Postupné uplatňování technických norem spojovacích součástí dalo vznik šroubárnám, tedy organizacím zajišťujícím hromadnou výrobu spojovacích součástí. Charakter hromadné výroby základního provedení spojovacích součástí je úzce spojen s uplatněním prvků hromadné výroby při povrchových úpravách.
V tomto duchu hromadné výroby jsou tvořeny následující technické normy, určující postupy povrchových úprav a vlastnosti ochranných povlaků spojovacích součástí.
V souladu s výše zmíněnými pěti okruhy technických norem ochrany proti korozi byly vypracovány u spojovacích součástí tyto technické normy, které se zabývají následující problematikou:
Charakter povlakovaného povrchu před povlakováním:
ČSN EN 26 157-1:1995 (02 1016) Spojovací součásti - Povrchové vady - Část 1: Šrouby pro všeobecné použití (idt ISO 6157-1:1988). Tato část technické normy stanovuje mezní hodnoty pro různé druhy vad povrchu na šroubech pro všeobecné použití.
ČSN EN ISO 6157-2:2005 (02 1016) Spojovací součásti - Povrchové vady - Část 2: Matice (idt ISO 6157-2:1995). Tato část technické normy stanovuje mezní hodnoty pro různé druhy vad na povrchu matic.
ČSN EN 26 157-3:1995 (02 1016) Spojovací součásti - Povrchové vady - Část 3: Šrouby pro zvláštní použití (idt ISO 6157-3:1988). Tato část technické normy stanovuje mezní hodnoty pro různé druhy vad povrchu na šroubech pro zvláštní použití.
Vlastnosti ochranného povlaku:
ČSN EN ISO 4042:2000 (02 1008) Spojovací součásti - Elektrolyticky vyloučené povlaky (idt ISO 4042:1999). Tato technická norma stanovuje rozměrové požadavky na elektrolyticky pokovené spojovací součásti z oceli nebo slitin mědi. Stanoví tloušťky povlaků a doporučuje opatření ke snížení vodíkové křehkosti pro spojovací součásti s vysokou pevností v tahu nebo tvrdostí a pro spojovací součásti povrchově kalené. Tato technická norma platí v prvé řadě pro elektrolytické pokovování závitových spojovacích součástí, může však být použita pro jiné závitové součásti, např. pro šrouby, které samy řežou nebo tvářejí vnitřní závity. Požadavky uvedené v této mezinárodní normě mohou být také uplatněny u součástí bez závitu, jako jsou podložky a kolíky.
ČSN EN ISO 10 683:2001 (02 1013) Spojovací součásti - Neelektrolyticky nanášené povlaky ze zinkových mikrolamel (idt ISO 10 683:2000). Tato technická norma stanovuje požadavky na tloušťku, odolnost proti korozi a mechanické i fyzikální vlastnosti neelektrolyticky nanesených povlaků ze zinkových mikrolamel na ocelových spojovacích součástech s metrickými závity. Norma platí pro povlaky s chromátem nebo bez chromátu. Povlaky podle této mezinárodní normy smějí být aplikovány také na ocelových šroubech, které samy vytvářejí protizávity, jako jsou vruty do dřeva, šrouby do plechu, samovrtné šrouby, závitořezné šrouby a závitotvorné šrouby, stejně jako na ocelových součástech bez závitu, jako jsou podložky a kolíky. Obdobně smějí být aplikovány na ocelových spojovacích součástech s dalšími druhy závitu. Povlaky podle této mezinárodní normy mohou být dodávány s integrovaným mazivem nebo s dodatečně přidaným mazivem.
ČSN EN ISO 10 684:2005 (02 1032) Spojovací součásti - Žárové povlaky zinku nanášené ponorem (idt ISO 10 684:2004). Tato technická norma specifikuje materiály, procesy, rozměrové a některé funkční požadavky na povlaky žárově pozinkované ponorem s odstředěním, použité na ocelových spojovacích součástech s hrubým závitem od M8 až do M64 včetně a třídy pevnosti do 10,9 včetně pro šrouby a do třídy pevnosti 12 včetně pro matice. Není doporučeno žárově zinkovat ponorem závitové spojovací součásti se závitem menším než M8 nebo s roztečí menší než 1,25 mm. Tato norma se především zabývá povlaky vytvářenými žárovým zinkováním ponorem s odstředěním na ocelových spojovacích součástech se závitem, smí být však aplikována i na ostatní závitové ocelové součásti. Specifikace uvedené v této mezinárodní normě smí být také uplatněny u součástí bez závitu, jako jsou podložky.
ČSN EN ISO 16 048:2003 (02 1026) Pasivace spojovacích součástí z korozivzdorné oceli (idt ISO 16 048:2003). Tato technická norma stanovuje nejčastěji používané způsoby pasivace spojovacích součástí z korozivzdorných ocelí.
Charakter povrchu povlakovaného povrchu po povlakování:
ČSN EN ISO 3269:2001 (02 1018) Spojovací součásti - Přejímací kontrola (idt ISO 3269:2000). Tato technická norma stanovuje postup přejímací kontroly, který odběratel spojovacích součástí musí sledovat k rozhodnutí, zda dávku spojovacích součástí přijme nebo zamítne v případě, kdy při jejich objednávce nebyl s dodavatelem dohodnut žádný přejímací postup. Ve specifikaci normy výrobku mohou být obsaženy doplňkové požadavky na přejímku (např. pro samojistné matice). Stejný postup může být také použit v případě, pokud je shoda se specifikacemi předmětem sporu.
Tato technická norma platí pro šrouby, matice, kolíky, podložky, jednostranně uzavíratelné nýty a podobné spojovací součásti, které nejsou určeny pro velké objemy automatické montáže, pro zvláštní použití nebo pro zvláštní použití vyžadující vysoce řízený proces a identifikovatelnost dávky (viz poznámka v úvodu). Postup přejímky pro tyto výrobky musí být dohodnut mezi dodavatelem a odběratelem před potvrzením objednávky.
Tato technická norma platí pouze pro zcela dokončené výrobky; nepožaduje ani nezahrnuje
zvláštní postupy pro výrobní kontrolu nebo pro kontrolu během výroby.
Výrobu příslušenství, služby a jednotlivě vyráběné části (např. podložky, matice, pokovení, tepelné zpracování a polotovary) pro použití ve výrobě si dodavatel může objednat u subdodavatelů. Avšak dodavatel konečného výrobku nese plnou zodpovědnost za kvalitu spojovacích součástí. Požadavky této technické normy platí pouze pro stav spojovacích součástí v době dodávky. Jakýkoliv proces provedený po přijetí (např. pokovení) ruší požadavky této mezinárodní normy.
Vliv povlaku na kvalitu výrobku:
ČSN EN ISO 16 426:2003 (02 1015) Spojovací součásti - Systém prokazování jakosti (idt ISO 16 426:2002). Tato technická norma specifikuje požadavky systému prokazování kvality spojovacích součástí, které by měli splňovat výrobci a distributoři. Tyto požadavky jsou určeny ke snižování nebo prevenci výroby neshodných spojovacích součástí s cílem dosažení nulových vad u specifikovaných charakteristik. Tato technická norma vymezuje požadavky počínaje přijetím suroviny přes výrobní proces až po dodávku distributorovi nebo uživateli, kterým je montážní organizace.
Ing. Jaroslav Janák,
Ing. Jaroslav Skopal, CSc.