Ing. Vrbický: 3D Systems razila heslo 3F: Fit, Form and Function, což je smontovatelnost, design, funkčnost. Dlužno říci, že stereolitografické modely nelze stoprocentně použít na všechny tyto oblasti. Jejich doména je v designu a v ověření smontovatelnosti. Na druhou stranu jejich nezastupitelná role je využití jako matečných modelů pro další aplikace, ať už jde o odlévání polyuretanu do pružných forem nebo výrobu modelového zařízení.
Když jsme u nás RP zaváděli, nebyla naším cílem pouze výroba modelů, ale i oslovení trhu malosériové a kusové výroby plastových a kovových výrobků, což vycházelo z myšlenky, že s rozvojem trhu se bude zvětšovat tlak spotřebitelů na větší sortiment výrobků. To pro výrobce přináší řadu nevýhod: zvýšení náročnosti prodeje, ale především zvýšení nákladovosti na výrobu. Ukazuje se, že na některých trzích, například ve Francii nebo v Itálii, je tento trend velmi aktuální. V oblasti spotřebního zboží a elektroniky je požadována menší sériovost za cenu větší variability, příkladem mohou být kryty na mobilní telefony. Na setkání uživatelů zařízení firmy EOS letos na jaře mě potěšilo, že tento trend se potvrdil nejen na straně odběratelů, ale i výrobců plastových a kovových dílů. Přitom požadavky na nástroje pro výrobu menších sérií jsou podobné jako na nástroje pro výrobu velkých, milionových sérií. Naším cílem bylo tedy vstoupit na tento perspektivní a zajímavý trh.
Výrobci zařízení RP tento trend rovněž sledují a firma 3D Systems asi v roce 1995 zahájila společně se třemi americkými firmami vývoj technologie Keltool, která dovoluje vyrobit nástroj pro vstřikování plastů během cca 3 - 4 týdnů. Tato technologie je poměrně náročná, používá stereolitografický model, který se zaformuje do silikonové formy, do níž se pak naplní speciální prášek z keramiky a kovu s epoxidovým pojivem. Po vysušení se takový model vypaluje v několikastupňovém tepelném režimu za přítomnosti inertních plynů nebo ve vakuu, přičemž dochází k vypálení pojiva a slinování do konečného tvaru. Nevýhodou této technologie je její obrovská cena, převyšující 1,5 mil. dolarů.
Metody SLS jsou naopak výrobě nástrojů bližší, což je umožněno vývojem speciálních prášků - v USA to bylo ve spolupráci výrobce s univerzitou MIT, v Evropě s firmou Elektrolux. Tyto prášky mohou být buď na bázi železa pro vysokotlaké formy na lití hliníku, anebo na bázi mědi pro vstřikovací formy na plasty nebo pryž. Další možností je výroba konečných výrobků pro zákazníka. Obě možnosti jsme vyzkoušeli, výrobu sintrované vstřikovací formy právě dokončujeme a brzy bychom měli mít první výlisky z této formy.
Stereolitografické (SLA) modely však neztrácejí svoje původní uplatnění, neboť jednak umožňují snadné dosažení vysoké kvality povrchu, jednak hrají velmi významnou roli jako matečné modely pro odlévání polyuretanu do silikonových forem. Sintrované modely jsou naopak vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem velmi vhodné pro přímou montáž a zkoušky. Dokončení povrchu je však podstatně náročnější než u SLA modelu. Modely pak lze pokovit nebo opatřit povlaky z plastů.