Manažerské přístupy vedení vysokoškolského pracoviště

Docent Blecha se svým týmem vytvořil na FSI VUT v Brně moderní výzkumné a pedagogické pracoviště, které je renomovaným partnerem pro průmyslovou praxi. Ve spolupráci s průmyslem na něm tvoří téměř polovinu aktivit. Mj. spolu hovoříme o aspektech, které provoz vysokoškolského pracoviště směrem dovnitř i ven doprovázejí.

MM: Jaký je aktuální model financování provozu ústavu na vysokých školách vašeho typu a jaká je jeho realita u vás? (výčet, procentní rozdělení, co můžete/nemůžete ovlivňovat – zákon, vnitřní směrnice…, kde je možná perspektiva změny)

Doc. Blecha: V oborech garantovaných na Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky (ÚVSSR) studuje aktuálně 136 studentů v prezenční formě studia a 60 studentů v kombinované formě. Kromě toho garantujeme několik předmětů pro stovky studentů obecného bakalářského studia. Tento pedagogický výkon představoval v předcovidovém roce 2019 cca 48% podíl na finančních zdrojích ústavu. 43 % rozpočtu tvořil podíl výzkumných projektů TA ČR, MPO a EU a 9 % rozpočtu představovala přímá spolupráce s průmyslovými podniky bez státní podpory. Právě spolupráce s průmyslem na řešení aktuálních výzev nám umožňuje udržovat naše znalosti a zkušenosti na potřebné úrovni, což se promítá nejenom do inovací výuky a vrací se nám v podobě výrazné poptávky po studiu, zejména u navazujícího magisterského programu Výrobní stroje, systémy a roboty. Zde každý rok musíme bohužel odmítnout přibližně třetinu uchazečů o studium, abychom mohli udržet vysokou kvalitu zejména laboratorních cvičení. Co nemůžeme ovlivňovat, je asi obecně vstupní úroveň znalostí studentů bakalářského studia. Snad aktuálně diskutovaná změna učebních osnov na základních a středních školách nesklouzne do avizovaného vypuštění Newtonových zákonů nebo Ohmova zákona z osnov základních škol například ve prospěch téměř vědeckých rozborů struktury vět v českém jazyce. To by byla obrovská rána pro náš průmysl, který zejména v dnešní covidové době živí celou naši republiku. Dle mého názoru je potřeba dát prostor rozvíjení vyjadřovacích schopností žáků jak v českém, tak i cizím jazyce, a to zejména v němčině, angličtině nebo francouzštině. Výuku technicky orientovaných předmětů (např. fyziky, chemie, elektrotechniky) propojit s využitím informačních technologií a počítačovým zpracováním dat. V neposlední řadě transformovat dějepis do výuky reflektující dopad historie na současnost a její vliv na rysy evropských kultur. Tím můžeme podpořit rovněž interkulturní kompetence žáků a připravit je kvalitně pro život v Evropské unii, kde se jim bude posléze lépe dařit využívat potenciál společného trhu a základních svobod ve prospěch našeho průmyslu, a tím i celé naší společnosti.

MM: Jaké jsou aspekty spolupráce s průmyslovou praxí? Jaké máte v současné době v této oblasti možnosti jak „předložené“ státem, tak i z vaší iniciativy?

Doc. Blecha: Jak jsem se již zmínil v předchozí odpovědi, spolupráce s průmyslem tvoří více než polovinu provozu ústavu, což nepředstavuje pouze objem financí, ale i objem tvůrčí práce akademických pracovníků. V roce 2020 jsme se podíleli na řešení sedmi projektů TA ČR, tří projektů MPO, jednoho evropského projektu z programu Horizon 2020 a dvou projektů OP VVV s evropskou dotací. Řešení projektů v covidové době si vyžádalo změnu organizace projektových setkání. Ubylo služebních cest, což považuji za pozitivní vzhledem ke snížení ztrátových časů, přibylo ale virtuálních setkání nad řešenými úkoly. Využití virtuálních webinářů, online meetingů nebo sdílení obrazovek při prezentacích má své výhody, ale i nevýhody. Jaký vliv bude mít neustálé sledování monitorů na náš zrak, se asi dozvíme až se zpožděním. Do budoucna si ale dovedu představit využití jak prezenčních, tak i virtuálních technik jednání ku prospěchu zvýšení efektivity řešení společných výzkumných úkolů nebo zvyšování kompetencí pracovníků pomocí virtuální účasti na sympoziích prestižních pracovišť po celém světě. Zejména při řešení zmiňovaného projektu H2020 nám virtuální setkávání umožňuje velmi intenzivní spolupráci s partnery po celé Evropě. To sice rozšiřuje možnosti spolupráce s praxí, musíme se ale ještě naučit, jak vhodně implementovat tuto vymoženost do naší běžné práce, aby nás naopak nepřiměřeně nezatěžovala.

MM: Jaké přelomové projekty jste za novodobou historii ústavu řešili a kam vás posunuly?

Doc. Blecha: Pokud se na přelomové projekty budu dívat z pohledu výrazného ovlivnění vědecko-výzkumného i pedagogického směřování našeho ústavu, musím jako první zmínit projekt Výzkumného centra strojírenské výrobní techniky a technologie z roku 2000, který inicioval a vedl prof. Jaromír Houša z Fakulty strojní ČVUT v Praze. Díky němu se podařilo vytvořit oborové konsorcium, které vytvořilo pevný základ spolupráce ČVUT v Praze, VUT v Brně a ZČU v Plzni s našimi významnými výrobci obráběcích a tvářecích strojů. Vytvořené konsorcium funguje pouze s drobnými změnami až do současnosti. V tomto projektu jsem začínal jako mladý doktorand společně se svým bratrem dr. Radimem Blechou a kolegou dr. Františkem Bradáčem. Dnes se všichni tři podílíme na vedení ÚVSSR. Druhý přelomový projekt byl iniciován naší Fakultou strojního inženýrství v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Projekt nesl název NETME Centre (Nové technologie pro strojírenství) a umožnil nám, mimo jiné, vybudovat robotizovanou výrobní buňku, centrum virtuální reality a pořídit špičkové přístroje umožňující zahájit výzkum v oblasti zvyšování výrobní přesnosti obráběcích strojů. V následujících letech jsme postupně výrobní buňku vlastními prostředky a za podpory firem Siemens a ABB adaptovali na podmínky vyhovující konceptu Průmysl 4.0 a za aplikované technologie jsme na MSV v Brně získali Zlatou medaili za exponát Digitální dvojče výrobní buňky Virtuální zprovoznění.

K tomuto úspěchu nám dopomohl i třetí přelomový projekt, který byl tentokrát realizován formou přímé spolupráce se společností Slovácké strojírny v Uherském Brodě. Majitel společnosti, Ing. Jiří Rosenfeld, CSc., nám umožnil přímo na stroji umístěném v reálném provozu vyvíjet jeho digitální dvojče. Doplnili jsme na stroji senzorický systém a propojili ho v online režimu s virtuální realitou. Monitorovaná data nám potom umožnila vyvíjet aplikace pro vzdálený monitoring stavu stroje a jeho prediktivní údržbu.

Čtvrtý přelomový projekt byl opět bez státní podpory a posunul naše kompetence mimo oblast výrobních strojů. Dostali jsme důvěru od Ivana Baťky, majitele břeclavské společnosti Fosfa, který nám umožnil vývoj virtuálního dvojčete průmyslových procesů u vybraných technologických provozů jeho firmy. Byla to obrovská výzva v oblasti digitalizace výroby a vývoje virtuálního dvojčete výrobního procesu s implementací prvků umělé inteligence. Mohu konstatovat, že tato spolupráce byla úspěšná a letos připravujeme s tímto partnerem opět další projekt bez státní podpory. No a aktuálním přelomovým projektem je získání evropského projektu z programu Horizon 2020. Zde je velkým úspěchem ocenění našich předchozích výsledků renomovanými evropskými partnery. To nám umožnilo se stát součástí konsorcia 32 vědecko-výzkumných a průmyslových pracovišť. Velkou výzvou je pro nás v tomto projektu spolupráce na digitálním dvojčeti stroje z produkce našeho dlouhodobého průmyslového partnera Toshulin. Společně s ostatními projektovými partnery, zejména potom s Fraunhofer Institutem IWU Chemnitz a společností Siemens, vyvíjíme kyberfyzikální systém stroje a jsme odpovědni za vývoj modelu volumetrické přesnosti stroje, který bude součástí jeho digitálního dvojčete. Cílem je umožnit stroji predikovat jeho volumetrickou přesnost a poskytnout tato data, pomocí cloudové služby Mindsphere, provozovateli stroje. Toto řešení přispěje k zajištění způsobilosti výrobního procesu na stroji a pomůže zajistit požadovanou kvalitu výrobků.

MM: A jaké aktuální projekty, dotační i bez státní podpory, řešíte na ústavu?

Doc. Blecha: Současné projekty mají většinou společného jmenovatele, a to Průmysl 4.0. To je na jedné straně dáno směřováním výzev aktuálních výzkumných programů, na straně druhé však i aktuálními průmyslovými tématy, které řešíme formou přímé spolupráce bez státní podpory. Jako významný inovační prvek v těchto projektech je vývoj digitálního dvojčete různých strojních nebo technologických zařízení. To, co jsme dříve nazývali mechatronikou, nyní vnímáme jako kyberfyzikální systém, ke kterému vytváříme výpočtové modely zpracovávající informace ze senzorického systému, predikujeme chování reálného stroje a upozorňujeme na jeho nežádoucí stavy. Přímou spolupráci s průmyslem máme i v oblasti vývoje autonomních automatizovaných systémů výrobních linek zaměřených na kontrolu kvality produktu a způsobilosti výrobního procesu. Podílíme se na vývoji digitálních dvojčat obráběcích strojů v rámci projektu NCK Strojírenství společně s kolegy z RCMT na ČVUT v Praze, spolupracujeme s nimi na vývoji unikátních technologií pro novou CNC brusku v rámci spolupráce se Slováckými strojírnami, resp. jejich závodem TOS Čelakovice. Se stejným průmyslovým partnerem řešíme i vývoj montážních a požárních plošin (závod Uherský Brod). V těchto projektech naplno využíváme technologii virtuální reality. Jsme zapojeni do řešení NCK MESTEC, kde se naši kolegové věnují vývoji kyberfyzikálních systémů strojních a elektrických zařízení, robotice a virtuálnímu oživování výrobních zařízení. Všechny tyto aspekty se nám potom více či méně promítají i do dlouhodobé mezisektorové spolupráce v rámci projektu Strojírenská výrobní technika a přesné strojírenství nebo zmíněného evropského projektu Horizon 2020, který má akronym Level-Up.

MM: Téma další otázky se týká personálního stavu pracovníků ústavu a generační obměny ústavu. Jakým způsobem se vám daří získávat do svých řad nové kolegy?

Doc. Blecha: Personální stav na našem ústavu bych označil za perspektivní. Kolegové v důchodovém věku tvoří výraznou menšinu v týmu 40 akademických pracovníků. Převládá u nás střední generace pracovníků, která je vhodně doplněná mladými kolegy z řad postdoktorandů i doktorandů samotných. Vzhledem k velkému objemu projektů aplikovaného a smluvního výzkumu máme všechny akademické pracovníky, včetně doktorandů, zapojené do přímé spolupráce s průmyslovou praxí. Je to dle mého názoru ideální stav a doufám, že nám vydrží i do budoucích postcovidových let.

Co se týká generační obměny, tak myslím, že jsme na dobré cestě. Devět pracovníků ústavu bych zařadil do zkušené skupiny 50+, 17 pracovníků do střední generace a 14 pracovníků do mladší generace představující výchovu nových kádrů. Tři čtvrtiny pracovníků tak vytváří kvalitní zázemí ústavu do budoucích let.

MM: Jak vy osobně vnímáte obraz vysokoškolského prostředí jednak z úhlu pohledu příležitosti pro pracovní uplatnění, tak i směrem k prohlubování spolupráce s podniky?

Doc. Blecha: Vysokoškolské prostředí má své nesporné výhody pro svobodné bádání v rámci akademických svobod. To, co bylo dříve nevýhodou v podobě nižších platů za pedagogickou činnost, se nám podařilo z části eliminovat širokým zapojením do přímé spolupráce s průmyslovými partnery v rámci naší vědecko-výzkumné činnosti. Velkou výhodou, zejména v dnešní covidové době, je stabilita naší profese, která tolik nepodléhá krizím. Bude se nám ale dařit dobře pouze v tom případě, že se bude dařit dobře rovněž i našim průmyslovým partnerům. Image pracoviště navenek směrem k podnikům netvoří to, že jsme zástupci vysoké školy, ale zejména naše dosažené výsledky ve spolupráci s průmyslovou praxí, které rozvíjejí naše kompetence a tvoří nám skvělé reference. Myslíme si, že se zde začíná obracet karta a v některých oblastech při řešení praktických problémů jsme to my, kdo určuje trend a vývoj.

MM: Děkuji za rozhovor a přeji i nadále všechno dobré.