Úctyhodné je to, že práce probíhaly paralelně na čtyřech samostatných projektech. V roce 1955 byl totiž v obninském výzkumném ústavu spuštěn rychlý reaktor BR-1 s nulovým výkonem), v roce 1956 tlakovodní reaktor VM a v roce 1959 rychlý reaktor VT chlazený slitinou olova a bismutu. Během čtyř let se tak zde objevily všechny typy reaktorů, které byly později důležité pro sovětskou jadernou energetiku a některé z nich i po 60 letech považujeme za inovátorské a očekáváme jejich komerční využití.
Grafitové kanálové reaktory, mezi něž patří i AM-1, se později vyvinuly do podoby reaktorů RBMK. Tlakovodní reaktory byly používány jak na palubě námořních plavidel, tak v pozemních elektrárnách a představují dosud neúspěšnější řadu projektů Rosatomu. Za dobu své existence energetické reaktory VVER odpracovaly přes 1800 reaktorroků bez vážné havárie.