Vývozci často využívají ve svých nabídkových kalkulacích takový směnný kurz, který je platný pro předpokládaný časový úsek realizace obchodního případu, hovoří se o tzv. termínových devizových kurzech. Ty jsou nástrojem zajištění kurzového rizika - hedgingu. K hedgingu se ve velké míře využívají tzv. finanční deriváty. Jejich podstatou je určitá forma termínového obchodu, reprezentovaného smlouvou o prodeji nebo koupi určitého objemu jedné měny za jinou za předem stanovený kurz v určitou dobu v budoucnost. Mezi finanční deriváty, které mohou být využity pro zajištění kurzového rizika, patří zejména forwardy a opce. Uzavřením termínového kontraktu exportéři zohledňují svůj předpoklad budoucí apreciace či depreciace zahraniční měny.
Modelová situace (pokračování)
B. Využití termínového devizového kurzu
tříměsíční devizový termínový kurz (klesající, vyjadřuje znehodnocení USD)
24,00 Kč za 1 USD
nabídková cena vyjádřená v USD
41.666,67
nebo:
tříměsíční devizový termínový kurz (rostoucí, vyjadřuje zhodnocení USD)
28,50 Kč za 1 USD
nabídková cena vyjádřená v USD
35.714,29
Jak dokládá modelová situace, využití termínového devizového kurzu v nabídkové kalkulaci vede v prvním případě ke zdražení, v druhém případě ke zlevnění zboží určeného na export (vždy oproti výchozímu promptnímu devizovému kurzu).
V případě zvýšení nabídkové ceny klesá pravděpodobnost přidělení zakázky ze strany zahraničního kupujícího. Pokud i přesto vývozce zakázku získá, potom kalkulace nabídkové ceny, za předpokladu využití takového termínového kurzu, vede k vytvoření „polštáře" ve prospěch exportéra ve výši rozdílu mezi vyšším promptním a nižším termínovým kurzem (jedná se o tzv. deport) pro případ eventuálního budoucího znehodnocení promptního kurzu příslušné zahraniční měny v časovém úseku předcházejícím inkasu prodejní ceny.
Naopak, pokud je promptní devizový kurz příslušné zahraniční měny v časovém okamžiku kalkulace nižší než termínový devizový kurz (jedná se o tzv. report), potom využití takového nižšího termínového devizového kurzu namísto aktuálního promptního devizového kurzu vede ke snížení nabídkové ceny vyjádřené v měně zahraniční. Pravděpodobnost přidělení zakázky ve prospěch exportéra tak vrůstá. Pokud však zhodnocení zahraniční měny ve výši reportu zohledněného v nabídkové ceně v průběhu úvěrování dovozce nenastane, utrpí vývozce kurzovou ztrátu.
Výsledkem devizových termínových kontraktů je sice na jedné straně eliminace kurzových ztrát, na straně druhé však i kurzových zisků, pokud je v nabídkové kalkulaci pro přepočet nabídkové ceny termínový kurz využit. Vývozce však uzavřením termínového kontraktu získává jistotu, že v nabídkové kalkulaci uvažovaného devizového kurzu v okamžiku konverze exportního výnosu skutečně dosáhne. Využití termínového kurzu lze tedy doporučit, pokud lze očekávat, že devizový termínový kurz příslušné měny odráží její očekávané znehodnocení či zhodnocení. V úvahu je třeba brát skutečnost, že deport, resp. report, zahraniční měny vůči promptnímu devizovému kurzu je rozhodující měrou ovlivňován rozdílem ve výši úrokových sazeb mezi obchodovanými měnami, jak je patrné z obrázku. Konkrétní hodnota termínového kurzu je závislá na momentálním vývoji nabídky a poptávky po dané měně.
Jak měřit efektivnost zajištění kurzových rizik prostřednictvím termínových kontraktů? Odpověď na tuto otázku budeme hledat v příštím vydání.
Doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta podnikatelská