Emil Kolben, český technik, vynálezce, iniciátor rozvoje elektrotechnického průmyslu v českých zemích a velký manažer v jedné osobě, se narodil 1. listopadu 1862 ve Stránčicích u Prahy v chudší židovské rodině hokynáře. Po vystudování reálného gymnázia v Praze na Malé Straně se díky svému mimořádnému talentu a pracovitosti velmi dobře uvedl i na pražské Vysoké škole technické. Po jejím úspěšném absolvování dokázal plně využít Gerstnerovo stipendium pro studijní cestu po západní Evropě a Spojených státech. Za svého pobytu v Americe, kde působil do roku 1892, se osobně seznámil jak s vynálezcem Nikolou Teslou, tak i s Thomasem Edisonem, když pracoval v Edison General Electric ve Schenectady (stát New York), kde se pak roku 1889 stal dokonce hlavním inženýrem. O tři roky později byla jeho osobnost již natolik známá, že v Curychu nastoupil do role šéfinženýra v závodu Oerlikon. Není bez zajímavosti, že toto bezesporu prestižní místo převzal po Charlesovi Brownovi, švýcarském technikovi s rodinnými kořeny v Anglii, jenž pak založil firmu Brown-Boveri, dnes známou jako nadnárodní společnost Asea Brown Boveri.
Již nyní se ukazovalo, že Kolben míří dál i poněkud jiným směrem než ostatní vynálezci a podnikatelé. Projevilo se to například i v té skutečnosti, že na rozdíl od Edisona dokázal přicházet nejen s projekty levnějšími, které umožňovaly hospodárnější výrobu, ale i s jejich dalším zdokonalením. Svědčí o tom zejména jeho čtyřpólový motor pro tramvaje nebo propojení pomaluběžného dynama s parním strojem. Kromě toho se od Edisona lišil i v tom ohledu, že vytrvale a houževnatě usiloval o prosazení názoru, že střídavý proud je při dálkovém přenosu efektivnější než stejnosměrný. Tuto myšlenku nakonec realizoval právě u firmy Oerlikon, která jako první uskutečnila přenos elektrické energie třífázovým proudem o vysokém napětí na trase dlouhé 125 kilometrů z Laufenu do Frankfurtu nad Mohanem. Následná měření pak plně ukázala, že jde o mnohem úspornější způsob přenosu elektrické energie.
V Praze
Emil Kolben se do vlasti vrátil v roce 1896 a definitivně se usadil v Praze. Bylo to zrovna v době, kdy probíhaly debaty o koncepci nové pražské městské elektrárny, které se nesly v duchu soubojů mezi stroji s využitím stejnosměrného nebo střídavého proudu. Když pak později Kolben na tuto éru vzpomínal, mimo jiné k tomu uvedl: "Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu vícefázové koncepce ve středu velké české průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce vyvinutého strojírenství - v Praze."
Vzápětí si Kolben koupil v pražských Vysočanech pozemek o rozloze asi 8000 čtverečních metrů, na němž brzy stála továrna včetně vlastní elektrárny. Firemní produkce se značkou Kolben - tedy strojů a zařízení pro velké elektrárny s parním i vodním pohonem - si brzy získala četné zákazníky ve vyspělých evropských zemích od sousedního Německa přes Nizozemsko a Francii až po Velkou Británii. Kolbenka se stala první továrnou v českých zemích, která byla zcela zařízena na přenos síly elektrickou energií, což tehdy bylo doslova světovým unikátem. Každý stroj měl svůj motor, kolísání napětí bylo vyřešeno rozdělením sítě na světelnou a motorovou, přičemž nebylo zapotřebí žádných transmisí nebo skupinových pohonů. Za ojedinělý úkaz lze jistě počítat i fakt, že všechny elektrické stroje a zařízení dílen byly vyprodukovány pod střechou vlastní firmy, přičemž některé byly funkční ještě po padesáti letech.
Vznik ČKD
Přišel rok 1898 a s ním i vítězství Kolbena v soutěži o zakázku na výstavbu pražské elektrárny. V této souvislosti bylo nutné začít promýšlet i novou firemní koncepci. V jejím duchu pak Kolben po dohodě s vedením Živnostenské banky založil akciovou společnost Elektrotechnická a. s., dříve Kolben a spol. Její základní kapitál činil 2 miliony zlatých. Jak bylo úvodem vzpomenuto, v roce 1921 se "Kolbenka" spojila se strojírenským závodem Českomoravská strojírna s tím, že nový celek byl přejmenován na Českomoravská-Kolben, a. s., kde čelné místo opět zaujal Emil Kolben. Některé z jejích produktů, kde vévodila Kolbenova značka, si pak razily cestu do daleké ciziny. Například v roce 1904 to byla kompletní dodávka vodní elektrárny v Launcestonu na Tasmánii, která se skládala z pěti Francisových turbín pro spád 34,5 metru, každá o výkonu 500 HP. Podobný úspěch zaznamenala také elektrárna na řece Ebro ve Španělsku nebo v rakouském Landecku, kde se rovněž uplatnily vodní turbíny z Kolbenky.
K dalšímu a vskutku nejvýznamnějšímu spojení pak došlo 9. července 1927. Tehdy byla k původní Kolbence připojena ještě akciová společnost Breitfield-Daněk a spol. Základní kapitál po navýšení byl 37,5 milionu korun, zatímco základní kapitál Kolbenky po skončení první světové války činil pouze 8 milionů korun. I tento údaj jistě svědčí o progresivním růstu Kolbenovy továrny. Práci u Kolbena našlo 14 000 zaměstnanců. Nutno ovšem uvést, že součástí jeho společnosti byly podniky, které Kolben založil ještě na počátku dvacátých let za účelem dokonalejší distribuce elektrické energie, a sice Pražská továrna na kable, s. r. o., a Pražská továrna na izolační trubky, s. r. o. Pod Kolbenovu kontrolu patřila i známá automobilka Praga.