Po první, druhé a třetí se nyní hovoří již o čtvrté průmyslové revoluci, vyvolané využíváním kyberfyzického prostoru ve výrobě – tedy stavu, kdy vestavěné počítače nejen kontrolují výrobu, ale komunikují i mezi sebou a díky identifikační technologii RFID „komunikují“ také s materiálem a výrobky. Jednoduše řečeno, výroba se stává tržištěm, kde si stroje v reálném čase navzájem nabízejí své služby a vyměňují informace se zpracovávanými produkty.
Je takováto představa utopie, líbivý slogan, nebo reálný trend v technologii a organizaci průmyslové výroby? Na praktický pohled výrobce, široce zapojeného do automatizace výroby, jsme se zeptali Petra Pospíšila, jednatele české pobočky německé společnosti Eplan.
O čtvrté průmyslové revoluci se hovoří zejména v souvislosti s německým projektem Industry 4.0, iniciovaným německou vládou. Na využívání kyberfyzického prostoru ve výrobě se však intenzivně pracuje také například v USA, pouze pod jiným názvem. Oč tu tedy doopravdy jde?
P. Pospíšil: Paradoxně čtvrtá průmyslová revoluce není revolucí, ale evolucí. Jedná se o efektivní využití technologií, které již existují a běžně se používají. Ale čtvrtá průmyslová revoluce posouvá praktické využití existujících technologií do jiné dimenze – do kyberfyzického prostoru. V něm operují chytré stroje v chytrých továrnách, které využívají just-in-time dodávky součástek i expedici hotových výrobků. V neposlední řadě se jedná i o inteligentní inženýring, který zkracuje a zefektivňuje dobu vývoje, automatizuje tvorbu dokumentace, optimalizuje použité součástky a zabezpečuje shodu s normami a závaznými předpisy i individuální, osobitý přístup každého projektanta a výrobce. Symbolem čtvrté průmyslové revoluce je tedy především efektivita.
Je inteligentní výroba skutečně revoluční objev posledních let, nebo jsme mohli sledovat její zárodky a předchůdce mnohem dříve?
P. Pospíšil: Inteligentní výroba není revoluční objev. Jednotlivé komponenty, které tvoří inteligentní výrobu, se již léta používají – například právě vámi zmiňované RFID nebo koncept just-in-time. Ale inteligentní výroba je o integraci těchto součástí do smysluplného, inteligentního celku, který umožní podstatně efektivnější a flexibilnější výrobu.
Jsou současné výrobní a informační technologie schopny, při vhodném využití, realizovat proces inteligentní výroby v každodenní praxi?
P. Pospíšil: Současné výrobní a informační technologie již umožňují inteligentní výrobu, jejímž hlavním smyslem je právě propojení těchto technologií do uceleného systému. Prvořadým záměrem je, aby spolu stávající výrobní a informační technologie komunikovaly.
Co dalšího je ještě třeba, aby se inteligentní výroba stala skutečností?
P. Pospíšil: Asi nejtěžší je překonat neochotu některých lidí se do inteligentní výroby vůbec pustit. Její zavedení totiž vyžaduje investice, změnu přístupu zaměstnanců i rozšíření znalostní báze o nové kompetence. A ve stávajícím prostředí, kdy inteligentní výroba ještě není masovou záležitostí, necítí management výrobních podniků žádný silný tlak na její zavedení. Ale už teď je zřejmé, že se zvyšujícím se počtem podniků s inteligentní výrobou bude narůstat i tento tlak a celá inteligentní výroba se stane naprostou nezbytností.
O peníze jde, jak známo, až v první řadě. Jaký dopad by inteligentní výroba měla mít na výrobní náklady a konkurenceschopnost průmyslových odvětví?
P. Pospíšil: Právě finanční dopad inteligentní výroby je zcela zásadní. Industry 4.0 změní postavení továrny ze současného nákladového střediska na středisko profitu. Zatímco dnes se zefektivnění výroby odehrává především prostřednictvím snížení nákladů, v budoucnosti bude rozhodující celková ziskovost. A to včetně všech – třeba i skrytých nebo parciálních – nákladů a přínosů.
Jaká vidíte největší úskalí a potenciální problémy při zavádění inteligentní výroby v praxi?
P. Pospíšil: Vzhledem k tomu, že technologie pro inteligentní výrobu již existují a jsou odzkoušené, vidím jako největší možný problém právě lidský faktor. Tedy ochotu pustit se do celého konceptu, měnit zavedené přístupy a učit se něčemu novému.
Jaké příležitosti nabízí inteligentní výroba firmám, jako je Eplan, ať už v mateřském Německu nebo jinde ve světě?
P. Pospíšil: Inteligentní výroba je o propojení výrobních a informačních technologií. Společnost Eplan jako přední světový dodavatel CAE řešení nabízí již dnes systémy, které spolupracují a propojují elektrické, fluidní a mechanické disciplíny. Výrazným prvkem bude portál – zjednodušeně aktuální databáze prověřených komponent s možností přímo komunikovat s výrobci těchto komponent. A v neposlední řadě i hlavní faktory moderního inženýringu – standardizace a opětovné použití již existujících a prověřených návrhů, které Eplan již dnes podporuje (prostřednictvím Eplan Engineering Center One). Pro Eplan je inteligentní výroba nejen příležitostí, ale i výzvou.
Jaké příležitosti podle vašich zkušeností inteligentní výroba nabízí podnikavým malým a středním firmám v Česku?
P. Pospíšil: Z krátkodobého či střednědobého hlediska přinese zavedení inteligentní výroby těm českým firmám, které se touto cestou vydají, výraznou konkurenční výhodu. Ta se projeví především v efektivitě výroby jako celku. Z dlouhodobého hlediska je však podle mne inteligentní výroba nutností pro přežití.
Jak odhadujete postup zavádění inteligentní výroby v ČR?
P. Pospíšil: O zavádění inteligentní výroby v ČR se bude pravděpodobně ještě nějakou dobu hlavně hovořit a podniky, které ji budou opravdu využívat, budou jen světlou výjimkou. Ale protože nejsme izolovaným ostrovem a i české podniky operují na celosvětovém, globálním trhu, bude vzrůstat nutnost zavedení inteligentní výroby. Proto se domnívám, že lze v souvislosti s jejím zaváděním očekávat již velmi brzy opravdový boom.
Děkuji za rozhovor.
Eplan
Ing. Jakub Slavík, MBA
Převzato z informačního portálu www.proelektrotechniky.cz
Kolinska.R@eplan.cz
www.eplan.cz