Obrábění hřídelí je velmi široký pojem. Zahrnuje totiž zčásti velmi odlišné procesy obrábění převodových hřídelí, hřídelí rotorů, hřídelí čerpadel, hřídelí motorů, kloubových hřídelí či vyrovnávacích hřídelí. Důležitou roli tak hraje například i stabilita součásti. Zatímco stabilní obrobky definovaného tvaru je možné doobrobit tvrdým soustružením nebo loupáním, u tenčích, labilnějších součástí bývá nejvhodnější závěrečné broušení. Od technologického postupu se odvíjí výsledná kvalita, výrobní doba (a tím výrobní náklady), náklady na nástroje a energetická spotřeba. Ve hře je tudíž řada faktorů, které je nutno pečlivě vyhodnotit.
A právě to je pro plánovače výroby hlavní problém: brousit, nebo tvrdě soustružit? V případě strojů pro jednu technologii je volba té či oné investice podle vyráběné součásti nevyhnutelná. Tím však trpí flexibilita celé výroby. „V praxi je toto suboptimální,“ vysvětluje Dr. Guido Hegener, jednatel firmy Emag Maschinenfabrik. „Ze zkušeností víme, že provozovatelé v mnoha případech rádi vyrábějí různé obrobky na jednom jediném stroji. Přitom je samozřejmě důležité mít k dispozici technologii, která bude co nejlépe vyhovovat potřebám konstruované součásti a výrobního detailu.“ Proto nový stroj VTC 100 GT na tvrdé obrábění hřídelí má jeden primární cíl: maximální flexibilitu finálního obrábění, která garantuje integrací všech „tvrdých“ procesů do jednoho stroje. Pracovní postupy lze flexibilně střídat podle potřeb vyráběné součásti. Prioritou je přitom vždy dobrý přístup k celému zařízení, a tím krátké časy na osazování a konverzi.