Zvlášť po havárii ve Fukušimě se výzkum a vývoj soustředil na levnější a technologicky jednodušší malé reaktory. Tedy ty, které Mezinárodní agentura pro atomovou energii definuje hranicí 300 MW elektrického výkonu. Hráčů na trhu je ovšem přinejmenším stejně jako konkurujících si technologií. A na zásadní průlom v podobě komerčních objednávek se stále čeká.
Zatímco světu tradičních atomových elektráren konkuruje „velká trojka“ v podobě Rosatomu, Westinghousu a Arevy, „kapesní“ reaktory plánují také Japonci, Korejci, Indové, Číňané, Jihoafričané nebo Argentinci. Ti letos v únoru začali betonovat podloží pod vlastní tlakovodní design typu CAREM o výkonu 25 MW, odvozený od jaderného pohonu ponorek. Ostatně vojenské technologie stojí v pozadí mnoha dalších projektů, které čekají na komerční využití. Konkurence panuje také v rámci národních trhů. Třeba americký Westinghouse zastavil nedávno vývoj svého malého reaktoru. Mimo jiné proto, že americké ministerstvo energetiky při rozdělování vývojových grantů dalo přednost konkurenci v podobě firem Babcock & Wilcox a NuScale Power.
Portlandský NuScale plánuje výrobu malých modulárních reaktorů (SMR) o výkonu 45 MW, které by šlo snadno propojovat jako obyčejné baterie. Babcock & Wilcox chce zase formou joint venture postavit do roku 2020 funkční minireaktor mPower v Tennessee o elektrickém výkonu kolem 180 MW. I tady je ve hře identický a snadno propojitelný druhý modulární blok. Oba projekty počítají s parogenerátorem přímo zabudovaným v reaktorové nádobě, která je v případě NuScale včetně celého kontejnmentu (ochranné budovy) velká asi jako vagon metra.