K laboratorním zkouškám pro posouzení vlivu korozního prostředí na změnu drsnosti povrchu nechráněného ocelového povrchu byla použita ocel 11 373 (podle ČSN 41 1373). Zkušební vzorky pro korozní zkoušky rozměru 50 x 100 mm tloušťky 1 mm byly zhotoveny z tabule plechu rozměru 1 x 2 m stříháním na nůžkách. Jedna skupina vzorků byla před nasazením do zkoušek pouze omyta (resp. odmaštěna) v perchloretylenu, druhá byla omyta v perchloretylenu, otryskána korundovou drtí velikosti F 24 (frakce 0,71 až 0,85 mm) a opět omyta v perchloretylenu.
Zkušební vzorky byly při zkouškách zavěšeny pomocí ocelových drátků na dřevěných tyčkách položených napříč akvárii. Vzorky byly exponovány střídavým ponořováním do korozního prostředí - pitné vody z pražské vodovodní sítě. Každý pracovní den (pondělí až pátek) v 8 hodin dopoledne byla voda v nádobě vyměněna, vzorky na 3 hodiny (do 11 hodin) ponořeny, poté vyjmuty a dalších 21 hodin ponechány volně zavěšeny v prostoru laboratoře.
V průběhu zkoušky byly vzorky postupně odebírány a vyhodnocovány a zkouška byla ukončena po 60 zatěžovacích cyklech (tedy po 12 týdnech).
Po odběru byly vzorky mořením zbaveny korozních zplodin (složení mořidla: 500 ml kyselina chlorovodíková, 500 ml destilovaná voda, 5 g hexametalentetramin).
Následné zjišťování parametrů drsnosti (Ra, Rt, Rz) bylo prováděno na zařízení Mitutoyo Surftest 301. Výsledky zkoušek jsou v grafické podobě znázorněny na obrázcích.
Drsnost povrchu nechráněného ocelového povrchu s počtem korozních cyklů strmě narůstá. U povrchu pouze omytého se drsnost povrchu na konci zkoušek zvýšila u parametru drsnosti Ra na více než 2,1násobek, u parametru drsnosti Rt na téměř 3,5násobek a u parametru Rz na více než 1,9násobek výchozí hodnoty. U povrchu otryskaného bylo zjištěno podobné zvýšení, a to u parametru Ra na cca 1,5násobek, u parametru Rt na cca 3,75násobek a u parametru Rz na téměř 1,7násobek výchozí hodnoty. V souladu s předpokladem přitom výrazně rychleji roste drsnost otryskaného povrchu, což je způsobeno jeho aktivací při otryskávání. Oproti povrchu pouze omytému je na konci zkoušek nárůst drsnosti u parametru Ra asi 60 %, u parametru Rt více než 50 % a u parametru Rz téměř o 75 % vyšší.
Z vyhodnocení provedených experimentů vyplývá, že i po relativně krátkodobé expozici dochází u nechráněného ocelového povrchu k významnému zvýšení drsnosti povrchu.
Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného záměru CEZ:J03/98:413100016 České zemědělské univerzity v Praze s názvem "Optimalizace řízení spolehlivosti a environmentální aspekty strojů".
Doc. Ing. Milan Brožek, CSc.
Alexandra Nováková