Vodicí normou pro stanovení tloušťky nátěru je ČSN EN ISO 2808. Tato norma stanovuje řadu způsobů měření vlastností ochranného nátěru. Primárně, zejména v průběhu aplikace, než je barva zcela vytvrzena, je možno kontrolovat tloušťku mokré vrstvy (WFT - wet film thickness), následně pak tloušťku suché vrstvy (DFT - dry film thickness). O vztahu mezi DFT a WFT platí, že WFT = DFTx100/OS přičemž OS je obsah sušiny v nátěrové hmotě.
WFT je možno měřit pomocí excentrického kolečka nebo hřebene. Přesnost stanovení WFT oběma metodami je asi 90 %. Materiál, ze kterého je hřeben vyroben (plast, hliník, nerez), a míra opotřebení mohou přesnost zásadním způsobem ovlivnit. Rovněž nerovnosti povrchu mohou výsledky značně zkreslit, proto je vhodné tuto metodu využívat pouze jako orientační.
Měření DFT probíhá již na vytvrzené vrstvě, resp. na celém nátěrovém systému. Měření DFT je možno rozdělit na dvě kategorie - destruktivní, při němž dojde k poškození nátěru, a nedestruktivní.
Nejužívanější destruktivní metodou je tzv. mikroskopická metoda, při které se speciálním řezným nástrojem odstraní část nátěru a pomocí mikroskopu zabudovaného v přístroji se odečte tloušťka vrstvy. Pomocí této metody je možné měřit tloušťku jednotlivých vrstev, i když jsou již řádně vytvrzeny a přetřeny. Vhodným přístrojem je např. PIG (Paint Inspector Gauge) Elcometer 121, který umožňuje rovněž provádět některé další zkoušky, mimo jiné Buchholtzův test tvrdosti či mřížkovou zkoušku.
Nedestruktivní měření je možné pomocí mechanických nebo digitálních přístrojů. Mechanické přístroje, typicky například tzv. "banán" (Elcometer 211) nebo "pentest" (Elcometer 157) vykazují u měření odchylku od 5 do 15 %, odchylka u digitálních přístrojů se pohybuje okolo 1 % naměřené tloušťky.
Primárním kritériem při výběru přístrojů je typ podkladu. Tloušťku lze měřit jak na feromagnetických, tak na neferomagnetických podkladech, u některých pokročilejších digitálních přístrojů již existuje možnost kombinovat oba podklady - sonda přístroje je schopna sama je odlišit. Digitální přístroje pracují na principu magnetické indukce (pro nemagnetické povlaky na feromagnetických podkladech) a vířivých proudů (pro magnetické povlaky na neferomagnetických podkladech). Moderní přístroje (Elcometer 456, Elcometer 355) mají jednoduché provedení s vysokým uživatelským pohodlím, s možností výběru mezi vestavěnou a oddělenou sondou.
Digitální přístroje jsou již běžně schopny uchovávat data v souborech, vytvářet statistiky a grafy a samozřejmě exportovat data do počítače. Některé přístroje umožňují přenos dat přímo do příruční tiskárny přes IR-port, tato funkce bývá často využívána přímo na stavbách nebo v provozních podmínkách.
Přístroje lze kalibrovat podle typu podkladu (rozdílná kalibrace například pro povrch hladký a povrch tryskaný), standardně jsou však přístroje kalibrovány přímo z výroby a původní tovární nastavení je možno vždy obnovit.
Měření na těžko přístupných nebo velmi malých plochách bylo donedávna velmi komplikované. V nedávné době se ale objevily "průkopnické" minisondy, které takovéto měření umožňují. Rozsah sond je menší než u standardních sond (0 - 500 mikronů), minimální měřicí plocha je však až o polovinu menší. Sondy pracují s dvojím rozlišením - do 100 mikronů je to 0,1 mikronu; od 100 do 500 mikronů je rozlišení 1 mikron.
Sondy se vyrábějí ve dvou délkách (150 mm a 45 mm) v provedení pro feromagnetické nebo neferomagnetické podklady, a to nejen přímé a pravoúhlé, ale nově také v provedení 45 stupňů.
Minisondy jsou velmi citlivé a bylo prokázáno, že více než 2/3 chybných měření bylo způsobeno nesprávnou měřicí technikou - tedy lidským faktorem. Ve snaze minimalizovat tyto chyby byl vytvořen měřicí stojan, který umožňuje přichycení sondy a přesné měření i na velmi malých plochách.
Kvalita přístrojů dostupných na českém trhu plně splňuje požadavky zahraničních investorů i technických norem. Pomocí nových sond je možno kontrolovat i dosud špatně měřitelná místa a zvyšovat kvalitu povrchových úprav. I v této době je ovšem možné setkat se se společnostmi, které tento parametr nepovažují za zásadní a měří pomocí zastaralých a nepřesných přístrojů (případně se obejdou zcela bez měřících přístrojů), což má za následek sníženou kvalitu povlaku. Je však potěšující, že tento trend je sestupný a přístrojové vybavení se výrazně zlepšuje.
Mgr. Radana Brábníková