Pro použití v aplikacích obrábění a zpracování kovů je potřeba vybrat takové výsledné výrobky, které mají velmi dobrou termooxidační stabilitu (300 °C), a proto je potřeba vyloučit z této syntézy polynenasycené mastné kyseliny, které mají tendenci vytvářet při zahřátí pevné, špatně odstranitelné povlaky. Používají se tedy nasycené mastné kyseliny s krátkými rozvětvenými řetězci, které mají tepelnou i oxidační stabilitu vysokou. Nasycené estery jsou požadované pro vyšší teploty, ale jsou ještě další vlastnosti, které musejí být brány v úvahu. Vysoká teplotně oxidační stabilita závisí významně na množství a konfiguraci vodíku na beta uhlíku v molekule. Beta uhlík je druhá molekula uhlíku od vazby uhlík–vodík esterové skupiny. Beta vodík je velice reaktivní ve vztahu ke kyslíku, takže estery bez beta vodíku jsou tepelně stabilnější. Na základě podobnosti se strukturou neopentanu se odvodil jejich název – neopolyolové estery nebo také polyolové estery se zkratkou POE. Všechny POE mají dobrou oxidační stabilitu, protože neobsahují žádné beta vodíky.
Důležitým parametrem je také viskozita. Viskozita je silně závislá na rozvětvení, aromaticitě, funkcionalitě a snadnosti rotace vazeb v molekule. Silně rozvětvené molekuly se těžko ohýbají a špatně po sobě kloužou. Aromatické estery jsou zase vysoce viskózní díky pevnému aromatickému jádru.