Je více než zarážející, že v roce 1930 dokázali naši podnikatelé přihlásit osminásobně více národních patentů než v současnosti. Analýzu ochrany duševního vlastnictví, z níž tato a mnohá další alarmující fakta jasně vyplývají, předložila koncem loňského roku Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví.
Z analýzy vyplývá, že zatímco v roce 1930 bylo u nás přihlášeno 3 972 národních patentů, v roce 2016 to bylo pouze 792 patentů. Ve Švédsku tamní firmy přitom přihlásily v minulém roce 2 384 národních patentů.
Ještě horší situace nastává v mezinárodních patentech, které mohou naše subjekty řešit národní cestou, přes mezinárodní přihlášky nebo tzv. Evropským patentem. Ve všech třech případech totiž za nejvyspělejšími zeměmi značně zaostáváme, a to přesto, že jsme spolu s Německem nejprůmyslověji orientovanou evropskou ekonomikou.
Například počet mezinárodních přihlášek našich firem (PCT), které zajišťují ochranu ve 150 zemích světa, byl v roce 2016 pouze 199, zatímco němečtí podnikatelé jich zaktivovali 18 315, švédské firmy 3 720 a i v menším Rakousku jich bylo sedminásobně více než u nás. Podobná je situace u získávání Evropských patentů, kterých jsme za poslední měřené období získali 74, přičemž švédské firmy jich obdržely 1 939 a rakouské společnosti 1 041. To v důsledku znamená, že příjmy za licenční poplatky ze zahraničí jsou v ČR na úrovni pouhých 0,1 % HDP, zatímco průměr EU vykazuje více jak 1,1 %.
O něco lepší je situace v registraci ochranných známek, ale i tam jsme vůči Švédsku či Rakousku přibližně na třetině. V roce 2016 jsme přihlásili 1 103 ochranných známek v EU, zatímco švédské a rakouské firmy jich vykazují 3 267, resp. 3 158.