Vedoucí manažer je postaven také před nesnadnou povinnost, když má rozhodnout o propuštění zaměstnance. Je to nelehké, i když se jedná o člověka, který si takové radikální řešení sám zasloužil lajdáckou prací nebo nekvalifikovanými výkony či pracovní nekázní. Ten, kdo ho propouští, si je obvykle vědom, že propouštěný má rodinu, která nemůže za to, že manžel a otec nesplňuje podmínky podniku, a která samozřejmě od něho požaduje, aby plnil své úkoly živitele. Vedoucí manažer odpovědný za propuštění anebo za "zeštíhlení podniku, jak je dnes módou označovat hromadné propouštění, obvykle přitom získává dvojí pověst. Buď tento úkon provádí důsledně a je za to cejchován zaměstnanci, případně odbory jako sadista, který nedokáže vést pracovní týmy jinak než s karabáčem v podobě hrozby "vyhazovu". Anebo se mu do toho nechce a výkonnost firmy vinou lajdáků, kteří již dávno měli být mimo podnik, klesá, a samotnému vedoucímu pak představenstvo nebo akcionáři zase spílají, že je slaboch. Samozřejmě že ideální je takový šéf, který se dokáže vyhnout oběma extrémům, protože umí využít každé příležitosti, aby i v těžké době recese našel cesty, jak pružně zreorganizovat produkci a zaměstnance dovedně rozmístil, aniž by musel přistupovat ke snižování jejich počtů.
Ale jak se má tedy zachovat vedoucí pracovník, když se po všech pokusech ani tato reorganizace nepovede a on sám se dostane do slepé uličky, z níž není jiného úniku než oznámit dotyčnému, že "má padáka"? Zkušení matadoři mezi špičkovými manažery tvrdí, že hrubou chybu dělá odpovědný činitel, když se snaží před postiženým hrát divadlo a takřka se slzami v očích mu říkat slova útěchy, nebo dokonce celé věty, které si nezadají s frazeologií pohřební soustrasti. Samozřejmě by bylo podlé, kdyby personální ředitel sděloval zaměstnanci, že v jejich firmě končí, a přitom se popadal smíchy za břicho. Ačkoliv jde o vážnou záležitost, měl by se ten, kdo postiženému sděluje podmínky o odchodu, chovat důstojně, hovořit věcně a stručně vysvětlit důvody propuštění s objasněním celkové situace ve firmě, případně v celém odvětví. A také by si měl uvědomit, že nechť řekne odcházejícímu zaměstnanci cokoliv - včetně těšínských jablíček typu, že jakmile se "něco volného" v podniku objeví, že bude jako první ihned zpátky přijat - bude stále tím "zlým mužem", kterému se při náhodném setkání na ulici nutno velkým obloukem vyhnout.