Technické požadavky na výrobky
Pro stroje a strojní zařízení má zásadní význam zákon 22/1997 Sb., který upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, jež by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí. Zákon dále uvádí práva a povinnosti osob, které uvádějí tyto výrobky na trh, a práva a povinnosti právnických nebo fyzických osob pověřených k činnostem, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím.
Jak uvádí Antonín Mykiska ve své publikaci Spolehlivost technických systémů, současné chápání bezpečnosti výrobku na trh můžeme charakterizovat takto: „Kdo chce vyrábět nebo dovážet výrobky, musí znát všechna rizika spojená s jejich užíváním a všechny technické a právní aspekty, které tato rizika omezují nebo odstraňují."
Při posuzování bezpečnosti výrobků se podle povahy výrobku sledují jeho vlastnosti. To se týká také jeho životnosti, složení, balení, návodu pro montáž, uvedení do provozu a užití včetně vymezení prostředí pro užití, údržbu a likvidaci. Ty musí být uvedeny v českém jazyce. Dále jsou posuzovány vlivy výrobku na další produkty, pokud se předpokládá jejich společné užívání. Při posuzování bezpečnosti se dále hodnotí způsoby předvádění výrobku, jeho označení, návody pro jeho použití a likvidaci a další údaje poskytnuté výrobcem.
Problematika bezpečnosti výrobků
Problematice bezpečnosti výrobků je dále věnována v rámci EU řada norem, které jsou do soustavy českých norem přejímány jako ČSN EN. Tyto normy dále můžeme rozdělit na normy typu A, které poskytují základní definice a obecná východiska, jež mohou být aplikována na všechny stroje. Normy typu B jsou normy zabývající se jedním bezpečnostním aspektem nebo také jedním typem bezpečnostního zařízení, které může být použito u několika strojních zařízení. Posledním typem EN norem jsou normy typu C, které určují podrobné bezpečnostní požadavky pro určitý typ stroje nebo skupinu strojů.
Pokud zařízení splňuje příslušné harmonizované normy, má se za to, že je naplněn předpoklad shody se základními požadavky na bezpečnost, k nimž se dané normy vztahují. Základním východiskem pro zajištění požadované nebo očekávané úrovně bezpečnosti strojních zařízení a také výrobních procesů jsou postupy a metody analýz rizik. Ta je ale obvykle kamenem úrazu u malých a překvapivě také velkých firem.
Analýza rizik
Podle ing. Šenovského, inspektora TÜV SÜD Czech, právě v analýze rizik a jejím zpracování se i ve velkých firmách objevují zásadní nedostatky. „Analýza rizik často schází úplně nebo je zpracována pouze formálně. Není používána jako nástroj pro bezpečnou konstrukci, ale zpracovávána dodatečně až po výrobě zařízení."
„Při posuzování bezpečnosti zařízení se také setkáváme se situacemi, kdy jsou konstrukční bezpečnostní nedostatky řešeny složitým zabezpečením pomocí krytování a elektronických zabezpečovacích prvků. Konstrukce a provedení stroje se nezabývá bezpečností servisu - pod krytováním v místech servisních úkonů jsou často ostré hrany. Některá rizika jsou řešena pouze upozorněním v návodu, přestože pro ně existuje konstrukční řešení. Problematickou oblastí je také rozsah a úplnost dokumentace, setkáváme se s chybějícími informacemi v návodu, chybějícími výpočty a technickými zkouškami," dodává Šenovský.
Požadavky na provoz strojních zařízení
Ve svém výčtu ing. Šenovský ještě doplňuje základní požadavky na provoz strojních zařízení. Patří mezi ně již zmiňovaná analýza rizik, dále revize, pravidelné pohlídky a kontroly, údržba a opravy. Firma musí disponovat aktuálními vypovídajícími návody a také školit obsluhu a servisní pracovníky. Musí být definovány zakázané činnosti obsluhy a zaměstnavatele. Při uvádění starších zařízení do provozu je nutné provést zhodnocení rizik, revizi těchto zařízení, prohlídku z hlediska BOZP a zpracovat aktuální návody či manuály.
Pokud si firma chce být jistá, že splňuje všechny požadavky na bezpečný provoz strojních zařízení, doporučuje inspektor TÜV SÜD Czech nezávislou inspekci třetí stranou, která prověří shodu se všemi legislativními a bezpečnostními požadavky a v případě nedostatku doporučí nápravná opatření.
Nejčastější nedostatky
V malých organizacích se v zajišťování bezpečnosti objevují vážnější nedostatky. Některá závažná nebezpečí často nejsou řešena vůbec nebo jsou řešena nedostatečně. Mechanická nebezpečí jsou často řešena nevhodným krytováním, které často zvětší riziko - například nebezpečí nárazu se změní na nebezpečí střihu. Velkou roli zde hraje také nedostatečná informovanost o relevantních předpisech a požadavcích v nich zakotvených. Firmy například často nevědí, že vázací prostředky pro zvedání jsou samostatným strojním zařízením se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Ve velkých organizacích bývá většinou dostatečně zabezpečen základní pracovní prostor, avšak chyby se objevují u zabezpečení prostorů mimo prostor obsluhy. I zde se vyskytují nedostatky v bezpečnosti při provozu strojních zařízení, které je nutno odstranit. Mnohdy se například objevují problémy s označením nebo zaměnitelností připojení příslušenství a se značením prvků hydraulického a pneumatického rozvodu nebo s označením a přístupností uzávěru vzduchu. Také nebývají řádně zajištěna všechna nebezpečná místa pohyblivých, poháněcích a pracovních částí.
Barbora Blanková
katerina.jecminkova@tuv-sud.cz
TÜV SÜD Czech
On-line verzi časopisu MM Průmyslové spektrum si můžete zakoupit v digitální trafice PUBLERO.COM.