Tendence v procesu tvorby technických norem

Tato příspěvková organizace zřízená Ministerstvem hospodářství České republiky ke dni 21. prosince 1992 a na základě rozhodnutí č. 203/97 ze dne 1. září 1997 je tedy do 31. prosince 2008 pověřena zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem.

Stručně o české technické normalizaci

Činnost, kterou se zavádějí ustanovení pro všeobecné a opakované použití, zaměřená na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti s ohledem na aktuální nebo potenciální problémy, je na mezinárodní, evropské a národní úrovni náplní technické normalizace. Tato činnost sestává zejména z procesů tvorby, vydávání a implementace technických norem. Důležitým přínosem normalizace je zlepšení vhodnosti výrobků, procesů a služeb pro zamýšlené účely, předcházení překážkám obchodu a usnadnění technické spolupráce. Předmětem normalizace je stává téma, které se má normalizovat.

Dále uvedená pravidla pro zřízení a jednání jsou určena pro teritoriální normalizaci, tedy pro technickou normalizaci, která se uskutečňuje v České republice na úrovni odvětví sdružení a podniků v průmyslu s přímým dopadem na jednotlivé závody, drobné podnikatele, dílny a úřady, a bude zajišťována centry technické normalizace. Základní legislativní požadavky pojednávající o technických normách stanovuje zákon č. 22 ze dne 24. ledna 1997, o technických požadavcích na výrobkya o změně a doplnění některých zákonů v hlavě II, paragrafech 4, 5 a 6.

Pro uživatele technických norem je důležitý § 5 uvedeného zákona, a to Zabezpečení tvorby norem.

Zabezpečení tvorby norem ve smyslu zákona č. 22/1997

(1) Tvorbu a vydávání norem v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „Ministerstvo“) může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním norem (dále jen „pověřená právnická osoba“). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

(6) Pokud nejsou tvorba a vydávání norem zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

(7) Náklady na tvorbu norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu norem, především harmonizovaných norem zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů, a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

(8) Normy vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem právnické osoby pověřené jejich tvorbou a vydáváním nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem ÚNMZ.

Stručný pohled do historie technické normalizace

Všeobecná normalizace vytvořila svůj vrcholný orgán v roce 1922. Dne 28. prosince 1922 byla založena oficiálně, za účasti zástupců vlády ČSR, Československá normalisační společnost.Před jejím ustavením sevedly četné debaty o charakteru budoucí organizace. Uvažovalo se například o soustředění normalizace na úrovni státních orgánů, na ministerstvu veřejných prací. V dohodě s významnými čs. podniky a profesními sdruženími se podařilo, hlavně zásluhou iniciátora těchto jednání profesora Lista, prosadit ji jako nevýdělečnou společnost, financovanou členskými podniky na komerčním základě. Tím byl zajištěn významný předpoklad pro její nezávislost, potřebnou k objektivní odborné práci, na základě rovnosti všech účastníků normalizačního řízení. Jejími zakladateli bylo 9 vedoucích železáren, strojíren a elektrotechnických továren, které zaměstnávaly úctyhodný počet zaměstnanců – okolo 39 000. Vlastní odborná činnost společnosti spočívající v tvorbě a vydávání československých norem ČSN byla zahájena 15. března 1923. ČSN byla organizována na členském principu zakotveném ve společenské smlouvě. Jednotliví členové, kterými byly převážně průmyslové závody, platily roční členské příspěvky, které se řídily počtem zaměstnanců.

První práce byly věnovány rozměrovým normám strojních součástí k zabezpečení jejich zaměnitelnosti mezi různými výrobci. Základní normy strojních součástí tvořily první etapu normalizace nejen u nás, ale téměř v celém světě. První normou v této oblasti byla norma „Závity“. Zmenšením počtu tvarů a vyloučením nevhodných typů se zjednodušila výroba, dosáhlo se vyšší zaměnitelnosti, zjednodušily se i sklady a evidence normalizovaných výrobků. Rozměrová normalizace byla jen začátkem. ČSN reagovala pružně na potřeby trhu a pustila se do urychlené normalizace ocelového materiálu, barevných kovů a slitin, což vedlo k postupnému zpracování a vydávání technických norem prokazujících kvalitu a stanovujících metody zkoušení. Mezidobí 1948–1950 je svědkem prvních pokusů o začlenění čs. normalizace pod státní kontrolu. Normalizace se považuje za prvek řízeného technického rozvoje. V roce 1951 se zřizuje Úřad pro normalizaci jako samostatný orgán, s úkolem řídit technickou normalizaci v celém rozsahu národního hospodářství. Tím skončila činnost ČSN a ESČ (Elektrotechnický svaz český) založená na spolkovém principu. Řízení technické normalizace převzal stát. Zákonným nařízením byla sloučena všeobecná a elektrotechnická normalizace a převedena do kompetence ÚNMZ. Technická normalizace se tak stává centrálně řízenou součástí státem plánovaného hospodářství.

Účel technické normalizace byl zákonným předpisem vytyčen vládním nařízením č. 45/1951 Sb. o technické normalizaci. Stanovil jej tak, že se vytváří technické normy s taxativně vyjmenovaným předmětem normalizace (tvary, rozměry, kvalita výrobků apod.). Byla vyhlášena závaznost norem pro každého, koho se věcně týkají. Tím byla zavedena všeobecná závaznost norem ze zákonného předpisu. Vedle toho se ještě tolerovaly normy směrné, tzn. nezávazné. Zavedly se tyto kategorie technických norem: státní, úsekové a podnikové. Značka ČSN dostává nový obsah. Jsou jí označovány Československé státní normy Protože nebylo vždy možné z nejrůznějších důvodů, např. technických, ekonomických a jiných je dodržet, výjimka udělená ÚNMZ uvedla výrobce/dodavatele formálně do souladu se zákonem. Institut výjimek povolovaných ÚNMZ trval po celou dobu existence státních norem až do roku 1991.

Pohled do budoucna

Historiamagistravitae tedy historie učitelka života může vést k historickým kořenům tvorby a zajišťování technických norem. O tento krok se pokouší Česká společnost normalizační, o. s. www.csnos.cz). Z pohledu současné legislativy zajišťuje státní správu v oblasti technické normalizace Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (www.unmz.cz) ÚNMZ je organizační složkou státu v rezortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v Evropské unii.

ÚNMZ vykonává působnost státu v následujících oblastech:

• harmonizace technických předpisů;
• technické normalizace;
• metrologie;
• zkušebnictví.

Závěr

Vážený čtenáři tohoto článku, téměř půl století pracuji jako referent technické normalizace, a proto bych se vámi rád podělil o vaše zkušenosti při využívání, případně při tvorbě technických norem. Vaše názory a zkušenosti, za které vám předem děkuji, zašlete na adresu jaroslav.skopal@cni.cz

Jaroslav Skopal

Jaroslav.Skopal@cni.cz

Český normalizační institut

www.cni.cz