Nejdůležitější aplikací DSC metody je tzv. poruchová analýza, během níž se hledají odpovědi například na otázky typu „proč se výrobek chová při mechanických zkouškách jinak, než se od něho očekává“, nebo „proč výrobek při jeho užívání či montáži do větších celků praská“ apod. Na obr. 3 je výsledek analýzy vyfukovaných dílů z polyetylenu (PE) za různých podmínek chlazení během vyfukování (s/bez chlazení pomocí kapalného oxidu uhličitého CO2). Ze stejné oblasti dílů byl odebrán vzorek, který byl podroben DSC analýze. Materiál byl zahřát rychlostí 10 °C.min-1 na teplotu 150 °C (do roztavení, kdy materiál dosáhne rovnovážného stavu). Na obr. 3 jsou vyneseny DSC křivky a z velikosti endotermických přeměn ve fázi tavení je zřejmé, že materiál odebraný z PE dílu, který byl při vyfukování intenzivně chlazen pomocí CO2, vykazuje nižší hodnotu entalpie tání (tepelné energie spotřebované pro roztavení materiálu). Velikost entalpie tání je přitom přímo úměrná obsahu krystalického podílu ve struktuře materiálu. Snižující se obsah krystalického podílu v materiálu snižuje například jeho pevnost či modul pružnosti a naopak zvyšuje jeho tažnost. V uvedeném případě jsou termické vlastnosti hodnoceny z prvního teplotního cyklu, který odráží podmínky tepelně-mechanického zpracování materiálu během vyfukování. Je zřejmé, že pokud se během zpracování plastu změní teplotně-mechanické poměry nebo molekulová struktura (například v důsledku degradace plastů), pak se změní i jeho termické vlastnosti. Obdobně lze pomocí DSC analýzy identifikovat také orientační vnitřní napětí ve výlisku, které je odrazem technologických podmínek zpracování materiálu (zejména teploty a tlaku) a může mít za následek předčasné porušení výrobní součásti. Při ohřevu plastového vzorku v kalorimetru dochází k relaxaci orientace makromolekul, která se projeví v záznamu DSC křivky.