Témata
Zdroj: archiv D. Herring

Otevíráme nový seriál, ve kterém chceme nahlížet do zákulisí ikonických tuzemských podniků. V sérii rozhovorů s jejich lídry prozkoumáme, jak se firmy napříč obory vyrovnaly s turbulentními událostmi posledních let a jakou strategii volí pro budoucí rozvoj. První zastávkou je segment strojírenství. O současné situaci i výzvách v oblasti obráběcích strojů jsme hovořili s Dagmar Herring, předsedkyní představenstva a generální ředitelkou společnosti Toshulin, která provozuje výrobní závody v Hulíně a Kuřimi.

Michal Rosecký

Pochází ze Žďáru nad Sázavou, kde absolvoval Strojní průmyslovou školu. Následovalo studium na VUT v Brně na Ústavu výrobních strojů a robotů. Již během studia pracoval na zkrácený úvazek jako konstruktér výrobních strojů. Tomuto oboru se výlučně věnuje dodnes. Účastnil se odborné stáže v Německu, u výrobce těžkých tvářecích strojů. Z oboru ho nejvíce zajímají tvářecí stroje, avšak v praxi se setkává převážně s obráběcími. Za svoji zaměstnaneckou kariéru pracoval ve firmě vyrábějící vertikální soustruhy, kde začínal jako brigádník a končil jako technický ředitel. Nyní v oblasti konstrukce strojů podniká.

Reklama

M. Rosecký: V čele firmy Toshulin stojíte již řadu let. Jak se v tomto období formovala vaše manažerská vize a jak do ní zapadala strategická akvizice TOS Kuřim, která spojila dvě tradiční strojírenské značky?

D. Herring: V minulosti jsem žila v Kanadě a od roku 2014 jsem generální ředitelkou Toshulin. Vyrábíme vertikální soustruhy do průměru stolu čtyři metry a dlouhodobě jsme chtěli rozšířit sortiment. To se dá vyřešit buď koupí zavedené společnosti, nebo vlastním vývojem. Výrobky bývalé TOS Kuřim a naše „hulínské“ mají velmi mnoho společného, a když se objevila nabídka, využili jsme ji. Dnes mají oba naše závody téměř 400 zaměstnanců.

M. Rosecký: Jak velkým problémem je pro vás ztráta ruského trhu?

D. Herring: Žádným. Na ruský trh byla historicky ve strojírenství plošná vazba, ale protože musíme přemýšlet strategicky a zodpovědně, nemůžeme se soustředit jen na jeden trh. Máme jak vlastní pobočky v zahraničí, tak obchodní zástupce. Touto sítí pokrýváme téměř celý svět a udržujeme obchodní vztahy. Už v roce 2010 jsme se začali zabývat diverzifikací trhů. Úspěšně jsme vstoupili na čínský trh a přes naše partnery v Evropě jsme rozvíjeli tradici ve Skandinávii, Francii a Německu, abychom se závislosti na východním trhu zbavili.

Dagmar Herring je pokračovatelkou rodinné tradice a strojírenského odkazu. Jako dcera Miroslava Otépky navázala na výjimečný příběh svého otce, který v hulínské strojírně začínal na pozici výrobního dělníka a přes hlubokou znalost provozu se vypracoval až k následné privatizaci podniku. Tím položil základy moderního holdingu Toshulin. Dagmar Herring dnes s úctou k těmto kořenům a řemeslu vede společnost jako stabilní rodinnou firmu, která spojuje tradiční české strojírenství se světovými inovacemi. (Zdroj: archiv D. Herring)

V roce 2012 začal ruský trh oslabovat, ale pro nás to už nebyl problém, protože jsme za ty dva roky udělali velký kus práce jinde. Velké úsilí jsme věnovali USA, které jsou pro nás nyní hlavním odběratelem. Ztráta ruského trhu pro nás tedy nebyla a není problém.

M. Rosecký: Jsou pro vás zajímavé i trhy mimo sankční seznam?

D. Herring: Pro nás jsou zajímavé všechny trhy, ale jsme výrobci vysoce sofistikovaných strojů, a ty si žádají svou cenu. To nám určuje cílovou skupinu. Jsou to hlavně velké nadnárodní firmy, které mají zpravidla pobočky po celém světě, stejně jako my. Vynakládáme velké úsilí, abychom vybudovali vazby na tyto korporace. Není to lehký úkol, ale daří se nám to. Když se zavedeme jako spolehlivý dodavatel, máme možnost dodávat do všech jejich poboček po celém světě.

M. Rosecký: Cítíte konkurenční boj s výrobci z Asie?

D. Herring: Necítíme. Dodáváme stroje do leteckého průmyslu, automotive, kolejové dopravy i těžkého průmyslu. Bereme dnes za samozřejmost, že děláme stroje na míru, ale ona to samozřejmost není. Je to obrovská přidaná hodnota – mít vlastní vývoj, inovovat na vlastní náklady a plnit individuální potřeby zákazníka. Je nesmysl konkurovat stroji, který je vyráběn jako komodita.

M. Rosecký: Jak válka na Ukrajině ovlivnila trh s obráběcími stroji?

D. Herring: V první reakci se celý evropský trh zpomalil, protože všichni analyzovali situaci a čekali, co bude. V největší míře jsme to pozorovali ve Skandinávii, kde byly zastaveny i projekty těsně před realizací.

M. Rosecký: Jak dlouho to zpomalení podle vás potrvá a jaká je současná situace?

D. Herring: To zpomalení už je za námi, trvalo přibližně první rok. Situace samozřejmě není ideální, ale jsme hodně ovlivněni tím, co se děje u našich sousedů. V byznysové rovině je pro nás mnohem palčivějším problémem stav německé ekonomiky. Nikdo z nás si neumí představit, že by německá ekonomika nefungovala.

Reklama
Reklama
Reklama

Vidím také zvláštní nepoměr mezi poptávkami z Francie a Německa. Francie masivně investuje do zvyšování efektivity, což v Německu v takové míře nevidíme. Na druhou stranu je realitou, že Němci velké investice řeší primárně „doma“, a až v momentě, kdy nenajdou domácí řešení, hledají zahraničního partnera. To, že ty investice nevidíme my, tedy nutně neznamená, že se v Německu nedějí.

M. Rosecký: Jaký předpokládáte další vývoj v Německu?

D. Herring: Německo je ve snaze o řešení krize momentálně nečitelné a nevidíme žádné konstruktivní kroky. My ale nejsme natolik silní, abychom tuto situaci ovlivnili, musíme čekat, jak to dopadne. Přicházejí však první vlaštovky zlepšení v podobě poptávek po servisu a generálních opravách stávajících zařízení.

M. Rosecký: Pomůžou situaci dotace?

D. Herring: Nepomůžou, protože křiví poptávku. Jako firma máte potřebu investovat, vyrábět a rozvíjet se. Když vím, že na současném stroji už vyrábět nemohu, musím pořídit nový. Ano, mohu si pomoci dotací, ale když ji nedostanu, musím si ten stroj koupit i tak, protože ho k růstu nezbytně potřebuji.

M. Rosecký: Způsobila válka problémy s dodávkami komponentů?

D. Herring: Tento problém byl palčivý už v době covidu. Tehdy jsme museli být velmi pružní, změnit časový sled montáže a velmi aktivně komunikovat s dodavateli. Zvládli jsme to, ale nutno dodat, že tehdy těch zakázek nebylo tolik. V určité míře to řešíme pořád, jsme výrobní firma, ale je to v běžném rozsahu. Přímou souvislost mezi nedostatkem komponentů a konfliktem na Ukrajině nyní nevidím.

„Vyrábíme vertikální soustruhy do průměru stolu čtyři metry a dlouhodobě jsme chtěli rozšířit sortiment. To se dá vyřešit buď koupí zavedené společnosti, nebo vlastním vývojem. Výrobky bývalé TOS Kuřim a naše ‚hulínské‘ mají velmi mnoho společného, a když se objevila nabídka, využili jsme ji,“ říká Dagmar Herring k akvizici kuřimského závodu v roce 2018. (Zdroj: archiv TOS Kuřim a Toshulin)

M. Rosecký: Budete obnovovat obchodní vztahy s Ruskem po skončení války?

D. Herring: Jsem si jistá, že sankce budou trvat i po skončení války. Půjde o velmi pozvolný vývoj a troufám si predikovat, že změny budou trvat mnohem déle, než si myslíme. S Ukrajinou vztahy máme a dodáváme tam. S Ruskem žádné vztahy neudržujeme.

M. Rosecký: Používáte v závodě nějaké alternativní zdroje energie?

D. Herring: Zvažovali jsme je jako všichni, nechali jsme si vypracovat projekt, ale k realizaci jsme nepřistoupili. Má to dvě roviny. První je ekonomický smysl. Když platím za elektřinu 10 milionů korun a investice do alternativ stojí 60 milionů, matematicky to nedává smysl. Druhý problém vidím v tom, co vnímám jako „delegování zodpovědnosti“. My nejsme elektrárna. Ano, naše firma má vysokou energetickou náročnost, ale na to máme partnera – poskytovatele.

M. Rosecký: Předpokládáte narůstající tlak na pořízení alternativních zdrojů?

D. Herring: Ano, ten tlak tu bude, ale nemyslím si, že jsme kompetentní k tomu, abychom ty zdroje sami řídili. Zase bychom si museli zaplatit někoho, kdo to udělá za nás. Nemůžeme mít při své velikosti specialisty na všechno. Ať si je najme poskytovatel energie, já se potřebuji soustředit na svůj byznys.

Reklama

M. Rosecký: Změnila by se situace, kdyby byl poskytovatel soukromý subjekt?

D. Herring: Soukromé firmy jsou tu od toho, aby vytvářely zisk. Věřím, že z pohledu této logiky by se efektivita zlepšila.

M. Rosecký: Jaký máte názor na Green Deal?

D. Herring: Na Green Deal jako takový nemám vyhraněný názor, ale souhlasím s tím, že se všichni musíme chovat zodpovědně. Nastavení kritérií v Evropě je však v porovnání například se Severní Amerikou zaměřeno na detaily, které jsou zbytečné a za oceánem je nikdo neřeší. Chápu teoretickou metu, ke které směřujeme, ale problémem je nerovnost podmínek. Kauza se spalovacími motory mě naučila neznepokojovat se teoretickými návrhy. Čekám, co se skutečně nařídí a zavede do praxe, a tím se budu zabývat. Do té doby to nemá smysl. Byznysu můžete nařídit jen to, co jsou jeho zákazníci ochotni zaplatit. Musíte investovat do věcí, které vás skutečně posouvají dopředu.

Michal Rosecký a Dagmar Herring během společného setkání v Hulíně. Velký dík patří paní majitelce i vedení firmy za jejich vstřícnost a příjemnou atmosféru, která se prolínala celým rozhovorem. Do dalších let přejeme společnosti jen to nejlepší. (Zdroj: archiv autora)

M. Rosecký: Kdybyste mohla na závěr změnit jednu věc, co by to bylo?

D. Herring: Přála bych si, aby všichni chápali důležitost toho, co tady děláme. Aby z nás na všech úrovních čišela hrdost na náš produkt, protože se na něm podílejí všichni. Ve vedení máme skvělý, stabilní a pružný tým, ve výrobě šikovné a pracovité lidi. Jsem pyšná na to, co společně dokážeme zrealizovat. Výrobky z našich strojů jsou v letadlech, vlacích i autech, byť nejsou na první pohled vidět. Snažíme se dělat maximum pro spokojenost našich zaměstnanců, protože si uvědomujeme, že hlavním důvodem úspěchů společnosti Toshulin jsou a budou právě oni.

M. Rosecký: Děkuji vám za rozhovor.

Související články
Život českých značek: potravinářství

V seriálu o českých značkách tentokrát nahlédneme do světa potravinářství, konkrétně do Plzeňského Prazdroje. O logistice, bohaté historii i ambiciózní budoucnosti jednoho z nejznámějších českých pivovarů jsme hovořili s Tomášem Sedláčkem, manažerem skladování Plzeňského Prazdroje CZ/SK.

Firmy přehodnocují koncentraci na americký trh

Podle Milana Kulhánka, partnera v oddělení poradenských služeb Deloitte Česká republika a lídra pro oblast automobilového průmyslu a dodavatelských řetězců, je receptem na úspěch tuzemského průmyslu kombinace digitalizace, automatizace, diverzifikace trhů a hledání výroby s vyšší přidanou hodnotou. V tom všem hraje zásadní roli jak úroveň vzdělávání, tak samozřejmě i koncepce strategie České republiky, která by měla jasně definovat, kam vlastně směřujeme a jak toho chceme dosáhnout. A s tím vším velmi úzce souvisí otázka energií a jejich cena. A pokud to vše sečteme a podtrhneme, dostáváme výsledek v podobě cenové nekonkurenceschopnosti a nejistoty českých výrobců na zahraničních trzích, aktuálně na trhu americkém.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Související články
O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Na cestě ke zrození stroje: Závěrečné ohlasy

Série 10 článků konstruktéra Michala Roseckého během celého roku popisovala proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku se autor snažil čtenáře provázet tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Na cestě ke zrození stroje: Část 8. Logistika

Série 10 článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

CIMT a Čína v roce 2025

Předpokládám, že výstava CIMT je čtenářům MM Průmyslového spektra důvěrně známa. Vždyť o ní bylo napsáno v tištěné i elektronické podobě mnohé a mnohokrát. Avšak nikdy se nejednalo o kontext největší výstavy věnované obráběcím strojům na světě. Takový totiž byl letošní ročník. Tento text doplňuje a zároveň zakončuje sérii reportážních vstupů přímo z místa výstavy, které byly publikovány na redakčním webu.

CIMT a Čína v roce 2023

Počínaje Velikonočním pondělím se v Pekingu, téměř tradičně v tomto čase, po pět dnů konal další ročník veletrhu výrobních strojů CIMT 2023. Pro cizince byla poslední výstava jednoduše dostupná na jaře roku 2019. Od ledna 2020 se přestalo do Číny létat a události nabraly nečekaný spád. V tomto krátkém textu se podíváme na výstavu i před brány výstaviště.

USA: Sázka na stabilní trh

Spojené státy americké se řadí mezi největší vývozce na světě. Pro naše firmy představuje nejúspěšnější exportní destinaci z mimoevropských trhů. Za poslední období dochází k postupnému nárůstu našeho exportu, v roce 2019 poprvé v historii přesáhl 100 mld. Na trh USA vyvážíme zboží s nejvyšší inovační hodnotou, jako jsou např. letecké motory, zdravotnická zařízení či mikroskopy. Tyto komodity by se nyní mohly rozšířit o další sektory, jako například výrobní stroje pro high-tech výrobu.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit