Pojďme dále připomenout některá z celé řady aktuálních témat, o kterých autor s prof. Delongem diskutoval.
Mgr. Baltus: Celý život jste věnoval studiu nízkovoltových elektronově optických soustav. Proslavil jste se zejména v problematice prozařovací elektronové mikroskopie, kterou považujete podle svých slov za nejušlechtilejší kategorii mikroskopie. Věnoval jste se i vývoji elektronových autoemisních zdrojů. Ale především jste využil svých poznatků k sestavení elektronového mikroskopu, který medicína i věda potřebovaly. Vlastně díky vašemu působení v Akademii věd až do roku 1990 a vašemu přístupu k využívání vědeckých poznatků dnes v Brně prosperuje výroba elektronových mikroskopů a vaši žáci patří mezi nejlepší v oboru. V současnosti probíhá zřejmě trochu nešťastná diskuze o tom, jaká je vlastně úloha Akademie věd ČR a zdali je povinností vědce nabízet některé své objevy ihned pro hospodářské využití. Pomiňme nyní otázku, zda je český průmysl na takovou nabídku vůbec připraven, ale bavme se o tom, kde je ta hranice mezi svobodou bádání a odpovědností vědce reagovat na požadavky průmyslu. Ten může vědce totiž velmi rychle zahltit požadavky na řešení více či méně banálních provozních technologických problémů a věda tak ztrácí skutečný smysl objevování nových horizontů neobjeveného. Přitom je zřejmé, že ani za 21 let nového režimu stát nedokázal vytvořit účinný systém spolupráce mezi vědou, vysokými školami a průmyslem.
Prof. Delong: Toto téma jsem diskutoval velmi často a mám na něj stále stejný názor. Zdá se mi, že německý model, tedy na jedné straně ústavy Maxe Plancka zabývající se základním výzkumem a Fraunhoferovy ústavy jako instituce aplikovaného vývoje, je optimální a navrhoval jsem dělení AV ČR stejným způsobem. Ale je to těžké rozhodování, neboť opravdu platí, co jste řekl, že průmysl je schopen zahltit vědecké ústavy úplně banálními pracemi, neboť trpce pociťuje nedostatek erudovaných lidí.
Mgr. Baltus: Akceptoval byste dnes objednávku ze strany průmyslu a souhlasil byste s tím, aby takové objednávky byly zadávány vědeckým pracovištím? Nebo jste pro velkou volnost, kdy si vědci sami rozhodují, kde a jakým směrem se ve svém výzkumu vydají (a jaké partnery si tedy i v zahraničí vyhledají). Jak dalece jsou ochotni spolupracovat s průmyslem, třeba až do založení vlastní firmy na realizaci návrhu?
Prof. Delong: Odpověď na vaši otázku je ano, pokud jde však o skutečný problém a objednavatel je erudovaný odborník, a ne o rešerši nebo odhad. To bych rozhodně neakceptoval. Ale kdyby šlo o problém zajímavý a moje znalosti a zkušenosti by mi takovou objednávku dovolily úspěšně řešit, přijal bych to. Bylo by to mé svobodné rozhodnutí. Podmínkou by však bylo, aby to nebylo řešení pod úrovní vědecké práce, aby šlo spíše o zásadní nové vylepšení nebo novou konstrukci.
Zažil jsem však i jiný přístup k problému vědec a společnost. Musel jsem odcestovat do Moskvy s tím, že nám bylo přikázáno pracovat na zařízeních pro výrobu integrovaných obvodů, konkrétně elektronového litografu. To jsem samozřejmě odmítal, ale nebylo mi to nic platné, bylo mi naznačeno, že bych v Moskvě také mohl zůstat do doby, než se to vyřeší. S velkými obtížemi jsem dokazoval, že k takové práci potřebuji zázemí a spolupracovníky. Na ústavu jsme pak navrhli vlastní řešení litografu, který dokázal jednotlivé vrstvy obvodů či jejich částí generovat, ale myslím, že to už nebylo použito. Pracoval jsem i na vývoji dalších přístrojů a za různých podmínek, a mimochodem, dnes se ta zkušenost s Ruskem hodí – lépe rozumíme potřebám mikroelektronického průmyslu při řešení objednávek, které nyní máme. Tuto vzpomínku uvádím jen jako důkaz neobyčejných situací, do kterých se česká věda dostávala.
Mgr. Baltus: Napadlo vás někdy, proč v této zemi existuje taková pomalost, až nechuť k inovacím? Tedy vycházíme-li z trvalé kritiky některých politiků a ekonomů. Vy jste zkonstruoval mikroskop, který založil dnešní průmyslovou výrobu těchto zařízení v Brně, ale měl jste velké potíže s prosazením jeho výroby. V čem byl problém?
Prof. Delong: Všechno je to o lidech. My jsme nakonec měli štěstí, že se našel člověk, který byl ochoten výrobu mikroskopů zorganizovat. Je to o schopnosti managementu každého jednotlivého podniku. Například Philips vyráběl velmi úspěšně elektronové mikroskopy, ale do managementu přišli mladší lidé zaměření na zisk a ti si spočítali, že výroba těch mikroskopů není tak lukrativní, jak se zdá. Tak prodali výrobu a vývoj do USA a společnost FEI, která sídlí nedaleko našeho ústavu, nyní elektronové mikroskopy úspěšně vyrábí a vyváží. Že výroba zařízení pro medicínské a humánní účely je i určitou vizitkou vyspělosti a hi-tech, si asi u Philipsu nespočítali, stejně jako to, že nastupují nanotechnologie a tyto přístroje budou žádány. Velké koncerny všeobecně bývají spokojeny s tím, co vyrábějí, neboť jsou si jisté ziskem. A tak je to také zde.
Mgr. Baltus: Takže to nepovažujete za nějaký národní rys?
Prof. Delong: Ne, to určitě ne. Je to o dobré myšlence a možnosti, aby se k ní dostal rozumný člověk, který vám uvěří. Tak to bylo i s naším mikroskopem. Když jeho možnosti a funkce vešly ve známost, odborníci konstatovali, že konstrukce je vlastně jednoduchá a dokonale zvládnutá myšlenka. Což odpovídalo skutečnosti. I když realizace byla usměrněna stupidními předpisy. Když například Japonci novou verzi mikroskopu vystavenou v Moskvě prohlíželi a fotografovali (a pak udělali téměř shodnou konstrukci), tak se mě ptali, proč jsou na ovladači tak primitivní knoflíky. Musel jsem jim popravdě říci, že existovalo nařízení generálního ředitele, že pokud nějaký prvek je už vyráběn, a to byly i knoflíky, musejí se použít ty hotové a nesmějí se vyvíjet nové. Možná v nás něco z těch nařízení pořád zůstává.
A potom nás brzdí ta neurčitost v podpoře vědy a jejího řízení. Ale národní povaha to není, příklady z první republiky dokládají, že jsme byli vysoce kreativní. Je to o mentalitě a tvořivosti. Ale snad pamatujete tu nešťastnou teorii o nákupu licencí v 90. letech.