MM: Dalším navazujícím projektem, ze kterého bude vaše pracoviště čerpat dotace, je program Centra kompetence, jenž vypsala Technologická agentura ČR. Tým pod vedením doktora Smolíka, který je vaším blízkým spolupracovníkem posledních deset let, připravil projekt Strojírenská výrobní technika. V čem navazuje na předchozích 12 let VaV a co se bude řešit nového?
Prof. Houša: Jak jsem již dříve uvedl, dlouhodobé výzkumné programy jsme vždy koncipovali ve spolupráci s průmyslem. Aby do budoucna byla tato práce jednodušší a aby také podniky měly určitý dlouhodobější výhledový materiál, který mohou využít i při plánování svých inovačních projektů, byla vytvořena ve spolupráci s průmyslem již zmíněná strategie a následně plán její implementace do rozvoje oboru. Z tohoto důvodu vychází i plán výzkumu VCSVTT v projektu Centra kompetence z této strategie a nutně tedy v řadě témat navazuje na výzkumný program již ukončeného projektu 1M. Řešenými tématy zde tedy jsou:
- Virtuální obrábění pro optimalizaci strojů a technologií;
- Maximalizace výkonu a jakosti řezného procesu;
- Optimální stavba obráběcích strojů;
- Tlumení a potlačování vibrací obráběcích strojů;
- Ekologie výroby a energetická účinnost obráběcích strojů;
- Kompenzace a minimalizace teplotních deformací obráběcích strojů;
- Nekonvenční materiály ve stavbě obráběcích strojů;
- Nové koncepce obráběcích strojů a jejich pohonů; využití umělé inteligence;
- Nové systémy měření a řízení pro zvýšení přesnosti a spolehlivosti;
- Interakce obráběcích a tvářecích strojů s obsluhou a okolím;
- Vývoj nových a inovace stávajících konstrukčních řešení tvářecích strojů.
Jsou to všechno velmi aktuální témata, kterými je potřebné dále se na vyšší úrovni zabývat a tak zabezpečit naše vlastní zdroje pro inovace strojů a vyšší konkurenceschopnost zejména u v projektu zúčastněných výrobců, kterých je celkem 7. Za relativně nová témata lze považovat prvá tři. Větší než dosud bude v tomto projektu kladen také důraz na ekologii výroby a energetickou účinnost obráběcích i tvářecích strojů.
Projekt byl v soutěži TAČR Centra kompetence úspěšný. Nositelem projektu (příjemcem) je opět ČVUT v Praze. Dalšími účastníky projektu jsou VUT Brno a ZČU Plzeň a podniky Tajmac-ZPS, TOS Varnsdorf, Kovosvit MAS, Toshulin, TOS Kuřim-OS, Škoda Machine Tool a Šmeral Brno. Hlavním autorem a řešitelem projektu je Ing. Jan Smolík, Ph.D., který je novým vedoucím Ústavu výrobních strojů a mechanismů a VCSVTT.
MM: Má obecně centrum fungující na půdě univerzity k řešení klíčových projektů erudovaný tým odborníků s dostatečnými znalostmi po praktické stránce? Na jaké bází se uskutečňují/uskutečňovaly stáže vašich výzkumných pracovníků ve výrobních podnicích?
Prof. Houša: Zda to platí obecně, rozhodně nemohu říci, ale naše Centrum určitě má erudovaný tým odborníků s dostatečnými znalostmi po praktické stránce. Praktické znalosti si pracovníci Centra vytvořili a stále doplňují při spolupráci na projektech průmyslových podniků, která často znamená stovky hodin, jež naši výzkumníci odpracují přímo v podnicích. V Centru pracuje také několik osob, které v průmyslu vyrostly.
MM: Má šanci VaV existovat bez státních dotací, pouze z komerční sféry? Jaká velikost a obrat výzkumného centra by za současných podmínek musely být, aby nebylo závislé na státních dotacích a žilo čistě jenom z komerční sféry?
Prof. Houša: Za současných podmínek ČR si nedovedu představit, že by výzkumné centrum našeho typu, které pracuje pro průmysl a současně vychovává mladé odborníky s nejvyšší kvalifikací v doktorském studiu, mohlo na potřebné úrovni plnohodnotně pracovat bez určitých státních dotací nebo peněz z komerční sféry určených výhradně na výzkum. Za jisté minimum považuji alespoň 50% dotace výzkumného programu. Bez těchto dotací nebo podpory výzkumu z komerční sféry by v Centru bylo podstatně obtížněji možné řešit doktorské disertační práce a značně by byl zbrzděn další růst pracovníků. Výzkumné centrum, má-li dobře sloužit průmyslu, musí ve výzkumu hledat nová řešení, aby mělo průmyslu co nabídnout. Bez výzkumu by se řešily jen zcela konkrétní zakázky průmyslu, centrum by postupně přestalo být zdrojem nových myšlenek, metod a dovedností a posléze by se stalo pouze běžným servisním pracovištěm průmyslu. Myslím, že celkový obrat centra v této věci nehraje významnou roli. Pro náš průmysl by však podle mého názoru neměl být, i s prostředky na výzkum, menší než 70–80 milionů Kč za rok.
MM: Je ze strany výrobních podniků o centralizovaný výzkum v této době zájem? Jedná se v rámci firemních, mnohdy utajených řešených projektů o TOP řešení, či pouze pomocné úkony, které jim může výzkumné centrum poskytnout? – výpočty, měření, atd.
Prof. Houša: Podle mých zkušeností je ze strany výrobních podniků o centralizovaný výzkum rostoucí zájem, neboť Centrum často poskytuje firmám nová špičková řešení pro inovace jejich výrobků. Nevyhýbá se však i inovativním pracím výpočtovým, měřicím či konstrukčním, které jsou pro pracovníky Centra další možností ke zvyšování svých praktických znalostí a dovedností ve spolupráci s průmyslem.
MM: Co je pro výrobní podniky v této době zajímavější a potřebnější? Menší výzkumné centrum zabývající se důkladně a vysoce erudovaně několika relevantními tématy výzkumu, nebo obecné velké centrum se širokým záběrem, avšak logicky v daném objemu bez dostatečných, do hloubky potřebných znalostí v jednotlivých tématech?
Prof. Houša: Domnívám se, že v podmínkách České republiky je pro výrobní podniky našeho oboru potřebné výzkumné centrum s širším záběrem, přiměřeným potřebám průmyslu, výše uvedené velikosti se zainteresováním tří našich předních vysokých škol při zvládnutí důležitých témat do potřebné hloubky. Je to proto, aby se podniky mohly se svými problémy při inovacích strojů obracet na erudovaného a akceschopného partnera, který jim pomůže problém řešit. Zabývat se některými úzkými nebo podpůrnými tématy do velké hloubky, která nejsou ve výzkumném programu Centra, to je příležitost pro odborné katedry či ústavy dalších technických vysokých škol, které se mohou se svými specifickými projekty ucházet o podporu v TAČR i v GAČR nebo i v programech EU a zapojit se tak také do procesu získávání nových poznatků pro náš průmysl strojírenské výrobní techniky.
MM: Pane profesore, děkuji vám za obsáhlý rozhovor a do další etapy vašeho života vám jménem svým a našich čtenářů přeji hodně zdraví.
Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com