Zůstává otázkou, proč tedy celá řada firem při vědomí toho, co bylo řečeno, se i nadále chová ke svým zaměstnancům způsobem, který jim nejen ubližuje, ale zároveň škodí jejich výkonnosti i v dlouhodobém výhledu? Profesor Pfeffer nabízí odpověď: "Hlavním důvodem této skutečnosti je, že lidé dosud nezměnili svůj systém myšlení. Z toho vyplývá, že pokud budete hledat úspěch na špatném místě, v nedobrém prostředí, nenaleznete jej."
Myšlenky v pracovním procesu musejí přinášet zisk. Ale než k tomu dojde, je třeba vyvinout velkou dřinu. Lidé by se měli zajímat o to, jakým způsobem dosáhnout takového stavu mysli, který přitahuje úspěch. K tomu je ovšem bezpodmínečně nutné, aby se zbavili komplexu méněcennosti spojeného s jednou z hlavních lidských slabůstek, spočívající v důvěrném vztahu prakticky každého průměrného zaměstnance s pojmem nemožný nebo neuskutečnitelný. Jde totiž o to, že obvykle každý z těchto malomyslných lidí vlastně zná spoustu zásad, jež se ovšem vyznačují tím, že neplatí. Ale úplně jiná situace nastává tehdy, když je ve firmě nastolena atmosféra zdravého myšlení, když jsou lidé vedeni k tomu, aby se intenzivně zajímali o takovou spoustu zásad, které jiným přinesly úspěch. Dalším nedostatkem v systému myšlení na pracovištích je rovněž trvale vyživovaný zlozvyk, že zaměstnancům je trpěno, aby poměřovali všechno a všechny svými osobními dojmy a vlastními předsudky. A tak se stává, že v mnoha případech je stále ještě systém firemního myšlení udržován v nedostatku nápadů, vtipnosti, pružnosti, nevíry ve vlastní síly - prostě v "mizérii ducha i činu".
Čí je to vina? Hlavní podíl na ní nesou vedoucí manažeři, kteří jsou obvykle posedlí fúzemi, akvizicemi, globalizací, strategiemi zeštíhlování a udržitelnosti, reinženýringem, outsourcingem, deregulacemi a všemi dalšími moderními (mnohdy spíše módními) trendy, namísto toho, aby si hleděli především způsobů, jak těžit zisky ze správného managementu pracovní síly, tedy nikoliv z dojemné péče o nějaké virtuální spekulace, ale z reálné péče o skutečné lidi. Vinu ovšem mají i senzacechtivá média, která vytvářejí kult celebrit byznysu. Celé řadě vedoucích manažerů pak mnozí neodpovědní propagandisté imputují téměř nadpřirozené schopnosti, které vydávají za vzor, jak prý právě pomocí shora uvedených módních triků lze dosáhnout snadných a rychlých obchodních úspěchů. Nic není realitě vzdálenější než takové chiméry.