někam jinam. To je dost těžké, pokud máte na 100 % využity výrobní kapacity a najednou máte 50 % uvolnit pro někoho jiného. Jsou samozřejmě určité cesty a jednou z nich byla spolupráce s firmou Walter. Zavolali jsme je, řekli, že potřebujeme zrychlit a zproduktivnit výrobu, abychom mohli uvolnit výrobní kapacity pro někoho jiného, ale 50 %, to je číslo, kterého nebylo možné dosáhnout. Nákupem strojů by to třeba také šlo... Ale dostal jsem se do nečekané situace. Do roku 2005 jsem nakupoval odlitky po všech slévárnách v České republice. A to už bylo období, kdy spousta sléváren začala mít problémy. Část odlitků jsem nakupoval také v Roudnici, v bývalém ROSSu – Roudnických strojírnách a slévárnách –, a při jednom jednání jsem se tam trochu unáhlil a řekl jim, že když nebudou dodávat, tak to tam koupím. No, a do týdne jsem měl telefon od majitelů, jestli to opravdu nechci koupit... Pro mě to byla zpráva, kterou jsem absolutně nečekal. Vyžádal jsem si tedy týden na rozmyšlenou. Po týdnu jsem to vyhodnotil tak, že ten tlak na diverzifikaci od Mercedesu je tak obrovský, že když koupím slévárnu, koupím i určité zákaznické portfolio, které z hlediska tržeb bude podobné, jako mám v Turnově. Tím naplním jejich přání, a navíc budu soběstačný i ve výrobě odlitků. Takže jsem začal s majitelem jednat a ke 30. 6. jsme to podepsali. Tím vznikla společnost Mencl Guss, s. r. o., tedy slévárna.

Současně mi přibyla spousta práce, protože od revoluce jsem byl prvním majitelem, který tam chtěl investovat a posunout to někam dál. Takže jsem sezval lidi z oboru slévárenství, řekl jim, co bychom tady chtěli dělat, jaké mám představy ohledně velikosti odlitků, materiálů, složitosti... Vyšly z toho rekonstrukce formovacích linek a slévárenských technologií v hodnotě asi 150 milionů. To se v krátké době zrealizovalo a zase se zdálo, že už vše bude klidnější. Ovšem přišel rok 2008 a opravdu velká krize, nastal propad ve výrobě a v tržbách a nebylo jednoduché to ustát. V Roudnici pracovalo původně asi 170 až 180 lidí, po krizi se díky investicím a automatizaci snížil jejich počet asi na 120 zaměstnanců.

V roce 2013 bylo rozhodnuto o další diverzifikaci a zákaznické portfolio jsme rozšířili o další odběratele. Naším významným zákazníkem se stala firma SOR Libchavy. Na to jsem velmi hrdý, protože je to česká firma, která vyrostla z minimalistických prostor a těžkých podmínek a musela udělat skutečně hodně práce, aby získala takový trh, který dnes má – tím je nejen Česká republika, ale i Slovensko, Polsko, Maďarsko a uskutečnili i první obchody do Švýcarska a do Německa. Pro nás to představuje poměrně velký podíl produkce, v jejímž rámci dodáváme i finální komponenty, například celou točnu pro kloubové autobusy. Hledáme cesty i jiným směrem – podílíme se na úžasném vývoji určitých komponent pro primární výrobu hliníku na Islandu a v Norsku. Jde o aplikace různých netradičních materiálů do našich odlitků, které mají přinést výrazné snížení spotřeby energie při výrobě hliníku.

Primárně obrábíme odlitky, z 99 % z naší slévárny, které jsou z větší části určeny pro automobilový průmysl. Jelikož tyto díly musejí být svařitelné, je jejich převažujícím materiálem ocelolitina. Naším velkým partnerem při obrábění je firma Walter, která se tehdy v tom roce 1995, kdy zde byly jen vykopané díry pro obráběcí centra, zachovala jako velký vizionář. Nad těmi dírami stál s výkresy v rukou tehdejší distributor firmy Walter pan Holakovský a už tehdy jsme řešili, jakými nástroji a jakým způsobem to budeme obrábět. Naše expanze byla ze začátku hodně dynamická, takže jsme každý druhý či třetí měsíc nakupovali obráběcí centrum. Pomoc firmy Walter byla v té době obrovská, protože jsme rychle potřebovali začít obrábět, a to produktivně, kvalitně, přitom pod tlakem termínů. Když k tomu máte partnera, který vám přinese zkušenosti ze západního světa a dá vám je k dispozici, je to velká pomoc. Dodnes oceňuji vizi pana Holakovského, s jakou dokázal všechny naše potřeby odhadnout.

V loňském roce jsme udělali investici 33 milionů do nových obráběcích center, abychom šli s výkony nahoru a drželi krok se světem. Víte, dnes s vámi zákazník nechce sedět s každým koncem roku u cenového jednání. On s vámi chce podepsat víceletou spolupráci a samozřejmě se sestupnou cenovou politikou. Takže zase – zavoláte lidi, kteří toto mohou ovlivnit, a řeknete jim: „Potřebuji zkrátit časy, zvednout produktivitu...“ Jinak bych nebyl schopen dodávat, protože bych nestačil kapacitně a nevycházelo by mi to ekonomicky. Když budu mluvit o firmě Walter, která je u nás svými nástroji zastoupena nejvíce, pro mě není nic příjemnějšího, než když její zástupce přijede s novým produktem, který se tady osvědčí. Prostě přiveze to, po čem toužíte a co hledáte. Walter je výjimečný v tom, že s novinkami přichází i bez vyzvání. Já sice vnímám, když se objeví něco nového, ale sám nejsem schopen vyhodnotit, jakým způsobem by mi to mohlo pomoct nebo jestli je to vhodné zrovna pro mě. Ale zástupce firmy, dnes pan Dušánek, přijede a řekne: „My jsme zrovna v Tübingenu vymysleli takovouto novinku a já si myslím, že bude ideální právě na to, co tady obrábíte...“ Během několika dnů se tady objeví nástroje, dají se na mašinu a za účasti zástupce firmy se testují a vyhodnocují výsledky. Není to o tom, že bych se musel někde o něco hlásit, je to přesně obráceně – Walter iniciuje návštěvu a aplikaci nových nástrojů do procesu. Pro mě je to výhodné, protože mi to šetří čas, který mohu věnovat něčemu jinému.

Naším specifikem je, že obrábíme odlitky. V jejich vrchní části se nacházejí nálitky a různé nečistoty – vměstky, písek z formy a podobně. Ty je nutno odhrubovat. My jsme například řešili problém, že břitové destičky neměly pro tuto operaci dostatečnou tuhost. Firma Walter tedy přišla s novým nástrojem s tangenciálními destičkami. Produktivita této frézy je tak vysoká, že nám v podstatě zastavila mašiny...

My jsme vlastně dříve s tímto hrubováním neměli problém, obráběli jsme stejným způsobem řadu let. Jenže zákazník toho chtěl čím dál více a my jsme potřebovali obrábět čím dál rychleji, brát větší šponu. Walter tedy přišel s novým nástrojem a s teoretickými výpočty. Dali jsme to na mašinu, programátor to tam nasypal, zmáčknul zelený knoflík, stroj se rozjel, najel do záběru – a mašina se zastavila. Tak jsme tak na sebe koukali, kde se stala chyba... Chyba se stala v tom, že naše stroje už nebyly výkonově schopné zvládat výkonnost nových nástrojů. Vyřešili jsme to, samozřejmě. Koupili jsme nové pohony s výkonem o 10 kW vyšším, udělali jsme opatření na strojích a dnes s těmito nástroji pracujeme. Dosud mi nikdo takto výkonný nástroj nepřinesl, bylo to něco revolučního, co předběhlo dobu.

Já jsem v podstatě velice konzervativní – pokud něco funguje, nemám důvod to měnit, pokud nabídky jsou technicky a ekonomicky podobné. Současný podíl nástrojů Walter v naší výrobě je asi 70 %, zbytek připadá na další značky. Od těch ostatních odebíráme většinou katalogové nástroje, zatímco u firmy Walter běžně nakupujeme i různé speciály. Patří k nim například malé kotouče na T-drážky konkrétních rozměrů, s jejichž pomocí drážku zhotovíme na jeden průchod nástroje. To nám přináší ty sekundy a minuty, které při našich sériích představují hodiny, týdny či měsíce úspor strojního času. Cením si i služeb – kdykoliv jdu například okolo šéfa výroby, vidím, že tam má otevřenou aplikaci na nákup nástrojů Walter. Prostě si vybere a do 24 hodin je nástroj tady. U nových typů nástrojů vítám i návrh řezných podmínek, protože můj technolog ten nástroj ještě nezná a měl by k němu přílišný respekt. Kdežto u Waltera ho vyvinuli, mají otestováno, co vydrží, a my nemusíme tápat.

Za dobu podnikání pana Mencla se mnohé změnilo. Pro Mercedes už dávno není neznámou firmičkou z tajuplného Východu, kam se každý bojí jezdit. Také Mercedes mezitím postavil poblíž Plzně v Holýšově obrovskou fabriku, a tak ani není nutné vozit všechny vyrobené díly na montážní linky do Mannheimu nebo do Ulmu. Jak jsme viděli, Mercedes se živě zajímá i o situaci svých dodavatelů, patrně nad rámec běžných obchodních vztahů. Ale byznys je to tvrdý, požadavky na kvalitu a na termíny jsou nekompromisní a tlak na snižování cen trvalý. Je nějaký recept na to, jak obstát? Univerzální asi ne, ale dejme ještě jednou slovo panu Menclovi:

„V závodě, který máme v Roudnici, se kdysi točil film Marečku, podejte mi pero. Řada z těch lidí tam donedávna pracovala, dnes už jsou v důchodu. Jednou jsem tam šel kolem hoblovky, kde jeden pán něco hobloval, tak na to tak chvíli koukám a povídám: ‚Já bych vám to vzal do Turnova a ofrézoval, to by bylo rychlejší.‘ A on na to: ‚Pane Mencl, nebylo. ‘ ‚Heleďte, dáme tam dvanáct set posuv a bude to za chvilku. ‘ Rozešli jsme se a když jsem se asi za půl hodiny kolem něho zase vracel, on mne zastavil a povídá: ‚Pane Mencl, můžete na chvilku? Víte, já jsem vám to nechtěl říkat, ale těch dvanáct set, to je rychloposuv!‘ No, a já mu říkám: ‚No vidíte, to je ta doba, my s tím dneska v Turnově běžně frézujeme a vy to tady máte ještě z dob Marečku, podejte mi pero, jako rychloposuv. Takhle ta doba utíká kolem vás, protože jste tady zavření a izolovaní od světa, takže jste se svými myšlenkami tam, kde jste byli před dvaceti lety.‘ Jsou to totiž právě parametry, které určují, jestli jste na trhu konkurenceschopní, nebo ne.“

Pavel Marek, Ohrazenice, foto autor pavel.marek@mmspektrum.com