Mezi základní funkce inteligentních budov patří funkce energetická, komfortní, dopravní, bezpečnostní, sociální, zábavní, komerční a ekologická. Z pohledu významu je v současné době preferována funkce energetická a komfortní, která má přímý dopad na ekonomiku provozu. Cílem je zajistit požadovaný komfort v budově hospodárně. Každý takovýto systém může být vytvořen s řadou úrovní s různými autonomními funkcemi. Pro příklad uveďme administrativní budovu, ve které je prováděno ve všech místnostech měření teploty vzduchu a řízeno vytápění kanceláří. Systém v základním režimu pracuje pouze s časovým plánem, tedy v pracovní dny v době 8:00 do 16:30 hodin zajišťuje dosažení žádané teploty 21 °C a větrací systém zajišťuje výměnu vzduchu 50 m3.h-1.os-1, v době mimo pracovní dobu je teplota snížena na 17 °C. Tento systém může dobře fungovat při užívání zaměstnanci s pravidelnou pracovní dobou. U budovy, kde jsou jednotlivé kanceláře nebo podlaží užívány více flexibilně, je nutné zajistit sledování přítomnosti osob a podle toho zajišťovat vytápění a větrání. Vše je možné ještě spojit s dalšími funkcemi, jako je zabezpečení budovy nebo jen její části. Sledování přítomnosti osob je možné provádět i nepřímo pomocí již měřených veličin, například koncentrace CO2 v interiéru.
Investoři mají zájem především stavět budovy, které umožňují zajistit flexibilní provoz, a proto jsou inteligentní budovy do budoucna velmi zajímavé. Není těžké si představit, že i u flexibilně užívaných prostor je možné vysledovat jistou pravidelnost nebo návyky uživatelů. Samoučicí algoritmy pak mohou zajistit optimální nastavení nebo dobu provozu systémů, aby byl splněn požadavek na energetickou úspornost. Mohou mít i jistou a velmi přiměřenou učicí funkci, kdy uživatele informují o ne úplně energeticky vhodném chování.