Použijeme-li model pro prognózu výroby nového kovu (VNK), můžeme následně odvodit nejen potřebu železných rud, ale i potřebu redukovadel včetně koksu. Právě pro tyto potřeby je vhodný celosvětový přístup, protože rudy v současné době jsou zajišťovány těžbou a úpravou v oblastech rozsáhlých ložisek železných rud s bohatým obsahem Fe, umožňujících nejen ekonomickou těžbu, ale i přepravu ke spotřebiteli. Většina výrobců nového kovu je umístěna obvykle v blízkosti výskytu koksovatelného uhlí nebo jiného redukovadla. Železné rudy jsou dováženy na velké vzdálenosti, neboť při dnešním stavu dopravní techniky není rozhodující vzdálenost dopravy, ale možnosti nakládky a počtu nutných překládek na cestě k odběrateli.
Na obr. 3 je ve spodní části znázorněna výroba nového kovu. Do roku 2000 je uvedena skutečnost a v dalších letech výroba jen mírně stoupající. V horní části obrázku je pak znázorněn průběh tvorby KF při různé velikosti nevratných ztrát. Za nejpravděpodobnější považuje autor tvorbu KF v rozmezí 7,5 ÷ 10 % nevratných ztrát. Mírně stoupající výroba nového kovu VNK a tvorba KF při nevratných ztrátách podle křivky pro ztrátu 7,5 % při obratu KF okolo 25 let by umožnila výrobu oceli plynule stoupající na úroveň nad 900 mil. tun ročně, což je v grafu naznačeno. Právě tento, na obr. 3 znázorněný vývoj, který umožňuje v důsledku dostatečného množství kovového odpadu zvyšovat výrobu oceli, vyvolává neodůvodněný pocit dobrého zajištění potřebnou ocelí bez rozvoje koksárenství a výroby surového železa z rud.
Provedeme-li však další propočty, které vezmou v úvahu nárůst počtu obyvatel na zeměkouli, dojdeme k některým poznatkům, které nás varují před takovým postupem. Na obr. 4 jsou znázorněny tři varianty nárůstu obyvatelstva do roku 2100. Pro další propočty byla použita varianta s lineárním nárůstem na cca 10 mld. obyvatel v roce 2100. V obr. 5 je znázorněno, jak tento nárůst obyvatel ovlivní výrobu nového kovu na jednoho obyvatele. Vidíme, že výroba nového kovu bude ze stávajících cca 100 kg/obyv. klesat na cca 70 kg/obyv. Pro informaci čtenáře - na počátku 20. století v době industrializace činila tato výroba v Anglii 200 kg/obyv. Daleko lépe současný klid před bouří vystihuje graf KF/obyv., ze kterého vyplývá, že vybavenost kovem v období do roku 2010 ještě poroste. Podle velikosti ztrát dojde však nejpozději do roku 2025 k poklesu vybavenosti kovem z důvodu nedostatečné výroby nového kovu. Tento stav zastihne světové hospodářství nepřipravené na tuto situaci a její řešení bude vyžadovat vysoké náklady provozní i investiční.
V souvislosti s tímto upozorněním by chtěl autor uvést, že existují i jiné práce, které na tuto situaci upozorňují. Jedná se například o práci dr. Azsua Tomiury a Ikuo Komakoho, uveřejněnou ve zprávě Nippon Steel Corporation. Ta v časopise Cokemaking upozorňuje na situaci, která v časovém období do roku 2010 vznikne pro nedostatek koksu. Zároveň upozorňuje na situaci, kterou popisuje i autor tohoto článku. Zajímavé na celé záležitosti je, že dlouhodobá předpověď do roku 2100 ukazuje, že ke kritické situaci dojde již za několik let.
Je pochopitelné, že vedle vlivů, které jsou odvozeny z matematického modelu, jsou i jiné vlivy, které v budoucnosti budou mít vliv na rozvoj černé metalurgie. V nedaleké minulosti jsme byli svědky dvou ropných krizí a některých politických událostí, které vyvolaly výkyvy ve výrobě oceli, což je znázorněno na obr. 1. Především uměle vyvolané energetické krize neovlivnily dlouhodobou tvorbu kovového fondu. Daleko složitější je posuzování různých geopolitických vlivů, které mohou přinést takové změny, jež mohou i dlouhodobě ovlivnit strukturu ekonomiky jednotlivých států nebo jejich seskupení.