Frézovací centra horní gantry

Naše redakce po necelém roce (viz reportáž Strojařina přináší hodnoty, MM Průmyslové spektrum  6/2010, www.mmspektrum.com/100627) opět přijala pozvání majitele firmy Jaroslava Tyce a jeho syna Ondřeje k návštěvě jejich rodinné firmy v Mýtě u Plzně. Hlavním, ale ne pouze jediným důvodem jsou dvě nová portálová obráběcí centra, která právě byla po technologických zkouškách převzata zákazníkem.

Portály do Petrohradu

Frézovací centra modelové řady FPPC, jejichž typickým znakem je koncepce horní gantry, nacházejí uplatnění v oblasti výroby složitých a rozměrných dílů pro výrobu automobilů, vlaků, lisů a válcoven. Osvědčuje se při obrábění svařovaných ocelových konstrukcí, modelů z modelářských materiálů či odlitků z šedé litiny a hliníkových slitin. Konstrukce rámu stroje se vyznačuje vysokou tuhostí, dynamickou a teplotní stabilitou.

Dvě nachystaná portálová obráběcí centra FPPC 350/9  v celé své kráse pyšně stála ve spodní montážní hale. Pan Jaroslav mě s velkým nadšením k jednomu z nich přivádí a začíná ho popisovat.

„Jedná se o 4,5 metrů široký a 10 metrů dlouhý stroj určený do energetického sektoru petrohradského zákazníka. Je to standardní stroj stavebnicové modulární konstrukce s otočnými indexovými hlavami pro silové obrábění z pěti stran." Jednotlivé řady se liší především možným zdvihem ve směru osy Y. Rozsah zdvihu této osy figuruje ve své desetině v názvu stroje. Hodnota za lomítkem je pak tisícinou hodnoty zdvihu ve směru osy X.

Na strojích řady FPPC lze provádět široké spektrum technologických operací. Plní funkci hrubovací, ale také, u  variant se zvýšenou přesností, funkci dokončovací. Všechny nosné části těchto strojů jsou z šedé litiny a vykazují velmi dobré parametry tuhostí a tlumení chvění vzniklého při obrábění. Komponenty jsou řešeny modulárně, aby vyhověly veškerým požadavkům zákazníků. Stroje jsou navrženy tak, aby plnily požadavky spolehlivosti, vysoké produktivity práce, přesnosti a kvality dosahovaného povrchu.

Konstrukční materiály

Stroje těchto konstrukcí a v takto vyráběných sériích se přímo vybízejí k možným „experimentům" v podobě aplikací netradičních konstrukčních materiálů. Otázku kompozitních materiálů  firma Strojírna Tyc nyní řeší v projektu s univerzitou v Aachenu a s Výzkumným centrem VCSVTT při FS ČVUT v Praze s týmem doktora Smolíka. V době naší návštěvy se právě podepisovaly smlouvy a  první stroj určený pro výrobu kompozitních dílců by měl údajně spatřit světlo světa v horizontu dvou let. Pro odlehčení hmoty stroje, zlepšení dynamiky a tlumení chvění nyní z kompozitů testují smýkadla. Kompozitní díly jsou však v porovnání s kovovými dražší, což by však podle Jaroslava Tyce nemělo v cenové politice hrát zásadní roli. „Je třeba stroje s kompozitními díly pečlivě zkoušet a poté zjištěné výsledky použít ve svůj obchodní  prospěch," uvádí.

Řeč přišla i na náhradu odlitků betonových směsí. V Mýtě se tím zabývali před pěti lety, nyní se k té myšlence opět vracejí. Ovšem díky přicházejícím zakázkám nemají na tento dlouhodobý vývoj v současné době volné kapacity. Hulínský karusel z betonu spatřuje Jaroslav Tyc jako velmi dobrý počin s velkou perspektivou v tomto segmentu strojů. „Viděl jsem polymerbeton od Schneebergeru, setkal jsem se i s aplikacemi u malých strojů od firem Walter a DMG.  Teplotní  kapacita a tlumení jsou v těchto případech pro obrábění přínosem. Avšak pro konstrukci portálky či velké  horizontky vidím beton  konzervativně. Trh to neocení. Pokud budou odlitky tuhé, vyzrálé a vyžíhané, tak teplotní stabilita bude vyhovující."  Na druhou stranu je však třeba brát v potaz energetickou náročnost výroby litiny, kterou je nutné v celém procesu třikrát ohřát a následně žíhat, naopak betonová směs se „jen" zamíchá a můžou se plnit formy. Strojírna Tyc má dobré zkušenosti s litinovými odlitky z tuzemska a z Polska, odtud je i pro své stroje berou. Dovážet z Číny je lichá úvaha, náklady a čas je prodražují, nemluvě pak o jejich kvalitě. Podle pana Jaroslava Čína nevyvíjí, Čína rozvijí. „To, co se u nás dělalo v 60. letech, se dělá nyní tam. Nemůžeme konkurovat sériovými výrobky, ale speciály, s řešeními přímo na míru zákazníkům."  

Uslyšíme ještě někdy „Wow"?

Dnes se už asi nedá v konstrukci nic světoborného či převratného vymyslet - žádná nová řešení, která by zlákala zástupy zákazníků, „posadila je na zadek".  I když to zní kacířsky, v podstatě stavět stroje dnes může kdokoliv. Nakoupí nabízené komponenty a ty poté pospojuje. Dokáže-li to vše levně a rychle, najde zákazníky a má vyhráno. Vidíme to na společných asijských expozicích na světových výstavách. Jaroslav Tyc však zastává názor, že stále existuje možnost přijít s novým řešením, které zákazníka osloví. „Při návrhu našich strojů vycházíme z velikosti obrobku, který chce zákazník obrábět a my mu následně navrhneme stroj naší stavebnicové konstrukce. Mění se šířka, délka, výška a vybavení - středové chlazení obráběcí hlavy, umístění vynašečů třísek, měřicí sondy. Ostatní je pevné. Zastáváme cestu najít u stroje optimální konfiguraci. Vědět, co si zákazník od něj slibuje. V aplikací našich strojů je zbytečné hrát si u velkých dílců na setinky, když následně při manipulaci jeřábu s hotovým dílem se díl prohne a přesnosti jsou ty tam."

Místo na slunci (trhu)

V době založení firmy v roce 1996 se Strojírna Tyc zabývala GO a modernizacemi. Zákazník postupně přestával být plně spokojen, když dostal sice zmodernizovaný stroj ze 60. let, který ale již nedisponoval tuhostí a přesností, jež umožňovaly a vyžadovaly stávající technologie obrábění. Jaroslav Tyc se svým týmem šel tedy do vývoje portálového obráběcího centra FVC. Nechtěli však přímo konkurovat strojům TOS Kuřim či Waldrich s krouticími momenty 3 000 Nm, pohybovali se v nižších  hodnotách kolem 1 200 Nm, ale předčili stroje se svařovanou  konstrukcí. Nyní jejich stroje zabírají třísku 12 mm do oceli frézou průměru 125 mm, jsou schopni frézovat  materiály o tvrdosti 54 HRC, kalené litiny, hardox, kolejnice atd.

Všeobecně jsou u prodeje strojů těchto velikostí velkým malérem výběrová řízení. Zákazník si nadefinuje jeho parametry, ale ze ¾  je brán zřetel na cenu stroje. Vezme to co je laciné, ale již neřeší, zda mu daný stroj zajistí potřebnou produktivitu, prostě musí splnit regule výběrové řízení. „Zákazník musí brát na zřetel fakt, že není až tak důležitá informace o stroji, že disponuje výkonem 22 kW a 5 000 otáčkami, ale potřebuje znát především jeho krouticí moment, z něhož následně vychází tuhost stroje. Na něj se však celá řada z nich při výběrovém řízení neoptá.  V konkurenci jde proti nám svařovaná konstrukce se shodným výkonem vřetena , ale logicky s rozdílným krouticím momentem a s hmotností stroje o 20 tun nižší.  Zákazník si pak koupí tuto lehkou svařovanou konstrukci, a když při osazení frézou 40 mm stroj vibruje, tak se velmi diví tomu, že nesnese 200mm frézu jako u nás při ukázce našeho stroje. S tím se však bohužel nic dělat nedá, je to dáno jeho konstrukcí. Tyto aspekty obchodníci často tají, jen aby prodali. Po nich potopa... Kupují to lidi, kteří tomu často nerozumí, dostanou od majitele cenový limit a do něj se musí vejít," uvádí Jaroslav Tyc zkušenosti z reálného života.

Vyhlídky do budoucna

V době hospodářské krize měla Strojírna Tyc podepsané velké kontrakty na stroje, které  jim pomohly toto období překlenout. Této doby využili i k modernizaci svých výrobních kapacit. Zásadně nepropouštěli, stále disponovali zhruba 50 zaměstnanci. Nejhorší myšlenky prý měli v červenci 2010, kdy nevěděli, co budou dělat o dva měsíce později.  Pak se vše najednou dalo do pohybu, ani nevěděli jak.  „Teď se to musí po krizi vzpamatovat, jak výrobci, tak i odběratelé. Zásahy do firem byly velké, nyní nastává období stabilizace. Na psychiku byla krize špatná, ale na ostatní měla pozitivní dopad," uzavírá naše setkání Jaroslav Tyc.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

On-line verzi časopisu MM Průmyslové spektrum si můžete nově zakoupit v digitální trafice PUBLERO.