V případě zaměstnanců (a to nejen agenturních) jde v podstatě o pronájem pracovní kapacity. Snad přitom bereme v úvahu namáhavost a dočasnou únavu, kterou práce způsobuje, o dlouhodobé dopady práce nebo prostého plynutí času na použitelnost zaměstnance se – až na výjimky – podniky starat nemusejí. Horníci nebo baletky by k tomu nepochybně řekli své.
Nahrazování lidské práce použitím strojů proto podnikům přináší mnohem větší zátěž opotřebením. Na výhledové znovuobnovení funkce stroje si na rozdíl od zaměstnance musíte vydělat. V případě robotů půjde zejména o zastaralost neboli (poměrně rychlé) morální opotřebení, a pozor – o fixní náklady! Kdo chce řídit, musí měřit... ale co vlastně?
Copak vám už někdy někdo přiznal, že měření přes ukazatel EBITDA, oblíbený pro svoji jednoduchost, zcela ignoruje hodnotu ztracenou opotřebením majetku? Že další zjednodušené ukazatele typu krycí příspěvek, příspěvek na úhradu, contribution margin nebo DB1 (tedy známý Deckungsbeitrag první úrovně v SAP) ignorují dokonce téměř všechny fixní náklady? A že samotné účetní standardy pracují s oceněním hodnoty ztracené opotřebením majetku opět příliš zjednodušeným způsobem, který riziko vzniku dlouhodobě přehlížených vážných nepřesností velmi významně navyšuje?
Všechna tato zjednodušení nás v éře Průmyslu 4.0 mohou překvapit bublinou zcela mimořádných rozměrů.
RNDr. Tomáš Nekvapil