Témata
Zdroj: Robot George

Ve Zlíně vzniká humanoidní robot pro průmysl

Zlínská společnost Robot George vyvíjí humanoidního robota, který má do výrobních hal přinést něco, co dosavadní automatizace neumí – univerzálnost. Autor článku je členem vývojového týmu a přibližuje v něm, proč firma sáhla právě po humanoidní formě, v jaké fázi se projekt nachází a jak se do vývoje mohou zapojit i samotné průmyslové podniky.

Reklama

Kdo se pohybuje ve strojírenství déle než několik let, ten ví, že klasická průmyslová automatizace – roboty, dopravníky, účelové přípravky – funguje skvěle tam, kde se výrobek nemění a série jsou dostatečně velké. Problém nastává ve chvíli, kdy je potřeba být flexibilní: malé série, časté změny výrobku, ruční operace, které se ekonomicky nevyplatí zautomatizovat klasickou cestou, protože náklady na přestavbu linky převýší přínos. Právě v této mezeře mimo jiné vidíme prostor pro humanoidního robota.

Za vývojem stojí nově založená společnost Robot George, která od 1. 7. 2026 navazuje na dosavadní vývoj probíhající pod firmou Blogic a dále jej rozvíjí jako samostatný startup se zaměřením výhradně na tuto technologii – s cílem dát vývoji jasnější firemní strukturu i pro nadcházející jednání s investory a průmyslovými partnery.

Proč zrovna humanoidní tvar

Humanoidní robot není samoúčelná estetika ani marketingová atrakce. Na trhu je dnes možné vidět řadu efektních ukázek – zejména od čínských výrobců –, kdy humanoidní robot tančí, chodí po jevišti nebo předvádí akrobacii před kamerami. Takové stroje jsou ale primárně stavěny jako demonstrace schopností a marketingová atrakce, ne jako nasaditelný výrobní prostředek. Chybí jim opakovatelnost úchopu, spolehlivost v reálném provozu, kompatibilita s průmyslovými komunikačními standardy a rovněž možnost splnit bezpečnostní a certifikační požadavky ze strany výroby. My jdeme opačným směrem – od začátku navrhujeme humanoidního robota George jako pracovní stroj pro reálné výrobní prostředí, a to i za cenu toho, že bude méně „efektní“ na sociálních sítích a více spolehlivý na směně. Důvod, proč jsme přesto zvolili humanoidní tvar, je prozaický: naprostá většina výrobních prostředí – pracoviště, nářadí, madla, ovládací panely, uličky mezi regály – je navržena pro člověka. Robot s antropomorfní kinematikou (dvě nohy nebo mobilní podvozek, dvě paže s dostatečným počtem stupňů volnosti, úchop srovnatelný s lidskou rukou) lze do takového prostředí nasadit bez nutnosti stavební úpravy pracoviště. Tam, kde by nasazení klasického průmyslového robotu vyžadovalo nový přípravek, bezpečnostní zónu nebo přestavbu layoutu, může humanoidní robot převzít operaci skoro „tak, jak je“.

George je evropský humanoidní robot navržený speciálně pro průmyslové prostředí. (Zdroj: Robot George)

V praxi to znamená univerzálnost napříč operacemi (dnes paletizace, zítra kontrola kvality, pozítří asistence u ručního pracoviště) bez nutnosti pokaždé stavět nové účelové zařízení. Konkrétními aplikacemi, na kterých si ověřujeme přidanou hodnotu už dnes, je manipulace a navažování sypkých materiálů, kdy je potřeba kombinovat přesnost, proměnlivost vstupního materiálu a fyzickou zátěž, jež lidské pracovníky dlouhodobě vyčerpává. (Člověk musí i v horku a v prašném prostředí pracovat v ochranných pomůckách a roušce.)

Přínosy pro výrobní podnik

Z pohledu provozního ředitele nebo technologa má nasazení humanoidního robota smysl tam, kde se dnes řeší nedostatek pracovníků pro náročnější nebo monotónní pozice, kde se jako nezbytná ukazuje flexibilita mezi více výrobky, aniž by se investovalo do nového přípravkového vybavení, nebo kde je nutné pokrýt směny, pro něž je obtížné sehnat obsluhu. Robot v tomto pojetí není náhradou člověka za každou cenu, ale nástrojem, který doplňuje kapacitu tam, kde ji firma nemá – a zároveň se takový robot dá přeprogramovat a přemístit rychleji, než lze přestavět linku.

Dalším přínosem je schopnost humanoidního robota do určité míry vykonávat i kontrolní činnost – vizuální kontrolu kvality, měření, kontrolu montážních kroků – souběžně s manipulační nebo obslužnou operací. Díky tomu je možné některé dosud oddělené kroky (manipulace + kontrola, obsluha stroje + záznam dat) sjednotit do jedné operace vykonávané jedním robotem, místo aby firma potřebovala na jednotlivé činnosti samostatná pracoviště nebo samostatné pracovníky.

Konkrétním příkladem může být využití senzoriky humanoidního robota u výrobní linky na zpracování plastů: takový robot na základě dat z vlastních senzorů a propojení s řídicím systémem linky vyhodnocuje teplotu v hale a porovnává ji s výsledky hotových dílů a na základě toho může – ve spolupráci s AI modelem – navrhovat nebo přímo řídit úpravu teplot v jednotlivých místech linky tak, aby se kompenzoval vliv okolní teploty na kvalitu výrobku. Obdobně u obráběcích strojů může robot na základě průběžného měření vyrobených dílů a vyhodnocení odchylek navrhovat nebo přímo upravovat korekce nástrojů a kompenzovat tak například opotřebení nebo tepelnou roztažnost stroje dřív, než se odchylka projeví na větším množství dílů. Jde o typ úlohy, kterou dnes obsluha řeší spíše empiricky a se zpožděním – robot ji dokáže vyhodnocovat průběžně a v reálném čase. A to jsou jen dva příklady z mnoha a mnoha dalších – podobných aplikací, kdy takový robot propojuje senzoriku, data z provozu a AI vyhodnocení, si dokážeme představit napříč obory prakticky neomezené množství.

Kde jsme dnes: od plastu ke kovu

Vývoj robota George postupuje po jasně definovaných generacích hardwaru. Aktuální prototyp, na kterém jsme ověřovali kinematiku, řídicí software a základní pohybové vzorce, byl postaven z plastových dílů – to nám umožnilo rychle iterovat konstrukci bez nákladů na kovoobrábění u každé změny. Nyní přecházíme do fáze, kdy konstrukci překreslujeme v SolidWorks do finální kovové podoby, která odpovídá reálnému průmyslovému nasazení – s ohledem na tuhost, hmotnost, tepelné poměry a životnost komponent pro reálný provoz.

Souběžně řešíme integraci řízení na platformě Nvidia Jetson Thor, včetně komunikace po ProfiNet, aby humanoid mohl standardně komunikovat s existující infrastrukturou továren – to je z pohledu výroby klíčové: nechceme stavět exotický stroj, který bude v hale „žít“ izolovaně, ale zařízení, které se plnohodnotně zapojí do stávajícího ekosystému.

Reklama
Reklama
Reklama

Vývoj vedeme s vědomím nadcházející regulace – bereme v potaz nařízení o strojních zařízeních 2023/1230, nový přístup k bezpečnosti kolaborativních robotů podle ISO 10218-1/2:2025, požadavky nařízení „AI Act“ týkající se systémů s prvky autonomního rozhodování a nově i nařízení o kybernetické odolnosti (Cyber Resilience Act, CRA), které se dotkne i propojených robotických systémů s vlastním softwarem a se schopností aktualizace. Certifikační a regulatorní příprava běží paralelně s konstrukčním vývojem, ne až po něm – to je podle naší zkušenosti jediný způsob, jak se u podobně komplexního zařízení vyhnout nákladným zpětným úpravám.

Specifikem humanoidních robotů je navíc to, že harmonizované normy EU přímo pro tento typ stroje v podstatě ještě neexistují – dosavadní normy (včetně zmíněné ISO 10218) byly primárně psány pro stacionární nebo mobilní průmyslové roboty, ne pro bipedální nebo humanoidně koncipované stroje pohybující se ve sdíleném prostoru s člověkem. Příslušné normalizační komise na této problematice teprve pracují a standardy pro humanoidy se v tuto chvíli vytvářejí souběžně s tím, jak se tyto stroje reálně objevují. Pro vývojáře i budoucí provozovatele to znamená, že certifikační strategie se dnes musí opírat o analogii s nejbližšími existujícími normami a o vlastní posouzení rizik nad rámec normy – což je přístup, který u robota George od začátku uplatňujeme.

Vše vyvíjíme vlastními silami

Záměrně jsme se rozhodli nestavět George na kompletně nakupovaných subsystémech, ale mít pod kontrolou celý řetězec vývoje. To znamená kontrolovat vlastní strojní konstrukci (mechaniku, kinematiku, pohony), vlastní vývoj řídicích desek včetně mikrokontrolérů (MCU) pro nízkoúrovňové řízení pohonů a senzoriky, a to až po AI simulace, ve kterých se chování humanoidního robota trénuje a ověřuje ještě předtím, než se testuje na reálném hardwaru. Tento přístup je pracnější než skládání humanoida z hotových komponent od různých dodavatelů, ale dává nám kontrolu nad klíčovými parametry – latencí řízení, přizpůsobením konkrétní aplikaci i budoucí certifikací.

Stejnou filozofii uplatňujeme u uchopovačů. Vyvíjíme jak standardní varianty – dvouprstý a tříprstý úchop pro běžnou manipulaci – tak speciální uchopovače, šité na míru konkrétní aplikaci, protože univerzální úchop v praxi často není dostatečně efektivní ani spolehlivý pro konkrétní průmyslový úkon.

Pro sběr trénovacích dat a testování pohybových vzorců navíc vyvíjíme vlastní exoskelet, který umožňuje zaznamenávat lidský pohyb a přenášet ho do učení humanoidního robota (teleoperace a imitační učení). Tento exoskelet zároveň slouží jako nástroj pro trénink a validaci pohybových dovedností dřív, než se začnou ověřovat přímo na robotovi.

Jak se George učí pohybovat

Zásadní rozdíl oproti klasickému průmyslovému robotu není jen v konstrukci, ale i v tom, jak se stroj řídí. Klasický robot vykonává naprogramovanou trajektorii – u humanoida s desítkami stupňů volnosti a proměnlivým prostředím kolem sebe už ale ruční naprogramování každého pohybu není reálné. Proto řízení stavíme na kombinaci dvou přístupů: 1. na modelovém prediktivním řízení (MPC), které v reálném čase počítá optimální trajektorii s ohledem na fyzikální model robota a jeho okolí; 2. na technikách strojového učení (především na posilovaném učení – na reinforcement learningu), které se používají, když je obtížné popsat chování explicitním modelem, například při udržování rovnováhy, při reakci na neočekávaný dotyk nebo při kontaktu s poddajným materiálem.

Robot George může používat jak univerzální, dvouprstý nebo tříprstý úchop pro běžnou manipulaci, tak uchopovače speciální, šité na míru pro konkrétní průmyslovou aplikaci. (Zdroj: Robot George)

Prakticky to znamená, že pohyby robota nejsou naprogramovány jako celek, ale skládají se z tzv. atomických dovedností (uchopení, přenos, vyrovnání, jemné dotažení), z nichž vyšší vrstva řízení sestavuje konkrétní pracovní úkon podle aktuální situace na pracovišti. Neuronové sítě se v tomto rámci uplatňují zejména při vnímání okolí (rozpoznání polohy dílu, jeho orientace, typu materiálu) a při odhadu, jak reagovat na drobné odchylky – posun dílu na paletě, jiný úhel podání, změnu hmotnosti –, aniž by bylo nutné situaci předem explicitně naprogramovat. Cílem je robot, který se dokáže učit z reálného provozu a přizpůsobovat konkrétnímu pracovišti, místo aby vyžadoval nové naprogramování při každé změně výrobku.

Tento přístup má i praktický dopad na nasazení: čím více dat robot z provozu partnerské firmy získá, tím přesnější a spolehlivější je jeho chování na konkrétním pracovišti. To je i jeden z důvodů, proč dává smysl zapojovat průmyslové partnery do vývoje už dnes – reálné provozní prostředí je pro trénink a ověření takového systému nenahraditelné.

Proč zrovna teď a proč zrovna my

Za robotem George nestojí tým, který se robotikou zabývá teprve od včerejška. Jádro vývojářů se dlouhodobě věnuje umělé inteligenci a jejímu praktickému nasazení – a humanoidní robot je z tohoto pohledu dalším logickým krokem, ne odbočkou. Software a modely umělé inteligence dnes umí čím dál lépe rozpoznávat, plánovat a rozhodovat – limitujícím faktorem přestává být „myšlení“ a stává se jím schopnost bezpečně a spolehlivě jednat ve fyzickém světě. Právě tomuto oboru se dnes celosvětově začíná říkat fyzická AI (physical AI) – tedy propojení modelů umělé inteligence se strojem, který dokáže jejich rozhodnutí přenést do reálné manipulace, pohybu a interakce s okolím.

Pro tým, který má s vývojem AI systémů zkušenosti, je přechod k fyzické AI přirozeným pokračováním práce – z pohledu softwaru jde o stejné disciplíny (vnímání, rozhodování, učení z dat), které jsme dosud aplikovali čistě digitálně, nyní ale musí fungovat v reálném čase, s reálnou fyzikou, bezpečnostními riziky a mechanickými omezeními. George je tak pro nás příležitostí posunout know-how, které jsme si dlouhodobě budovali v oblasti AI, do oboru, kde bude mít nejviditelnější a nejpraktičtější dopad – do výroby.

Reklama

Nabízíme partnerství průmyslovým firmám

Základní vývoj máme za sebou a funkčnost konceptu jsme si ověřili na prototypu – víme, že cesta, kterou jsme zvolili, funguje. V této fázi proto otevíráme program George a nabízíme partnerství průmyslovým firmám – firmám, kterým dává tato technologie smysl a které chtějí být u jejího zrodu, ne až u hotového produktu. Nejde nám o nahodilé financování, ale o partnery „srdcaře“, kteří rozumí provozu v průmyslu v jeho širokém pojetí – nejen ve strojírenství, ale i v dalších výrobních oborech – a se kterými chceme vývoj společně zrychlit a doladit přesně na míru reálné výrobě. Součástí takového partnerství je i finanční podpora dalšího vývoje – ne jako jednorázová investice zvenčí, ale jako přirozená součást spolupráce, ze které bude profitovat i partner.

Zapojený průmyslový partner díky tomu získá přístup k technologii dříve, než bude komerčně dostupná, dostane možnost přímo ovlivnit vývoj směrem ke konkrétním provozním potřebám svého oboru a nabídne se mu otevřená diskuze o modelu budoucího nasazení – ať už jde o pilotní provoz, formu placené služby (robot jako služba), nebo standardní pořízení po dokončení vývoje. Financování stavíme na postupných, navázaných krocích, které odpovídají skutečnému stavu vývoje.

Věříme, že takto postavená spolupráce bude mít smysl pro obě strany: my získáme partnera, který bude rozumět provozu průmyslu v jeho širokém pojetí a dokáže technologii reálně otestovat a posunout dál, partner získá vliv na směřování stroje, který může sám v budoucnu nasadit.

Související články
Revoluce udržitelnosti: Výroba pod kontrolou

V praxi sériové výroby není udržitelnost jen dodatečným parametrem vázaným na životní prostředí. Je to především pracovní disciplína zaměřená na úspornost, eliminaci ztrát, přesnější řízení a konzistentní výsledky. Jako taková je v symbióze s inženýrským myšlením, přičemž její jednotlivé strategie významně přispívají k celkové stabilitě procesu.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Jarní setkání strojařů v Plzni

Více než 30 vystavovatelů, téměř 50 řečníků, tři výstavní haly a jeden nezapomenutelný strojírenský zážitek. Akce Strojírenská inspirace 2024 se konala v Plzni od 4. do 6. června 2024 a zaměřila se na digitální výrobu, automatizaci a inovace ve strojírenství. Letos poprvé se toto setkání uskutečnilo v areálu Depo2015, který se stal centrem pro sdílení zkušeností a nápadů mezi odborníky z průmyslu a digitalizace.

Související články
IMTS 2026: Ve znamení nových trendů v obrábění

V září se v Chicagu uskutečnil veletrh IMTS. Pro Českou republiku i pro firmy, které zde reprezentovaly sebe i český průmysl, to byl velmi intenzivní týden. Obdobně koncipovanou společnou prezentaci neměla žádná jiná ze zúčastněných zemí. Německo i Čína sice měly národní expozice, český projekt však díky koordinaci a podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu nabídl na IMTS zcela unikátní formát prezentace. Pojďme se podívat na několik postřehů z výstavy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Od subdodávek k finalistům: Kam míří český export?

Doktor Rudolf Klepáček je fyzikální inženýr, který se stal architektem české exportní politiky. Od února 2026 stál v čele agentury CzechTrade a od srpna téhož roku vede novou státní agenturu CzechBusiness, která vznikla integrací CzechTradu a CzechInvestu do jednoho celku. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví bez diplomatických zkratek: o tom, proč firmy navázané na automobilový průmysl jedou v zajetých kolejích, ze kterých by dávno měly vyskočit, proč LinkedIn nikdy nenahradí fyzické ověření obchodního partnera, a také proč je lokalizace slovem, na které české strojírenské firmy při exportu nejčastěji zapomínají.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

AI změní strojařinu k nepoznání

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ přijal Jan Romportl, který patří k nejvýraznějším tvářím české AI scény, a to s unikátním přesahem od hlubokého akademického výzkumu až po vysoký byznys. Jako bývalý ředitel centra umělé inteligence v O2 Czech Republic a současný nezávislý konzultant pomáhá korporacím i státní správě pochopit nejen možnosti spojené s nástupem obecné umělé inteligence (AGI), ale i její rizika. Ve svých veřejných vystoupeních se často zaměřuje na strukturální změny společnosti, bezpečnostní rizika a filozoficko-technické aspekty AI.

Inteligentní ekosystém a materiálová alchymie

Současná podoba strojírenského průmyslu prochází transformací, která svou hloubkou připomíná spíše technologickou revoluci než postupnou evoluci. Zatímco v uplynulých dekádách byl vývoj výrobních technologií primárně diktován snahou o zvyšování mechanického výkonu, otáček vřeten a hrubé síly strojů, dnešní paradigma se dramaticky posouvá k jemnějším, avšak komplexnějším hodnotám. Středobodem zájmu se stává schopnost garantovat naprostou přesnost a opakovatelnost procesu v prostředí, které je čím dál proměnnější a náročnější. Tento přerod k inteligentní výrobě, definované nejen rozměrovou integritou, ale i vnitřními vlastnostmi materiálu a digitální stopou, tvoří základní pilíř konkurenceschopnosti pro nejnáročnější sektory, jako jsou letectví, energetika, e-mobilita nebo personalizovaná medicína.

Ve znamení kvality: Vstupní kontrola snáze a rychleji

Stabilita a jakost výrobního procesu vychází mimo jiné z předpokladu, že konzistentní a kvalitní je již vstup v podobě materiálu, z něhož se vyrábí. To ověřuje systém vstupních kontrol, které je zpravidla nutné provádět v laboratorních podmínkách. Dnes však existují i analytické a spektroskopické metody, jimiž lze kontrolovat materiál přímo během přejímky.

Nemusíte být první, ale nesmíte zaostat

K dalšímu rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ jsme pozvali konzultanta a technologického vizionáře Martina Krčka. Specializuje se na implementaci umělé inteligence, automatizaci a robotiku a pomáhá firmám transformovat se v agilní, daty řízené organizace připravené na éru čtvrté průmyslové revoluce.

Ve znamení kvality: AI jako měřicí nástroj

Vizuální kontrola na bázi umělé inteligence je v první řadě nový měřicí systém, který podléhá změnám prostředí, materiálu i výrobního procesu, a jehož spolehlivost může bez průběžného monitoringu časem degradovat. Letošní úpravy technické legislativy se zabývají tím, jak nastavit validaci, aby byla AI kontrola kvality opakovatelná a auditovatelná.

Dánská cesta k revitalizaci českého průmyslu

Český výrobní sektor se v současnosti nachází na zásadní křižovatce, kde rostoucí náklady na pracovní sílu a chronický nedostatek personálu nutí výrobce k radikální transformaci jejich operací. V celostátním měřítku chybí hodně přes čtvrt milionu kvalifikovaných pracovníků a pětina zaměstnavatelů čelí vážným potížím při obsazování volných míst, což vytváří bezprecedentní tlak na urychlení automatizace.

EMO 2025 – očima vystavovatele & návštěvníka

Letošní veletrh obráběcích strojů EMO 2025 vyhlíželi jak lidé pohybující se v oboru výrobní techniky – výrobci strojů, tak i lidé spojení s výrobou jako takovou – uživatelé strojů, s velkým očekáváním. Každý si pak z Hannoveru odvážel své postřehy. V tomto příspěvku se podíváme na některé aspekty veletrhu ze dvou pohledů: právě výrobce a uživatele. Předložené informace vycházejí z volně dostupných zdrojů, dále pak z archivních podkladů autora a jeho vzpomínek. Reportážní výstup šéfredaktora Romana Dvořáka se zaměřil na vybrané expozice, exponáty, firmy a v závěru pak na porovnání evropských a asijských výrobců obráběcích strojů, zde budeme poněkud „klouzat“ po povrchu.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit