Zmínil jste špatnou situaci ve školství. Jde o české specifikum nebo je to podobné i jinde v Evropě?
M. Grundfest: Já bych to nechtěl stavět do polohy špatné situace ve školství, spíše si myslím, že šíře investic přicházejících do ČR je takové povahy, že technické školství vystavuje enormnímu zájmu o množství odborníků ve strojírenství, elektromechanice a elektrotechnice. A na začátku 90. let došlo k tomu, že velké množství studentů se hlásilo na obory týkající se ekonomie, práv, případně počítačové techniky, a klasické strojírenské obory zůstaly na okraji zájmu, takže dnešní dobří strojaři mají tak kolem 50 let a prakticky zde chybí celá střední generace. Paralelně s tím sem ovšem přicházejí investice, které naopak tyto obory vyžadují, a tak vznikl velký převis poptávky, který vysoké školy nebyly schopny uspokojit. To vyvolalo aktivity privátních firem, jako je Parker, aby si svůj trh zákazníků školily samy.Na druhou stranu, když se půjdete podívat u nás na nějakou vysokou školu, máte dojem, že se ocitáte v trochu jiném světě. Rozdíl mezi privátní sférou a školstvím je ohromný, jak ve vybavení, tak v přístupu. Samozřejmě je tam řada profesorů či docentů, kteří jsou velmi dobří. Školství ale strádá nedostatkem prostředků, které chybí ve dvou směrech - jednak ve vybavení učeben a laboratoří, ale hlavně v tom, že vysoké školy si nemohou dovolit zaměstnávat špičky. A to, řekl bych, je mnohem horší, než když chybí materiální vybavení.