K motivaci zaměstnanců, aby buď vstoupili do pracovního svazku s firmou, nebo naopak v ní vydrželi, náleží samozřejmě i celá kolekce takových pobídkových impulzů, jako kvalifikační kurzy a vůbec formy vzdělávání hrazené firmou, důchodové připojištění hrazené zcela nebo zčásti podnikem, životní pojištění, podnikové půjčky a ručení za půjčky, dotování rekreace pro pracovníky a jejich rodinné příslušníky, placené volno v den narozenin, bezplatná pomoc firemního právníka či jiného specialisty v soukromých záležitostech zaměstnanců, programy pro bývalé pracovníky-důchodce a další. K populárnímu způsobu motivování zaměstnanců patří i další firemní výhody. Jejich formy i kvantita jsou tak pestré jako život sám. Záleží jen na ostrovtipu šéfů či personalistů, co pro své lidi nachystají, lépe řečeno kam až mohou jít, protože nikoliv každý podnik si může dovolit to, co například americký Ford, když všem svým zaměstnancům nyní postupně dává k domácímu užívání i počítač. Například Francois Brissot, majitel menší francouzské firmy, svým zaměstnancům, kteří u něho pracují déle než pět let, umožňuje v jejich volném čase používat strojní zařízení firmy k soukromým účelům. Brissot uvádí, že má ověřeno, že právě tato zdánlivá maličkost posiluje loajalitu zaměstnanců k barvám jeho firmy. Navíc jejich koníček provozovaný na vrub firmy často přinese i zajímavou inovaci, která by jinak zůstala v šedi běžné pracovní doby utajena.
Faktem zůstává, že prakticky žádný podnik dnes již nemůže dosáhnout dobrých výsledků, pokud bude své zaměstnance odměňovat "jen" mzdou. Dnes, a tím spíše zítra, musí jít o firemní výhody, které obstojí v tvrdé konkurenci. Na tuto metodu totiž nikdo nemá žádný patent, a tak se stává velmi silnou zbraní v boji o získávání nejlepších lidí, nejlepších talentů. Z dalších motivačních forem si můžeme dále alespoň stručně uvést, že k nim patří například právo zaměstnanců na nákup akcií podniku za nízkou cenu, pojištění na lékařské a zubní ošetření, anebo třeba i půl kilogramu kávy týdně. Taková motivace se osvědčuje i v případě externích spolupracovníků. Podnikatelům se tím sice zvyšují náklady, ale tento fakt nebývá obvykle chápán jako cosi negativního. Mnohem více pak totiž firmy ušetří na zaškolování lidí a na dalších operacích, které by jinak musely podniknout, kdyby šlo o zaměstnance s plným úvazkem.