Čekáme na moudrého panovníka

Nejen na tuto otázku hledejme odpověď v rozhovoru s docentem Karlem Šperlinkem, který přes 40 let sbírá zkušenosti ve výzkumu a vývoji doma i v zahraničí , aby je následně aplikoval v poradních orgánech postrevolučních vlád, doporučoval příslušným resortům koncepce strategií či mechanismy financování. A nejen to - docent Šperlink je materiálovým odborníkem, který se zasloužil o zavedení nových technologií výroby vysoce pevných slitin hliníku a obrobitelných slitin mědi. Zveme vás ke zprostředkovanému setkání s touto výjimečnou osobností.

MM: Jak byste charakterizoval současné inovační prostředí v České republice? Jaká mají výzkumníci zázemí pro svá bádání?

Doc. Šperlink: Zázemí pro základní výzkumnou činnost - Akademie věd a vysoké školy - je v České republice na velice slušné úrovni. To se však nedá říci o výzkumu aplikovaném. Jak je známo, po roce 1990 došlo pod taktovkou Ministerstva průmyslu k tzv. transformaci výzkumu a vývoje. Já bych to spíše nazval likvidací výzkumu a vývoje, jelikož z původních 118 výzkumných ústavů jich zůstala ani ne jedna polovina a z nich, odhaduji tak 2/3, prospívají. Druhým problémem, který byl s tímto procesem spjat, byl postupný rozpad generálních ředitelství, k němuž začínalo docházet již před rokem 1989, čímž tyto ústavy ztrácely svá realizační zázemí. Já osobně jsem byl v roce 1990 zvolen ředitelem Výzkumného ústavu kovů a v té době, v rámci bývalého Generálního ředitelství Kovohutí, byla řada podniků, které po transformačním procesu neměly zájem o spolupráci. My jsme k 1. 1. 1991 přišli o jakoukoliv státní podporu, a abychom mohli nadále existovat, museli jsme realizovat zásadní redukci. Když se za čtyři pět let ustálila vlastnická struktura podniků, začaly mít podniky opět zájem o vzájemnou spolupráci.

Postupem času, s podporou MŠMT, vznikla aplikační výzkumná centra, která v současné době zdárně fungují a nabízejí zainteresovaným podnikům své služby na vysoké úrovni.

Druhá věc, která souvisí se současným inovačním prostředím, je oblast základního výzkumu, jak na Akademii věd, tak i na některých vysokých školách. Velmi mne nadzvedává ze židle myšlení výzkumníků, že oni si budou bádat a někdo se musí postarat o aplikaci jejich eventuálních realizovatelných výsledků. To jsou velmi liché úvahy, neboť ve světě se již neodděluje základní a aplikovaný výzkum, ale jde o globální řešení daného problému. Akademie věd cíleně brání k posunu myšlení v této oblasti. Otázkou však je, jak potřebný výzkum realizují a na jaké úrovni a v jaké kvalitě. Když to přeženu, tak se doposud oháněli profesorem Heyrovským, pak Wichterlem a nyní profesorem Holým. A to je asi tak vše zásadní, co náš základní výzkum za dobu své existence vyprodukoval. A zde dle mého je zakopaný pes. Hlavně neaplikovat, aby nevyšla najevo potřebnost výzkumu a jeho úroveň...

Další zásadní problém spatřuji v kvalitě vysokých škol, v jejich poměru státních ku soukromým. Jak je možné, aby Česká republika na počet 10 milionů obyvatel měla 73 vysokých škol a z toho neuvěřitelných 45 soukromých? Zde se student doslova stává zákazníkem a určuje si pravidla. Pro srovnání - Finsko, které je počtem obyvatelstva blízké k ČR, má celkem 18 vysokých škol a hodlá z důvodu nutné globální konkurenceschopnosti tento stav koncentrovat na 5 až 6. Tento zákrok avšak u nás chce moudrého premiéra a schopného ministra školství, který provede zásadní reformu vysokého školství. Soukromé vysoké školy získávají akreditace na tzv. létající profesory, kteří jsou odbornými garanty výuky daných oborů. V roce 1996, kdy jsem byl místopředsedou Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, jsme provedli analýzu a zjistili, že rekord českého profesora byl 3,5 úvazku. Neuvěřitelně pak zněla informace, že v Polsku existoval dokonce profesor s měsíčním úvazkem 8... Tehdy jsme přijali nepsanou dohodu, že optimální úvazek je 1,4 až 1,6. Pracovníci Akademie však tvrdí, že ideální úvazek je 2,0, tedy minimálně 16 hodin denně. Má-li však vědec pracovat na maximum, tedy cca 10 či 11 hodin, pak navrhovaný úvazek by činil 20 až 22 hodin denně(!) - což je holý nesmysl. Oni to samozřejmě prosazují, neboť jde o peníze. Ale to vše platí stát, úvazek 2,0 znamená, jako kdybychom měli dvojnásobný počet vědců. Zásahy v těchto oblastech by pak napomohly řešit problematiku financování základního výzkumu i vysokých škol.

Kapitolou samou pro sebe je pak průměrný věk současných profesorů. Je zde totální absence čtyřicátníků, za což si však školy mohou samy. Já jsem svého času byl ve velké Vědecké radě ČVUT a tam se doslova vytvářely bariéry, aby mladí lidé získávali habilitaci či profesorské tituly. Osobně jsem měl tehdy coby místopředseda Rady pro výzkum a vývoj konflikt, kdy tehdejší čtyřicetiletý docent žádal o profesuru a oni mu ji nechtěli přijmout, jelikož neměl dostatek odučených hodin na ČVUT. Že však měl pedagogické zkušenosti na světových univerzitách MIT či Cambridge, to nikoho v radě nezajímalo...

MM: Zásadním způsobem jste v loňském roce kritizoval financování Akademie věd. Jak vy osobně vidíte podstatu financování základního výzkumu - návrh vs. potřebná realita?

Doc. Šperlink: Toto je jádrem sváru mezi Akademií věd a těmi ostatními. Jaký by měl být poměr mezi základním a aplikovaným výzkumem, a co se financování týká - poměr mezi institucionálním a účelovým? Ve světě je běžný poměr 40:60 ve prospěch účelového financování, avšak u nás bohužel do základního výzkumu je dáváno téměř 60 % státní podpory. Do Akademie věd opravdu proudí obrovské množství finančních prostředků. Jen pro ilustraci, průměrný plat akademického výzkumného pracovníka byl v r. 2009 více než 45 tisíc (!) - v době hospodářské krize, kdy ostatní museli šetřit, kde se dalo, si v Akademii přidávali v průměru o více než 6 %. A potom že prý stát zabijí vědu...

Zákonem je nařízeno, že stát bude určovat priority aplikovaného výzkumu a o základní se nebude starat. Což je absurdní věc. Zmiňoval jsem zde již Finsko a opět se k němu vrátím. Již vidím, jak finská vláda bude mluvit do strategie R&D firmy Nokia, jakým směrem se má ubírat. Zde je 80 % výzkumu utajováno, aby jejich produkty byly konkurenceschopné. A my budeme k nám zvát zahraniční experty, aby nám řekli, kam směrovat výzkum v dané komoditě... To absolutně postrádá znaky tržního chování.

MM: V loňském roce byla ustanovena Technologická agentura ČR. Jaký vidíte smysl jejího fungování? Ta v březnu vyhlásila první program na podporu výzkumu, vývoje a inovací Alfa, jehož jeden ze tří podprogramů se zabývá materiály, technologiemi a systémy, jehož paralelu můžeme shledávat v programu TIP, který MPO vypsalo do r. 2017. Proč zde nacházíme shodné oblasti?

Doc. Šperlink: Za vznik Technologické agentury jsme bojovali již od roku 1995, protože první zákon z roku 1992 o Státní podpoře vědecké činnosti a vývoje technologií byl značně deformován tím, že ho vytvářela akademická sféra. Byla ustanovena Rada pro výzkum a Grantová agentura, ale stále zde scházel další pomyslný pilíř v podobě technologické, aplikační agentury. Po sedmi letech se podařilo prosadit novelu zákona 130 Sb. z roku 2002 a umožnit tím vznik Technologické agentury. Česká republika měla 22 rozpočtových kapitol, z jejichž části měly být uvolněny prostředky na činnost Technologické agentury, což se některým resortům nelíbilo, jelikož by přišly o díl státních prostředků. Nemyslím si, že současné složení předsednictva a výzkumné rady Technologické agentury přesně odpovídá technologickým potřebám, ale kopíruje to fakt, které resorty přišly o finance na VaV. Nemáme v předsednictvu žádné reprezentanty podnikatelské sféry jak velkých, tak i malých podniků - ze Svazu průmyslu a dopravy, tak ani Hospodářské komory. Nemalý vliv na tuto skutečnost má bezesporu fakt, že máme velice špatnou strukturu státní správy. Navrhoval bych vytvoření Ministerstva hospodářství, které by koordinovalo práci Technologické agentury a  Ministerstva pro vědu a vysoké školy s přímým vlivem na Akademii věd. Tyto resorty by separátně odpovídaly každý za svoji politiku a společně pak za mezinárodní spolupráci na poli VaV .

K programu Alfa: Ten připravila pracovní skupina předsednictva Rady pro výzkum a vývoj. Aby nemusel být notifikován, byl vytvořen takový kompromis toho, co může být v blokové výjimce EU. Skládá se ze tří částí - první je podobná s programem TIP, tedy progresivní technologie, materiály a systémy, druhou je oblast energetiky a životního prostředí a třetí pak problematika dopravy (více nejen o programu Alfa, ale i o Technologické agentuře v rozhovoru s jejím předsedou ing. Klusáčkem v MM 4/2010, pozn. redakce).

MM: Jak vidíte budoucnost šestatřiceti výzkumných center 1M po roce 2012, jimž tehdy v návaznosti na usnesení vlády z roku 2008 stanovilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podmínky prodloužení řešení jejich projektů programu podpory výzkumu a vývoje na další období?

Doc. Šperlink: Jsem členem týmu, se kterým začínáme připravovat výzvu, která bude s podporou Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a rektorů vysokých škol směřovat na vládu a na Radu pro výzkum a vývoj, aby ta centra pokračovala a měla svůj program minimálně do roku 2017. Ta centra jsou dobře fungující, sdružují na 350 doktorandů a je třeba je nadále existenčně podporovat. Považuji je téměř za ideální a byla by velká škoda, pokud by musela skončit. Je pravda, že při jejich ustanovení v roce 2000 se předpokládalo, že po 11 letech existence budou samofinancovatelná. Ale bohužel do toho vstoupila finanční krize, a pak je třeba vzít v potaz skutečnost, že jádra výzkumných center jsou na vysokých školách, tzn. že by podniky de facto měly dotovat provoz těchto škol. Tehdy byla předepsaná státní/soukromá podpora 90/10, nyní bych jako ideální viděl poměr 60/40. Ze strukturálních fondů postupně vznikají velké výzkumné kapacity - ale bude pro ně práce, budou mít z čeho udržovat a inovovat svá zařízení?

Doc. Šperlink: Říkám často, že tehdejší generální ředitelství byla v principu velmi užitečná sdružení. V rámci globalizace měla svoji výzkumnou základnu a aplikační sféru ve fabrikách. Problém je ve finančních prostředcích, které nemá jak Svaz průmyslu a dopravy, tak ani profesní svazy v něm sdružené. Je třeba zajistit, aby tyto svazy reagovaly pružně na požadavky svých členů, disponovaly jak profesními odborníky, tak i těmi, kteří budou hájit zájmy svých podniků v jednotlivých resortech a ve vládě. Druhou stranou mince je skutečnost, že nyní například na MPO nemáte de facto odvětvově nikoho, na koho je možné se obrátit. Ve světě mají profesní svazy nesrovnatelné postavení a slovo. Vzpomínám na rok 1996, kdy jsem coby prezident Společnosti pro nové materiály navštívil v Pittsburghu sdružení tamních ocelářských firem, kde nás přijali v luxusním třicetipatrovém baráku. Toto sdružení coby příspěvková organizace mělo svoji velkou váhu ve státní správě, prosazovalo zájmy svých podniků. A za to si je podniky platily. A tak by to mělo být - lobbovat za zájmy svého odvětví. Čemuž se bohužel u nás ve většině případech neděje.

MM: Za měsíc skončí roční působení úřednické vlády. Jak byste shrnul její dosavadní práci, prosazování změn na příslušných resortech?

Doc. Šperlink: Úřednická vláda bezesporu zaznamenala určitý pokrok, kdy z jejího jednání „vymizelo" politikaření. Pokračovala však v tendenci vlád předešlých a došlo de facto k průniku resortních představitelů pod vlajkami ODS a ČSSD, kteří měli snahu řešit problémy. Bohužel zůstalo u snahy, k ničemu konkrétnímu se zatím nedostali a do voleb tomu již asi jinak nebude. Na podzim loňského roku se klub Svazu průmyslu a dopravy sešel s premiérem Fišerem, kde slíbil, že vláda připraví tzv. message pro vládu budoucí, ve které stanoví priority, čemu se v daných resortech má věnovat. Avšak i zde zůstalo jen u slibu... Totéž je možné říci i o avizované rekonstrukci Rady pro výzkum a vývoj, kdy pan premiér podlehl silnému a zcela neoprávněnému tlaku AV ČR, jejíž hlásnou troubou bylo fórum Věda žije.

MM: Podíváte-li se závěrem našeho rozhovoru do křišťálové koule a pokusíte-li se nahlédnout do postvolebního vývoje s ohledem na podporu VaVaI, co tam uvidíte?

Doc. Šperlink: Pokud se podíváme na Barrosovu vizi Evropa 2020, jež je dle mého názoru v souladu s nerealizovanou Lisabonskou strategií, tak z uváděných cílových hodnot, jako např. 3 % HDP do VaV, jsem velmi skeptický. Jako červená nit se celým dokumentem táhne podstata společné Evropy a je více než zřejmé, že EU bude zásadním způsobem tlačit na své členské státy, aby tančily tak, jak oni budou zpívat. Pokud se podíváme k nám na blízkou budoucnost, mám z ní smíšené pocity, neboť napříč politickým spektrem nenacházím osobnosti s velkým „O", které by zásadním způsobem změnily chod této země k lepšímu. Naše země opravdu čeká na moudrého panovníka, který vše zásadním způsobem rozsekne a řekne, jakým směrem se dát. Místo nesmyslných politických hrátek, jejichž cílem je získat moc a, s odpuštěním, koryta, by se měly začít řešit reálné a neodkladné problémy.

V příjemné atmosféře Novotného lávky za rozhovor poděkoval

Roman Dvořák

Doc. Ing. Karel Šperlink, CSc.
prezident Asociace inovačního podnikání ČR

viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR

Karel Šperlink absolvoval ČVUT Fakultu strojního inženýrství v roce 1966. Habilitoval se v roce 2003.

V období 1966-1969 pracoval pro VÚAP Praha, poté ve VÚK Panenské Břežany, kde se z výzkumného pracovníka vypracoval až na post generálního ředitele a předsedy představenstva. Od roku 1996 je prezidentem Asociace inovačního podnikání České republiky. Doc. Šperlink absolvoval řadu krátkodobých studijních pobytů v USA, Austrálii, SRN, UK, SNS.

V letech 1992-2000 byl místopředsedou Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, od roku 2004 členem Rady pro výzkum a vývoj. Od roku 1998 je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR a Rady Ministerstva obrany pro výzkum a vývoj, od roku 1999 členem správní rady Technické univerzity v Liberci. Doc. Šperlink je členem vědeckých rad ZČU Plzeň, FSI ČVUT Praha a ÚJV Řež, zakládajícím členem Inženýrské Akademie ČR, prezidentem České společnosti pro nové materiály a technologie. Od roku 1995 zástupcem ČR ve skupině vysokých představitelů programu EUREKA, zastupuje ČR v programových výborech 5., 6. a 7. RP EU, členem RRPP při MPO, členem ŘKV při MMR apod.

Mezi nejvýznamnější výsledky výzkumu a vývoje patří zavedení nových technologií výroby vysoce pevných slitin hliníku a obrobitelných slitin mědi. Doc. Šperlink je spoluautorem deseti monografií, autorem a spoluautorem 82 článků a přednášek na mezinárodních i tuzemských konferencích, autorem 105 výzkumných zpráv a více než 200 expertizních posudků a hodnocení, spoluautorem pěti autorských osvědčení. Doc. Šperlink je členem ČSNMT, ASM International (USA), TMS (USA), SAMPE (USA), DGM (SRN) a byl ve více než dvaceti výborech mezinárodních konferencí v ČR i zahraničí. V období 1994-2002 byl členem Akademického sněmu AV ČR.