Témata
Reklama

Obor obráběcích strojů pod retrospektivou

Komodita obráběcích strojů má v našem celorepublikovém výrobním portfoliu nezastupitelné místo. Obráběčky značek Škoda či ČKD mají hlubokou tradici do dob, kdy asijské státy měly minimální ponětí o konstrukci jakéhokoliv zařízení. K neodmyslitelné ikoně, která poslední půlstoletí zásadním způsobem promlouvala do oboru obráběcích strojů s národním přesahem, bezesporu patří profesor Jaromír Houša, mj. oceněný v roce 2010 zlatou medailí MSV Brno za celoživotní technickou tvůrčí práci a inovační činy.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

V současné době úspěšně ukončil projekt výzkumného centra, kterému se podařilo v postrevoluční době spojit výrobce obráběcích strojů s akademickými pracovišti za účelem vzájemné spolupráce, a zároveň tím završil svoji profesní kariéru. To je bezesporu moment určité retrospektivy, o niž jsme pana profesora požádali.

MM: Začněme náš pohled do období roku 1989. Jaká byla tehdy existence československé výzkumné základny obráběcích strojů, její konkrétní výsledky aplikované u výrobců v ČSSR, jejich uplatnění na trzích, nejen v SSSR, ale i ve světě? V čem byla naše devíza v porovnání se světovou špičkou?

Prof. Houša: V letech 1950–1990 mělo hlavní podíl na rozvoji obráběcích strojů, a to zejména číslicově řízených, VÚOSO Praha s osobnostmi, jako byli pánové Tlustý, Zelený, Vávra, Skalla, Pujman, Vaněk, Poláček, Kršiak a další. Zde byly řešeny státem podporované úkoly, jako např. servopohony Mezomatic, řada řídicích systémů, státní úkoly IVU, BOS a PVS, samozřejmě ve spolupráci s lidmi z podniků tehdejšího svazu Továrny strojírenské techniky TST. Témata těchto úkolů byla dána zejména vývojem oboru ve světě a také embargem na dovoz technicky vyspělých komponentů a celků ze západních zemí. Touto situací byl vymezen do značné míry i prostor pro export našich strojů, tj. zejména na členské země RVHP.

Reklama
Reklama
Reklama
Profesor Jaromír Houša celý svůj profesní život věnoval oboru obráběcích strojů. Nyní, po téměř 50-ti letech, se rozhodl své pracovní aktivity zásadně omezit a věnovat se osobním zálibám.

Hlavní výzkumná témata ve VÚOSO měla tedy státní podporu (byly to tzv. státní úkoly) a je třeba říci, že výsledky řešení těchto úkolů byly vždy na úrovni, srovnatelné se světem, jen s tím handicapem, že při jejich stavbě byly použity většinou u nás nebo v zemích RVHP vyvinuté komponenty, které nevykazovaly vždy srovnatelné parametry s komponenty používanými na západ od nás a tedy na západních trzích byly jen málo konkurenceschopné. Všechny výsledky těchto státních úkolů byly aplikovány u československých výrobců obráběcích strojů. Jako příklad vynikajícího výsledku ve své době byl pružný výrobní systém pro opracování skříňových součástí PVS 400, který pracoval 26 let v TOS Olomouc a byl zrušen teprve asi před rokem. Tímto systémem jsme svým způsobem v roce 1985 předběhli dobu, ale nedokázali jsme tento výsledek komerčně využít. Naše devíza v porovnání se světovou špičkou byla zejména ve vysoce kvalifikovaných lidech, kteří ve VÚOSO za několik desetiletí vyrostli.

My na FS ČVUT jsme k tomuto vývoji přispěli v letech 1971–1989 zejména doškolováním odborníků z průmyslu tím, že jsme pořádali opakovaně PGS s názvem Stavba a využití číslicově řízených obráběcích strojů, později Stavba a využití číslicově řízených výrobních strojů a PVS, ve kterém přednášeli i lidé z VÚOSO. Do roku 1989 bylo uspořádáno celkem 14 běhů, kterými prošlo více než 300 absolventů. K tomu byla několikrát vydána obsáhlá dvoudílná skripta se stejným názvem jako PGS a později také v SNTL kniha autorského kolektivu Konstrukce číslicově řízených obráběcích strojů. Kromě toho jsme látku o stavbě NC strojů a PVS zařadili do normální výuky inženýrů, kterých naše katedra v osmdesátých a devadesátých letech produkovala 80 až 120 ročně. To si myslím, že byl v tomto období významný podíl FS ČVUT na rozvoji obráběcích strojů u nás.

MM: Jak vypadalo období VaV v oblasti obráběcích strojů v následujícím desetiletí po sametové revoluci? Proč nebylo možné i nadále udržet existenci VUOSO v takové podobě, která se následně ztěžka vytvářela ve vznikajících centrech?

Prof. Houša: Po roce 1989 přišlo v devadesátých letech období, ve kterém prakticky zanikla podpora aplikovaného výzkumu, VÚOSO zůstalo jen na financování akcí pro průmysl. Ten ale měl mnoho starostí s přeorientací svého zahraničního obchodu na nové, převážně západní trhy a také s privatizací podniků. To vše vyžadovalo dosti značné nároky na financování těchto vlastních aktivit, a tak na zakázky pro VÚOSO zbývalo čím dál tím méně peněz. To tedy postupně zaniklo, vysoce kvalifikovaní výzkumníci si našli dobrá uplatnění často v zastoupeních zahraničních firem a z celého ústavu zůstalo jen několik malých privátních firem a také privatizovaná zkušebna VUOS (cca 5 až 8 lidí), která existuje a prosperuje dodnes. To však není výzkumná instituce, ale v pravém slova smyslu zkušebna strojů, která však díky svým zkušenostem poskytuje dobré služby průmyslu. V tomto období v důsledku uvedených změn poklesl i celkový objem výroby obráběcích a tvářecích strojů, také výrobní firmy musely propouštět své pracovníky a rovněž ani mzdové ohodnocení lidí zde nemohlo soutěžit se mzdami v zahraničních společnostech, v soukromých firmách a v bankách. To mělo za následek pokles zájmu studentů o náš obor. V té době se restrukturalizovalo TST na Svaz výrobců a dodavatelů strojírenské výrobní techniky (SST), který však také neměl sílu VÚOSO ani ve značně redukované velikosti udržet. Výraznou změnou prošla i odborná skupina „Obráběcí stroje“ při ČSVTS sdružující lidi z oboru, kteří mu tzv. fandili a kteří se nechtěli smířit se stávajícím nedobrým stavem a založili na jeho podporu v roce 1994 Společnost pro obráběcí stroje (SpOS). Prvotním cílem bylo hledat cesty k postupnému zvýšení prosperity našeho oboru. Hlavním nástrojem k tomu měla být postupná obnova výzkumu v oboru, získávání a šíření nejnovějších technických informací ze světa a propagace oboru mezi mladými lidmi za účelem zvýšení zájmu o něj.

Pokud jde o podporu výzkumu, snažili jsme se využívat veškeré grantové soutěže s našimi projekty a požádali jsme také MPO, aby vypisovalo svoje soutěže pro všechny průmyslové obory, ne jen pro některá průmyslová odvětví (naše tam nebylo), jak tomu zpočátku bylo. To se, jak dnes všichni víme, velmi brzy podařilo a dnes je to již zcela samozřejmé. Významný okamžik nastal na podzim roku1999, kdy MŠMT zveřejnilo záměr vypsat program LN Výzkumná centra. Tuto výzvu jsme ihned zachytili a pochopili ji jednoznačně jako mimořádnou možnost vybudovat opět určitou výzkumnou základnu pro český průmysl strojírenské výrobní techniky.

MM: Kdo byl iniciátorem účasti oboru strojírenské výrobní techniky v programu LN Výzkumných center? Co se od něj očekávalo, co splnilo?

Prof. Houša: Protože jsem již od založení SpOS byl jejím předsedou, pokládal jsem za svoji povinnost být iniciátorem naší účasti v této soutěži. SpOS byla již od roku 1996 členem SST, a tedy ve spolupráci s podniky tohoto svazu jsme nejprve připravili rámcový výzkumný program, který jsme později rozpracovali a v březnu roku 2000 jsme podali do této soutěže projekt na vybudování Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (VCSVTT). Ze strany svazu SST byl projekt významně podpořen zejména díky tehdejšímu prezidentovi svazu Ing. Janu Rýdlovi a díky řediteli Ing. Antonínu Kynclovi. Projekt sdružoval dosud existující týmy, které se na českých vysokých školách zabývaly výzkumem obráběcích strojů, tj. ČVUT v Praze, VUT Brno a TU Liberec. Hlavním žadatelem o podporu projektu bylo ČVUT v Praze, kde mělo být vybudováno hlavní pracoviště Centra. Cílem projektu bylo vytvořit výzkumné centrum, které by sloužilo jako výzkumná základna pro český průmysl strojírenské výrobní techniky i pro české strojírenství, a v něm vychovávat mladou nastupující generaci mladých odborníků pro tento obor.

Příklad osobních pracovišť výzkumníků centra VCSVTT

Koncem roku 2004 byly tyto cíle splněny. Centrum mělo hlavní pracoviště na Fakultě strojní ČVUT v Praze, kde tehdy pracovalo 40 osob (32 plných úvazků) s příslušným organizačním a technickým zabezpečením. Dále mělo dvě oddělená pracoviště na VUT Brno (4 plné úvazky) a na TU Liberec (3 plné úvazky) také s příslušným organizačním a technickým zabezpečením svých mateřských škol. Celková pracovní kapacita VCSVTT koncem roku 2004 byla 39 plných pracovních úvazků (32 tvůrčích a 7 organizačně-technických). V Centru existovaly specializované skupiny odborníků s příslušným vybavením přístrojovou a výpočetní technikou :
skupina pro zkoušení strojů a diagnostiku s akreditovanou zkušebnou;
skupina pro konstrukci a výpočty (standů, strojů, skupin a elementů);
skupina řídicí a pohonové techniky;
skupina automatizace výrobních zařízení;
skupina technologie obrábění (včetně laserového a CNC řízeného v pěti osách).
Všechny tyto skupiny vyrostly během 4,5 roku z mladých talentovaných inženýrů na řešení již zmíněného výzkumného programu. Ten byl zaměřen podle potřeb našeho průmyslu a podle vývojových trendů ve světě na: Zdokonalování měřicích metod vlastností obráběcích strojů; Obráběcí stroje se zvýšenou a vysokou dynamikou; Zvyšování spolehlivosti a pohotovosti výrobních strojů; Výzkum vysoce výkonných a ekologických způsobů obrábění; Využití laseru v obráběcích strojích; Automatické manipulace v technologických pracovištích a ve výrobních systémech; Pětiosé frézování (včetně HSC).
Centrum se také významně podílelo na výchově 23 doktorandů. Projekt byl po celou dobu řešení podporován podniky Svazu výrobců a dodavatelů strojírenské techniky částkou 2,5 milionu Kč ročně. Centrum s podniky SST v tomto objemu na řešení projektu spolupracovalo a při této spolupráci byly pak výsledky výzkumné práce Centra nejvíce využívány. Na závěrečném oponentním řízení oponentní rada konstatovala, že všechny v projektu stanovené cíle byly splněny a dosažené výsledky ohodnotila písmenem „V“ (vynikající).

MM: Pokračujme chronologicky. V roce 2004 vypsalo MŠMT program center 1M na podporu výzkumu a spolupráce mezi akademickou a průmyslovou sférou. V čem jste na projekt LN navazovali, jaká témata byla úplně nová a proč? Jaké ostatní fakulty strojní spolupracovaly, proč ne např. VŠB-TU v oblasti robotiky či VUT ve strojírenské technologii?

Prof. Houša: Zatímco první projekt z programu LN řešený v letech 2000–2004 byl zaměřen na vybudování VCSVTT jak po stránce lidské, tak po stránce materiálního a přístrojového vybavení, druhý z  programu 1M Výzkumná centra, řešený v letech 2005–2011, byl již orientován výhradně na výzkum strojírenské výrobní techniky a technologie, což byl i přímo název projektu. Tento nový projekt na ten předcházející navazoval, ale lišil se tím, že byl jinak členěn – na výzkum strojů, výzkum vlastností strojů a výzkum technologie obrábění – a byl přizpůsoben aktuálním trendům ve světě a opět tehdejším potřebám průmyslu. V programu byl nově zařazen výzkum nových koncepcí strojů, výzkum možností využití nekonvenčních materiálů ve stavbě strojů, výzkum virtuálního prototypování strojů, uzlů a skupin, diagnostika a kompenzace tepelných deformací strojů, využití umělé inteligence, výzkum opracování těžko obrobitelných materiálů, snižování výrobních nákladů, výzkum mikroobrábění a pětiosého obrábění a v posledních dvou letech i výzkum tvářecích strojů.

Od roku 2005 na řešení tohoto programu spolupracovaly dále VUT Brno a TU Liberec a nově i ZČU Plzeň, kde se v roce 2010 připojila i skupina odborníků, která řešila problematiku tvářecích strojů. Další spoluřešitele již nebylo možné do řešení projektu zapojovat s ohledem na jeho velikost a hlavní zaměření projektu na výzkum obráběcích a později i tvářecích strojů, které mají u nás tradiční výrobní základnu.

Za dobu řešení projektu Centrum získalo celkem 8 201 bodů za výsledky v databázi RIV. Na závěrečném oponentním řízení začátkem dubna 2012 byly opět oponentní radou výsledky projektu hodnoceny známkou „V“ (vynikající).

MM: Kolik bylo celkem ze strany státu a ze strany firem v období 2000 až 2011 do center LN a 1M investováno? Jaký pokládáte konkrétní přínos pro obor jako takový, pro jeho konkurenceschopnost se světem a pro konkrétní podniky? Kolik komerčních aplikací a v jakém přibližném objemu prodeje to podnikům přineslo? Jaká část doktorandů zůstala na FS, kolik odešlo jinam?

Prof. Houša: Toto je velmi obsáhlá otázka, a proto musí být tomu úměrná i odpověď.
Ze strany státu a v období 2000 až 2011 do LN a 1M bylo investováno celkem 416,345 milionu Kč. Ze strany firem potom celkem 40,218 milionu Kč, za které však firmy obdržely výsledky řešení projektu ve formě přímo využitelné ve výrobě.
Pokud jde o konkrétní přínos činnosti VCSVTT pro obor jako takový, pro jeho konkurenceschopnost se světem a pro konkrétní podniky je možno říci, že byl velmi významný pro všechny účastníky projektu, tj. jak pro průmysl, tak pro zúčastněné vysoké školy.

Schéma platformy Strojírenská výrobní technika

V prvé řadě průmysl strojírenské výrobní techniky v ČR získal klíčového partnera pro výzkum v oboru (před rokem 2000 zde nebyl) a pro dobudování kompletního oborového seskupení, tzv. Technologické platformy Strojírenská výrobní technika (TP SVT), která znamená propojení a tedy úzkou spolupráci průmyslu s výzkumem a vzděláváním za účelem stálého zvyšování konkurenceschopnosti tohoto průmyslového odvětví. Tato platforma byla ze společné iniciativy SST a VCSVTT ustavena v roce 2008, získala podporu z programu agentury CzechInvest projektu Technologické platformy, o rok později vytvořila Strategii oboru do roku 2020 a dále připravila tzv. Implementační akční plán, podle něhož v roce 2011 byly již vytvářeny a podávány konkrétní projekty do různých soutěží vyhlašovaných MPO, TAČR a GAČR.

Vývoj finančního objemu zakázek z průmyslu v letech 2001 až 2011

Stále rostoucí význam VCSVTT pro průmysl je patrný z grafu, na kterém je uveden vývoj finančního objemu zakázek z průmyslu v letech 2001 až 2011. Z něj je patrné, že objem spolupráce s průmyslem začal významně růst až po dobudování Centra v r. 2005, kdy toto bylo již schopné podnikům účinně pomáhat při vývoji a inovacích jejich výrobků. Postupným řešením výzkumného projektu zájem podniků o využití výsledků stoupal a v roce 2011 objem spolupráce oproti roku 2004 stoupl téměř desetkrát a za dobu existence Centra činil celkem 150 milionů Kč (včetně řešení dvou projektů ze 6. RP EU). Při práci za tyto prostředky získali pracovníci Centra mnoho dalších zkušeností v tuzemské i mezinárodní spolupráci.
K tomuto vývoji došlo zejména díky stále častějšímu zapojování Centra do řešení podnikových inovačních projektů podporovaných z programů MPO a TAČR a vzhledem k tomuto podílu na těchto dokončených, ale i v roce 2011 zahájených projektech napomohlo nebo napomůže VCSVTT podnikům v letech 2010 až 2020 (tj. v období, kdy byly, jsou nebo budou inovované stroje na trhu) ke zvýšení jejich finančních přínosů asi o 150–200 milionů Kč.
Pokud jde o zúčastněné vysoké školy, došlo k významnému posílení objemu i kvality výzkumné činnosti pracovišť, která se tím stala užitečnějšími pro příslušné VŠ. Zvýšením objemu výzkumné činnosti získává VŠ více prostředků na výzkum za body v databázi RIV (za body RIV získaly nebo získají vysoké školy zúčastněné v Centru asi 30–40 milionů Kč). Participací pracovníků Centra na výuce v magisterském studiu dochází k přenosu nejnovějších poznatků z výzkumu do výuky a tím k jejímu zkvalitnění. Stejný efekt mělo i zapojení aktivních studentů do práce Centra. Zvýšením objemu i kvality výzkumné činnosti pracovišť a jejich spoluprací s průmyslem dochází ke zvýšení prestiže vysokých škol.

Dále vzniklo nové prostředí pro doktorské studium, vyznačující se možností volit témata doktorských prací podle výzkumného programu Centra, zapojit studenty a doktorandy do práce Centra a tak dobře zajistit tyto práce materiálně z prostředků projektu. Tím došlo ke zvýšení atraktivity, účinnosti, motivace studentů a tím i kvality doktorského studia (práce doktorandů z Centra byly oceňovány, protože se často umisťovaly na nejvyšších místech v různých soutěžích. Počet obhájených disertačních prací v oboru za 11 let byl celkem 35 (tj. v průměru 3 až 4 za rok). Z těchto 35 doktorandů odešlo za tu dobu do průmyslu 8. V Centru jich tedy zůstalo pracovat 27. Jen řešením projektu 1M za 7 posledních let (obhájeno 31doktorských disertačních prací) výrazně stoupla kvalifikace pracovníků Centra.

Počet pracovníků VCSVTT s akademickými tituly


MM: Dalším navazujícím projektem, ze kterého bude vaše pracoviště čerpat dotace, je program Centra kompetence, jenž vypsala Technologická agentura ČR. Tým pod vedením doktora Smolíka, který je vaším blízkým spolupracovníkem posledních deset let, připravil projekt Strojírenská výrobní technika. V čem navazuje na předchozích 12 let VaV a co se bude řešit nového?

Prof. Houša: Jak jsem již dříve uvedl, dlouhodobé výzkumné programy jsme vždy koncipovali ve spolupráci s průmyslem. Aby do budoucna byla tato práce jednodušší a aby také podniky měly určitý dlouhodobější výhledový materiál, který mohou využít i při plánování svých inovačních projektů, byla vytvořena ve spolupráci s průmyslem již zmíněná strategie a následně plán její implementace do rozvoje oboru. Z tohoto důvodu vychází i plán výzkumu VCSVTT v projektu Centra kompetence z této strategie a nutně tedy v řadě témat navazuje na výzkumný program již ukončeného projektu 1M. Řešenými tématy zde tedy jsou:

  • Virtuální obrábění pro optimalizaci strojů a technologií;
  • Maximalizace výkonu a jakosti řezného procesu;
  • Optimální stavba obráběcích strojů;
  • Tlumení a potlačování vibrací obráběcích strojů;
  • Ekologie výroby a energetická účinnost obráběcích strojů;
  • Kompenzace a minimalizace teplotních deformací obráběcích strojů;
  • Nekonvenční materiály ve stavbě obráběcích strojů;
  • Nové koncepce obráběcích strojů a jejich pohonů; využití umělé inteligence;
  • Nové systémy měření a řízení pro zvýšení přesnosti a spolehlivosti;
  • Interakce obráběcích a tvářecích strojů s obsluhou a okolím;
  • Vývoj nových a inovace stávajících konstrukčních řešení tvářecích strojů.

Jsou to všechno velmi aktuální témata, kterými je potřebné dále se na vyšší úrovni zabývat a tak zabezpečit naše vlastní zdroje pro inovace strojů a vyšší konkurenceschopnost zejména u v projektu zúčastněných výrobců, kterých je celkem 7. Za relativně nová témata lze považovat prvá tři. Větší než dosud bude v tomto projektu kladen také důraz na ekologii výroby a energetickou účinnost obráběcích i tvářecích strojů.

Projekt byl v soutěži TAČR Centra kompetence úspěšný. Nositelem projektu (příjemcem) je opět ČVUT v Praze. Dalšími účastníky projektu jsou VUT Brno a ZČU Plzeň a podniky Tajmac-ZPS, TOS Varnsdorf, Kovosvit MAS, Toshulin, TOS Kuřim-OS, Škoda Machine Tool a Šmeral Brno. Hlavním autorem a řešitelem projektu je Ing. Jan Smolík, Ph.D., který je novým vedoucím Ústavu výrobních strojů a mechanismů a VCSVTT.

MM: Má obecně centrum fungující na půdě univerzity k řešení klíčových projektů erudovaný tým odborníků s dostatečnými znalostmi po praktické stránce? Na jaké bází se uskutečňují/uskutečňovaly stáže vašich výzkumných pracovníků ve výrobních podnicích?

Prof. Houša: Zda to platí obecně, rozhodně nemohu říci, ale naše Centrum určitě má erudovaný tým odborníků s dostatečnými znalostmi po praktické stránce. Praktické znalosti si pracovníci Centra vytvořili a stále doplňují při spolupráci na projektech průmyslových podniků, která často znamená stovky hodin, jež naši výzkumníci odpracují přímo v podnicích. V Centru pracuje také několik osob, které v průmyslu vyrostly.


MM: Má šanci VaV existovat bez státních dotací, pouze z komerční sféry? Jaká velikost a obrat výzkumného centra by za současných podmínek musely být, aby nebylo závislé na státních dotacích a žilo čistě jenom z komerční sféry?

Prof. Houša: Za současných podmínek ČR si nedovedu představit, že by výzkumné centrum našeho typu, které pracuje pro průmysl a současně vychovává mladé odborníky s nejvyšší kvalifikací v doktorském studiu, mohlo na potřebné úrovni plnohodnotně pracovat bez určitých státních dotací nebo peněz z komerční sféry určených výhradně na výzkum. Za jisté minimum považuji alespoň 50% dotace výzkumného programu. Bez těchto dotací nebo podpory výzkumu z komerční sféry by v Centru bylo podstatně obtížněji možné řešit doktorské disertační práce a značně by byl zbrzděn další růst pracovníků. Výzkumné centrum, má-li dobře sloužit průmyslu, musí ve výzkumu hledat nová řešení, aby mělo průmyslu co nabídnout. Bez výzkumu by se řešily jen zcela konkrétní zakázky průmyslu, centrum by postupně přestalo být zdrojem nových myšlenek, metod a dovedností a posléze by se stalo pouze běžným servisním pracovištěm průmyslu. Myslím, že celkový obrat centra v této věci nehraje významnou roli. Pro náš průmysl by však podle mého názoru neměl být, i s prostředky na výzkum, menší než 70–80 milionů Kč za rok.

MM: Je ze strany výrobních podniků o centralizovaný výzkum v této době zájem? Jedná se v rámci firemních, mnohdy utajených řešených projektů o TOP řešení, či pouze pomocné úkony, které jim může výzkumné centrum poskytnout? – výpočty, měření, atd.

Prof. Houša: Podle mých zkušeností je ze strany výrobních podniků o centralizovaný výzkum rostoucí zájem, neboť Centrum často poskytuje firmám nová špičková řešení pro inovace jejich výrobků. Nevyhýbá se však i inovativním pracím výpočtovým, měřicím či konstrukčním, které jsou pro pracovníky Centra další možností ke zvyšování svých praktických znalostí a dovedností ve spolupráci s průmyslem.

MM: Co je pro výrobní podniky v této době zajímavější a potřebnější? Menší výzkumné centrum zabývající se důkladně a vysoce erudovaně několika relevantními tématy výzkumu, nebo obecné velké centrum se širokým záběrem, avšak logicky v daném objemu bez dostatečných, do hloubky potřebných znalostí v jednotlivých tématech?

Prof. Houša:
Domnívám se, že v podmínkách České republiky je pro výrobní podniky našeho oboru potřebné výzkumné centrum s širším záběrem, přiměřeným potřebám průmyslu, výše uvedené velikosti se zainteresováním tří našich předních vysokých škol při zvládnutí důležitých témat do potřebné hloubky. Je to proto, aby se podniky mohly se svými problémy při inovacích strojů obracet na erudovaného a akceschopného partnera, který jim pomůže problém řešit. Zabývat se některými úzkými nebo podpůrnými tématy do velké hloubky, která nejsou ve výzkumném programu Centra, to je příležitost pro odborné katedry či ústavy dalších technických vysokých škol, které se mohou se svými specifickými projekty ucházet o podporu v TAČR i v GAČR nebo i v programech EU a zapojit se tak také do procesu získávání nových poznatků pro náš průmysl strojírenské výrobní techniky.

MM: Pane profesore, děkuji vám za obsáhlý rozhovor a do další etapy vašeho života vám jménem svým a našich čtenářů přeji hodně zdraví.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Reklama
Vydání #6
Kód článku: 120606
Datum: 13. 06. 2012
Rubrika: Servis / Rozhovor
Firmy
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Sázejme olivovníky, ať mají naši potomci co sklízet

Profesor Stanislav Hosnedl se celý svůj odborný život věnuje oboru konstruování výrobních strojů a zařízení. Značným podílem přispěl k rozvoji konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science and Methodology, ve které se stal uznávaným odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí. K jeho pedagogické a vědecké činnosti jej přivedly kroky z výrobní praxe. Tak by tomu mělo být. Stanislav Hosnedl je Plzeňák tělem i duší s aktivními kontakty po celém světě. Bylo nám ctí, že jsme mu mohli na letošním MSV v Brně předat Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

Související články
Inovace. Co to vlastně je?

Vděčné sexy téma, o kterém rádi všichni mluví, ale nikdo pořádně neví, jak je skutečně realizovat. Celá řada hvězdiček, jimž se podařilo inovovat sebevětší pitominu a s ní nějak uspět na našem malém hladovém lokálním trhu se cítí být vyvoleni rozdávat moudra. Zasvěcený člověk se pak nestačí divit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Profesor Stanislav Hosnedl 80

V říjnu tohoto roku se prof. Stanislav Hosnedl dožívá významného životního jubilea 80 roků. V roce 1964 dokončil studia v oboru Konstrukce obráběcích strojů na VŠSE FST v Plzni. Roku 1984 získal vědecko-akademický titul CSc., který po revoluci, později v roce 1990, obhájil také na ČSAV Praha. V roce 1992 se habilitoval a konečně v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor Strojní inženýrství.

Soutěž pro středoškoláky

Jubilejní, již pátý ročník soutěže o Putovní pohár partnerských škol Siemens - Sinumerik Cup se letos konal v Mohelnici, v prostorech zdejší Střední školy technické a zemědělské a stejně jako před třemi lety, kdy tato škola byla hostitelem, i letos zdejší ředitel Jiří Ženožička se svým týmem organizaci pojal velmi profesionálně.

Nebojte se výzev!

Tuto větu mi na konec rozhovoru řekl Ing. Radomír Zbožínek, člen představenstva Tajmac-ZPS, který se stále podílí na dění v mateřské firmě. Slovo "mateřská" pro pana Zbožínka platí dvojnásob, do firmy totiž nastoupil 1. listopadu 1972, takže zde "kroutí" již svou 46. sezonu. Tak akorát na to, aby jeho slova mohla posloužit i dalším lidem.

Diskutovaný Průmysl 4.0

Fenomén Průmysl 4.0, nastínění možných směrů vývoje a příprava společnosti na změny způsobené novými technologiemi – to jsou diskutovaná témata konferencí a seminářů současnosti. Podpora výzkumu a vývoje se musí soustřeďovat na technologicky významné oblasti vycházející z potřeb české průmyslové praxe. Odborníci zdůrazňují potřebu vzdělávání a zvyšování kvalifikace zaměstnanců.

Ohlédnutí za soutěžemi mladých programátorů

Soutěž v programování CNC obráběcích strojů se koná pravidelně každý rok v rámci MSV v Brně v kategoriích podle řídicích systémů (abecední pořadí) Fanuc, Heidenhain a Siemens. Pořadatelem je Svaz strojírenské technologie pod záštitou MPO České republiky. V roce 2016, ve čtyřech dnech strojírenského veletrhu, vyslalo své reprezentanty na 35 škol – zejména gymnázia, SOŠ, SPŠ a VOŠ.

Výrobce & zákazník = spolupráce2

Více než tři roky uplynuly od naší poslední návštěvy strojírenské firmy STT Servis v Dlouhé Loučce u Uničova. V rodinném podniku vedeném sourozenci Šárkou a Tomášem Ticháčkovými, jehož specializací je zakázkové CNC obrábění, se čas rozhodně nezastavil a my jsme s překvapením stanuli před výrobními prostorami, které za uplynulá léta prošly velkou změnou.

Partnerství k podpoře a zviditelnění strojařiny

Česká republika se v současné době nachází v celé řadě oblastí na rozcestí. K těm nejzásadnějším patří školství, které od roku 1990 prochází dramatickým vývojem a stále hledá svoji optimální cestu, bohužel s velmi často měněnými cílovými souřadnicemi. Základním úkolem vzdělávacího systému vždy bylo připravit jedince nejen na život, a to v čím dál složitějším prostředí, ale jasnou součástí tohoto úkolu musí být u vysokých a středních škol – s podporou základních a mateřských – příprava na budoucí profesi s plnohodnotným a přínosným uplatněním na trhu práce.

Možnosti v prosperující firmě

Je na zaměstnanci, jak dokáže využít zavedený systém kariérního postupu a prosadit se třeba z pozice obráběče kovů na vyšší manažerský post, říká personalistka firmy Brück AM Drahomíra Smetáková.

Úspěšná strojírenská technologie v Plzni

Po dvou letech se opět z iniciativy katedry obrábění Fakulty strojní ZČU v Plzni začátkem února konal další ročník konference Strojírenská technologie a samozřejmě kde jinde než v plzeňském pivovaře. V podstatě se v současnosti jedná o jedinou akci v oblasti technologie obrábění, kde se scházejí pracovníci všech technologických kateder a ústavů z České republiky i ze Slovenska společně s průmyslovou praxí. Letošní ročník byl účastníky hodnocen velmi pozitivně a my se k tomuto verdiktu přidáváme.

Tvorba obráběcího stroje: část 5 - konstrukční proces a podnik

Přinášíme vám pátý díl našeho seriálu, ve kterém se budeme zabývat procesem nejvíce ovlivňující tvorbu obráběcího stroje. Jedná se o konstrukční proces s jeho hlavními aktéry - konstruktéry. Právě odborné a charakterové vlastnosti konstruktérů výrazně ovlivňují, jak úspěšně bude další tvorba obráběcího stroje probíhat.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit