Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Očima redakce >> Inauguration, TaeguTec Plant 2: Den třetí

Inauguration, TaeguTec Plant 2: Den třetí


05.04.2012

Jak jsem včera avizoval, dnes se z nás stávají turisté a my vyrážíme do demilitarizační zóny DMZ, jenž představuje prostor dlouhý cca 120 km a oddělující severni část Koree od té jižní. Tento stav trvá již přes 60 let a pravděpodobně tomu tak bude i nadále. I když dle nostalgicky znějících slov naší průvodkyně v starší generaci je celá řada obyvatel jižní části, především těch 60+, co stále v severní komunistické časti mají své příbuzné a rádi by se s nimi setkali. Mlada generace to již neřeší. Ta především studuje angličtinu, aby našla uplatnění buď doma v byznyse, či v Australii, v USA či na Filipínách- to jsou destinace, kam především buď již na studia, či poté vyrážejí.

Zpět ale k našemu výletu. Nikdo z nás netušil, co přijde. V 7.50 sraz v lobby hotelu Intercontinental a společně s kolegy z Německa a Francie vyrážíme za dobrodružstvim. Podél řeky míjíme obchodní část města plně administrativních mrakodrapu.


Kousek za Soulem směrem na sever již začínáme tušit, ze se vydáváme do míst, kam se mnoho "běžných" lidí nedostane. Dálnice se postupně z víceproudé mění v jeden pruh horší kvality a řeka v této části tvořiící hranici a vtekajici do jižní části je obehnána ostnatými dráty a straznými budkami. Člověku při pohledu na to celkem trne. Uvědomuji si, jak rychle naší realitu starou 20 let zapomínáme.

Cca po hodině cesty přijíždíme do začátku zóny DMZ, která se o víkendech stává určitou turistickou atrakci a cílem výletu jihokorejců. Vedle celé řady zábavních atrakcí, jake známe např. z Matějské pouti, jsou zde místa, která připomínají radikalní vojenský zásah před 60ti lety.


Demilitarizační zóna DMZ, která odděluje severní od jižní části. Jedná se o 120 km dlouhou hranici, oddělujiící od západu na východ na každou stranu cca 2 km pás zakončený plotem s ostnatým drátem. Každý si ze sve strany hlída to "své". Dříve se mohlo dostat bliže k této zóně, ale bohužel před dvěma lety jedna turistka neposlechla výzev vojenské ochrany a přiblížila se z jižní strany blíže k dělící řece, než bylo dovoleno a byla bohužel zastřelena.... Od té doby je zakázaný pruh širši. Tato informace nám moc nepřidá...Na fotografii je vidět  Most svobody, po kterém stále jezdí vlak z jedné země do druhé.


Stužky umisťované na ostnatém plotě symbolizují svobodu.


Lokomotiva, která před 60ti lety převážela uprchlíky ze severní části byla armadou nemilosrdně rozstřílena.

Vzpominkové místo na události před 60ti lety nenechávají nikoho na pochybách, jaká realita tehdy panovala a co vše s sebou nasledující roky přinesly. Sedáme zpět do autobusu a vydáváme se dovnitř chráněné zóny.


Opouštíme jižní část Koree a vstupujeme do DMZ zóny, kde panuji ta nejvyšší bezpečnostní pravidla. Neopouštět skupinu a respektovat všechna nařízení zejmena ta, tykající se focení jakýchkoliv míst, která jsou značena. A to jsou téměř všechna, zejména ta s výhledem směrem na KLDR

Severní Korejce během celé doby až do součastnosti stále neopouští touha dostat se do jižní části. Až do roku 1990 byly prokopány, resp. objeveny celkem 4 tunely, jimiž prchali do jižní části, než byli severními soudruhy objeveny. Jedná se o ražené tunely, občas i ve skále, délky několika kilometrů a ve značné hloubce. Tunel No. 3 je pro zájemce zpřístupněn, resp. jeho malá část až po tzv. revizní dělící prostor, kde bylo kontrolováno, kdo do jižní části vstupuje. Veškeré fotoaparáty a mobilní telefony jsme museli zanechat u vstupu, nasadili jsme helmy a vyrazili do hlubokého podzemí. Samotný průchod tunelem, cca 1,60 metru vysokým byl pro mě, s téměř s dvěma metry výšky, doslova utrpením.

Po výstupu na povrch opět usedáme do autobusu a přesouváme se na nejvyšší bod zdejšího okolí, odkud je výhled na severní část uzemí. Je zde pro tento účel vybudována betonová rampa s umistěnými dalekohledy. Přesto, že byla mlha, používání dalekohledu bylo zablokovano.... Když jsem si potajmu údolí pokryté mlhou vyfotil, okamžitě po mě vyběhl přítomný střežící voják a byl jsem nucen z iPhonu záběry vymazat. Naštěstí že tak, tvářil se velmi nekompromisně a já měl obavy, že o zařízení přijdu.


Jediné, co bylo možné před vstupem na vyhlídku na severní část vyfotit a co mi po zásahu vojáka zůstalo. Nápis je jasný a nepřipoštějícíc žádný kompromis, stejně jako poslední stritní komunistický režim, který je v této chvíli od nás teměř na dosah.

Naše finální zastavení na této ceste do DMZ zóny je ve vlakové stanici, která je poslední před vjezdem vlaku do KLDR. Vedle moderní vlakové haly, kam o víkendech přijíždějí jihokorejské rodiny, aby se odtud vydali kyvadlovými spoji do zpřístupněných míst, se zde nacházejí velké haly z dob, kdy ještě existovala přímá výměna zboží mezi jižní a severní Koreou (nyní to je realizováno skrze Čínu). Po shlédnutí haly nasedáme zpět do autobusu a vracíme se do jižní části. Průjezd hranice je ve znamení pouhe vizuální kontroly a zjištění skutečného počtu. Pasy nejsou vyžadovány....

Vracíme se zpět do vnitrozemí do města Soul na prohlídky turisticky "profláklých" míst, která jsou bezesporu popisována na stovkách www stránek.

Tím končí oficiální část naší cesty, která se konala při příležitosti slavnostního otevření nových výrobních prostor výrobce řezných nástroju TaeguTec ve městě Daegu. Když Warren Buffet se svojí investiční skupinou Berkshire Hathaway v roce 1998 koupil zdejší výrobu, bezpochyby odhadoval, jaký boom se bude v tomto teritoriu odehrávat. Korejci jsou velmi snaživí a cilevědomí. Jak jsem se od nich dozvíal, je pro ně čest pracovat pro amerického investora. Loajalita je zde s velkým L a to žádná přetvářka není. Korejci jsou upřimní, dokáží se však na rozdíl od Japonců odreagovat, být více otevření a komunikativní. Možná i proto, že Japonsko je pro ně velkým cílem, chtějí si vnitřně splatit určitou křivdu, která jim byla historicky tímto národem provedena. Hodně v sobě korejskou hrdost a citění navzájem podporují. V TV je dokonce jeden kanál, který neustále dokola formou hudebních klipů pěveckých hvězd a debat VIP osobností (s anglickými titulky) neustále dokola podporuje hrdost na svoji zemi a uspěchy, kterých dosahuje. Samsung či Hyundai a Kia mluví za své. Jiná auta a smartphony zde téměř neuvidíte. Taková je jižní Korea. Hrdá a cilevědomá.

Roman Dvorak
Soul, Korea


Soul je bezesporu moderním městem se všemi atributy, které musí obsahovat - mrakodrapy, reklamy, hluk, spěch, smog....


Proč vymýšlet něco jiného a nepoužít to, co je osvědčené. Jeden z mnoha okopírování světových standardů. Toto je pivnice s názvem OctoberFest s vlastním vařením piva uskladněného v nerezových tancích. Obsluha mluví německy, podavají se tanková piva, včetně Radlera, pečená kolena, bílé klobásy se zelím....Jen němečtí kolegové to komentovali s určitým opovržením a despektem.... Není se čemu divit :-))

 

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: