Témata
Reklama

Mít vůli i trpělivost

Zaměstnanec v socialistickém strojírenství, poté na vedoucích místech v První brněnské strojírně Velká Bíteš a Ekol Brno. Před odchodem do důchodu se věnoval konzultační činnosti v energetice. To lze stručně říci o Ing. Lubomíru Doležalovi. O tom, že prosazovat inovativní změny za socialismu nebylo nic snadného, by mohl psát romány...

ZL: Pane Doležale, byl jste jedním z lidí, kteří naši strojní výrobu v dobách socialismu posouvali vpřed. Jak to tehdy vlastně bylo možné?

L. Doležal: Pracoval jsem tehdy v První brněnské strojírně ve Velké Bíteši a na vlastní kůži jsem zažil například historii vstupu speciálních frézek od firmy Starrag na náš trh. V naší firmě se vyráběla turbodmychadla a na konci 60. let se přešlo na jinou koncepci, tzv. radiálních turbodmychadel. Ta vyžadovala, aby kompresor byl přesný obrobek, což znamenalo zborcené profily lopatek frézované z hliníkové slitiny. Ve stejném období začala rovněž výroba strojů pro leteckou techniku, a i v nich bylo zařízení s obdobou lopatkového kompresorového kola. Byť to byla doba politicky značně nesympatická a nebyla možná jakákoli přímá komunikace se západními subjekty, kupodivu bylo možné odebírat některé odborné časopisy. Odebírali jsme tehdy západoněmecký Maschinen und Werkzeuge. Byl bohatě ilustrovaný, odborné články na vysoké úrovni. Kdo neměl problém s němčinou, mohl si výrazně zlepšit přehled o tom, jak vypadá technika, technologie a stroje v západních zemích. V jednom vydání byla fotografie frézky, bylo tam vidět také kolo a bylo evidentní, že je to kolo kompresorové. Bylo tam vyfrézováno pár lopatek a jako bonus pro mě dokonce se čtyřmi vřeteny. Dověděl jsem se také, že ve Švýcarsku existuje firma Starrag a stroje, které nejsou dělané na koleně, ale standardní, plně funkční obráběcí stroje pro tuto strojírenskou odbornost. Problém ale byl, že ty informace se v reálu nedaly použít, to by musela být snaha někde podstatně výš. Zkusil jsem oznámit vedení, že existuje vhodná technologie a že by bylo třeba onu frézku koupit. Napsali jsme a vyplnili formulář, kde byl obecný popis, technické údaje a také ekonomika – co to přinese.

Reklama
Reklama
Reklama
„Na vlastní kůži jsem zažil například historii vstupu speciálních frézek od firmy Starrag na náš trh,“ říká Ing. Lubomír Doležal (vlevo, vpravo je Zbyněk Ludačka).

ZL: Jakým způsobem jste tehdy ta kola vyráběli?

L. Doležal: Do té doby se kompresorová kola pro turbodmychadla vyráběla ve slévárně přesného lití metodou vytavitelného vosku. Kolo bylo ocelové a kola takto vyráběná neměla potřebnou kvalitu. Navíc dokončení lopatkových kol na soustruhu nebyla jednoduchá záležitost – kolo se muselo zalít do kompozice s tavicí teplotou asi 120 °C, kterou tvořila směs cínu a dalších kovů s nízkou tavitelnou teplotou. Tím ty lopatky byly zapřené, takže bylo možné je obrobit. Poté se muselo vzít kladivo a ty mezilopatkové kusy z toho doslova vytlouct ven. Výsledkem bylo použitelné kolo, ale opakovatelná přesnost nebyla téměř žádná. Cestou ke zlepšení bylo nahrazení výroby odlitků frézovanými lopatkovými koly. V roce 1973 došlo k prvnímu kontaktu s firmou Strojimport, která měla licenci i pro zastupování do zahraničí. Navázala kontakt se svým protějškem ve Švýcarsku, MEF AG Zürich. Předběžná cena byla stanovena zhruba na dva miliony franků, tedy ve srovnání s dnešními průměrnými platy asi 300 milionů korun. To znamenalo velikou odpovědnost a člověk musel být dostatečně psychicky a odborně fundovaný na to, aby to zvládl.
Strojimport dostal informaci, že firma Starrag je ochotná stroj prodat, poté investiční oddělení v hlavním podniku PBS Brno muselo zpracovat oficiální žádost. Pak následovala jednání na Ministerstvu těžkého strojírenství na Františku v civilní části, ve vojenské části, dále jednání se Státní bankou československou o uvolnění deviz, pak jednání se státní plánovací komisí. Ve chvíli, kdy byla pohromadě všechna razítka, teprve mohl Strojimport oficiálně zahájit se svým protějškem jednání o nákupu.

ZL: Do té doby jste ale nemohli vědět, jestli ten stroj to zvládne v požadované přesnosti...

L. Doležal: Přesně tak, byl to krok do tmy, víra v západní techniku. Nicméně znal jsem obráběcí stroje vyráběné v Československu a předpokládal jsem, že pokud je v tom časopisu nějaký údaj, bude pravdivý. Nevěděl jsem, jakým způsobem se kolo pohybuje, aby fréza mohla vyfrézovat lopatky. Obecně vzato totiž musí být pro tyto výrobky tzv. pět stupňů volnosti, což mechanickým způsobem tehdejší doby nešlo.

ZL: Jak ta všechna jednání dlouho trvala?

L. Doležal: Jen na straně československé minimálně osm měsíců, protože každý úředník se potřeboval zviditelnit. Mnoho dalších měsíců trvala oficiální jednání se Strojimportem a na samém vrchu stálo Ministerstvo národní obrany. U nás však tehdy existoval terminus technicus „nutná technologie, která nemá v Československu a v zemích socialistického tábora řešení“ a ta se pak mohla koupit. Někdy v roce 1973 byla tedy podepsaná smlouva. Výrobní lhůta byla asi 1O měsíců.

ZL: Do té doby jste ale jednali jen tady v Československu, k výrobci jste se nejeli podívat a stroj jste nikdy neviděli?

L. Doležal: Ano, to byla záležitost, kterou bych nazval hrdinné mládí. Ale po jedné předchozí špatné zkušenosti politické vedení rozhodlo, že do Švýcarska se pojede alespoň na před-přejímku. Té jsem se v roce 1974 zúčastnil já ještě s jedním pracovníkem. Byla to tenkrát konkrétně čtyřvřetenová frézka typ KA200. Poslali jsme čtyři polotovary hliníkových kol oficiální cestou přes celnici a vydali se na cestu do Švýcarska. Jenže když jsme přijeli do Prahy a začal jsem se zajímat, kde už kola jsou, zjistil jsem, že místo ve Švýcarsku jsou stále na celnici v Praze. Podařilo se nám je vyzvednout díky jisté přímluvě na občanský průkaz. Každé to kolo ale vážilo asi sedm kilo, takže – já dvě a kolega také dvě – jsme je vezli jako příruční zavazadla.

Byli jsme tedy ve Švýcarsku, namontovali jsme polotovary a spustila se frézka, která pracovala k plné spokojenosti. Tam jsem poprvé viděl, jak se kola natáčí, aby nedošlo k úběru sousední lopatky nástrojem. Konstatovali jsme, že to splňuje náš požadavek, podepsali nějaký protokol o před-přejímce, který byl pro firmu Starrag velice důležitý, poněvadž se s ním mohla prezentovat před Strojimportem. Protokol byl součástí smlouvy. Strojimport potom zajistil přepravu do Československa.

ZL: Jak potom probíhala instalace oho stroje?

L. Doležal: Přišla frézka, dali jsme ji na vybrané místo, zakotvili jsme ji. Pak přijel montér přímo od firmy Starrag, naprosto perfektní z hlediska odbornosti. Frézka se rozběhla, nebyly vůbec žádné problémy. Mně bylo tehdy 32 let a ten montér byl o něco mladší než já. A přes to, co se kolem nás dělo, pro mě to nebyl nepřítel ze západu, ale kolega. Tak jsem mu po práci ukázal Brno, pak jsem ho vzal na Macochu a do Boskovic.


Čtyřvřetenová frézka typ KA200

ZL: Jak jste pak tu frézku využívali?

L. Doležal: V PBS Velká Bíteš se tehdy vyrábělo asi 5 000 turbodmychadel, z toho asi 1 000 ks bylo s frézovanými lopatkami kompresorových kol. Později se však ukázalo, že jedna frézka nemá pro naše potřeby dostatečnou kapacitu a v roce 1979 byl zahájen útok na získání druhého stroje od firmy Starrag. V té době už byla pokročilejší obráběcí technika a už se dost běžně používalo numerické řízení v kategorii NC. Opět jsme vznesli na firmu Starrag požadavek – oficiální cestou přes Strojimport – zda by nám nabídli frézku pro výrobu lopatek kompresorových kol, tentokrát nikoli jako kopírku, ale v provedení numerickém. Vzhledem k tomu, že toto frézování kol vyžaduje tzv. pět stupňů volnosti, kdy kola musí před nástrojem uhýbat, aby nechtěně neofrézoval sousední lopatku, už to není jenom jednoduché NC provedení, ale je to kategorie CNC. Odpověď byla záporná: frézku s numerickým řízením nám nenabídnou.

ZL: Byly za tím politické důvody, nebo technické?

L. Doležal: Odpověď byla bez zdůvodnění. Neoficiální informace byla, že Starrag má s těmito frézkami velký byznys v západních státech, je v tom know-how nějakého zákazníka, bez jehož souhlasu je nemohou nabídnout. Řekli jsme tedy: dejte nám nabídku na opakovanou verzi frézky KA200 úplně ve stejném provedení. Ta byla vyrobena v roce 1980, kdy zase se stejným kolegou jsme opět byli na před-přejímce, protože ani tentokrát cena nebyla na naše poměry úplně malá a nejlepší záruka je vidět to na vlastní oči. Přepravu zajišťoval Strojimport a jako přepravce si vybral ČSAD Praha. Řidič kamionu přejel hranice a viděl, že do Velké Bíteše je to ještě dobrých 150 km, že tedy pojede minimálně tři nebo čtyři hodiny. Bylo to v pátek, tak bylo jasné, že až přijede do Bíteše, nebude ve firmě už nikdo, kdo by frézku složil. Tehdy ale platilo nařízení, že pokud kamion má nefunkční tachograf, musí řidič bezpodmínečně nejkratší trasou odjet do domovské základny. Řidič šroubovákem provedl úpravu, tachograf přestal fungovat a on místo do Velké Bíteše jel do Prahy. V ČSAD v té době zaměstnávali závozníka a ten se po návštěvě hospody rozhodl, že se vyspí v některém autě. Přelezl plot a vlezl do auta. Snad aby se ohřál, nastartoval motor, auto se rozjelo a narazilo do kandelábru osvětlení. Zkratové místo vznítilo louži paliva, která byla rozteklá až pod kamion s frézkou a ta ohořela. Frézka se skládala ze dvou korpusů, ze strojní části a z hydraulické části. Desítky a desítky speciálních hadic, speciálních šroubení. Takže nakonec nešla do Velké Bíteše, ale přes Strojimport zpět do Starragu. Oprava trvala asi čtyři měsíce. Pak znovu přeprava, kterou zajišťoval Strojimport, přepravce znovu ČSAD. To už byla zima, řidič na německé straně Šumavy nezvládl řízení a kamion s frézkou se převrátil ze srázu. Tentokrát bylo mechanické poškození podstatně větší než při ohoření. Frézka jela znovu zpátky do Starragu, takže její převzetí se přesunulo do roku 1981. Ale ještě nebyl konec – když jsme frézku přesouvali z jeřábové dráhy do prostoru výrobní haly, tak se pod vozíkem, na kterém se převážela, prolomila betonová deska. Vše ale nakonec dobře dopadlo, stroj jsme nainstalovali a ten pak pracoval k naší plné spokojenosti až do 90. let, kdy ve firmě došlo k reorganizaci v souvislosti se vstupem nového akcionáře.

Obě frézky měly vysokou úroveň technického řešení, neměly závady, které by byly důvodem pro příjezd servisního pracovníka, měly vysokou progresivitu obrábění. Byly to vynikající stroje.

Zbyněk Ludačka, zastoupení skupiny Starrag v ČR a SK

[email protected]

Reklama
Vydání #3
Firmy
Související články
EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Revoluce udržitelnosti: Ekonomické přínosy ekologického smýšlení

Udržitelnost není pouze módní trend, ale především strategický přístup, který může strojírenským výrobcům přinést významné ekonomické výhody. Firmy, které zavádějí ekologická opatření, mohou těžit mimo jiné z úspor v oblasti nákladů či materiálů, a to skrze pokročilé řízení energetické spotřeby či zodpovědný přístup k recyklaci a odpadu z výroby.

Strojírenské fórum 2018: Inteligentní výroba

Další z již tradičních setkání odborníků (nejen) z oblasti výroby – podzimní Strojírenské fórum – se odehrálo 8. listopadu, tentokrát v prostorách Ústavu výrobních strojů a zařízení a RCMT FS ČVUT v Praze.

Související články
66. MSV v Brně – živoucí dějiště velkých věcí

Letošní, už 66. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu je za námi. Věříme, že málokdo z našich čtenářů si jeho návštěvu nechal ujít, a řada z nich jej dokonce spoluvytvářela v roli vystavovatelů. Zdaleka ne všichni návštěvníci však měli celé čtyři dny na to, aby mohli zhlédnout stánky ve všech pavilonech. Jednodennímu návštěvníkovi mohlo leccos uniknout, a vystavovatelé, ač na výstavišti strávili třeba celý týden, měli zpravidla povinnosti v rámci svých expozic a na prohlídku celého veletrhu jim čas nezbyl. Jestliže patříte do některé z těchto dvou skupin nebo jste se na veletrh vůbec nedostali, možná uvítáte tento článek.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jarní setkání strojařů v Plzni

Více než 30 vystavovatelů, téměř 50 řečníků, tři výstavní haly a jeden nezapomenutelný strojírenský zážitek. Akce Strojírenská inspirace 2024 se konala v Plzni od 4. do 6. června 2024 a zaměřila se na digitální výrobu, automatizaci a inovace ve strojírenství. Letos poprvé se toto setkání uskutečnilo v areálu Depo2015, který se stal centrem pro sdílení zkušeností a nápadů mezi odborníky z průmyslu a digitalizace.

Blíží se druhý ročník veletrhu broušení

Od 14. do 17. května 2024 se koná druhý ročník veletrhu GrindingHub, který odborníkům z celého světa představí – poprvé v historii ve čtyřech výstavních halách – nejnovější technologická řešení v oblasti broušení. Tentokrát se ve Stuttgartu představí přes 460 vystavovatelů z 31 zemí.

Automatizace plug and play bez programování

Automatizace má za úkol usnadnit život lidem pracujícím u obráběcích center a samozřejmě zvýšit produktivitu, zajistit stabilní kvalitu výroby a stát se úsporným opatřením v nelehkých časech. Pokud se podíváte správným směrem, nemusí být robotizace frézky nikterak nedosažitelná, i když jste třeba společnost skromnějších poměrů.

Zdraví a stroje

Nové technologie prodlužují průměrný i maximální věk člověka a zvyšují jeho schopnosti. Jejich použití je přitom v podstatě oborově neomezené a neexistuje snad oblast výzkumu, která by se nějakým způsobem nepromítla do vývoje pro medicínu – od elektroniky až po strojírenství.

Inovace: Změna úhlu pohledu

Určitě jste to zažili taky. Je večer, jasná obloha a vy vidíte, jak měsíc balancuje přesně na špičce věže kostela. Stačí ale malá změna úhlu pohledu a měsíc je jinde. Jaký je váš úhel pohledu na inovace ve strojírenství?

Průmyslové inženýrství a jednoúčelové stroje

Harmonický výrobní proces není jen iluze. Cest a možností, jak dosáhnout souladu ve výrobě, je i v současné nelehké situaci bezpočet.

Pořádná špona je dnes věda

S obráběním, vrtáním pomocí nástroje začali pravděpodobně jako první už staří Egypťané cca 4 000 let před naším letopočtem, přičemž využívali tětivu luku – základ smyčcového soustruhu. Potom přišel středověk, dále Leonardo da Vinci a návrh prvního soustruhu… Technologie třískového obrábění ale v porovnání s dnešní dynamikou vývoje postupovala jen pomalu.

Jak přispívají opakovaně použitelné čisticí utěrky k ochraně životního prostředí

Dne 5. června 1972, v den zahájení první světové konference o ochraně životního prostředí ve Stockholmu, inicioval program ochrany životního prostředí Spojených národů (United Nations Environment Programme, UNEP) oficiální světový den životního prostředí. Od té doby se každo-ročně 5. červen slaví jako mezinárodní den životního prostředí. Opakovaně použitelný systém čisticích utěrek MEWA k tomu každý den v dílnách a výrobních halách přispívá: Čistí stroje a zařízení a podporuje ochranu zdrojů.

Inženýrská akademie ČR podporuje mezinárodní výzkum

Inženýrská akademie České republiky, z.s. (IA ČR) je organizace sdružující odborníky, jejichž společným zájmem je podpora a rozvoj technických disciplín odrážející technické, ekonomické, sociální, environmentální a kulturní potřeby společnosti. Byla založena v roce 1995 a jedním z jejích hlavních úkolů je rozvíjet a propagovat technické vědy a sbližovat výzkumnou sféru se sférou průmyslovou. Toho dosahují mimo jiné naplňováním cílů projektů, jejichž jsou řešiteli. Jedním z těchto projektů je projekt „Podpora mezinárodní spolupráce v inženýrském výzkumu“ programu EUPRO Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který bude ukončen koncem roku 2016.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit