Při jedné návštěvě Chicaga si Henry Ford prohlížel tamní jatka, která byla považována za největší a nejmodernější na světě. Jeho pozornost zaujala visutá dráha se zavěšenými kusy dobytka projíždějícími kolem bouračů, kteří z nich odřezávali jednotlivé kusy masa. Ford si řekl: "Co když to zavedeme i u nás, ale obráceně." A tak se zrodily počátky automatizace. První pohyblivá montážní linka poháněná magnetickým setrvačníkem přinesla značné úspory, zprvu téměř sedm minut na jeden vůz. Po dalších zdokonaleních, kdy bylo třeba důsledně dbát na přesné načasování vstupu jednotlivých součástek do procesu montáže, klesla výrobní doba jednoho vozu typu T z dvanácti hodin a třiceti minut na pět hodin a padesát minut. Tempo se přitom dále zrychlovalo tou měrou, jakou Fordovi technici přicházeli s válečkovou dráhou a dalšími experimenty, až v roce 1914 vyvinuli tak zvaný Fordův nekonečný výrobní pás. Tento dopravní pás poháněný řetězem dopravoval základní nosnou konstrukci budoucího automobilu od jednoho pracoviště k druhému s tím, že na místě stojící dělníci na ni postupně namontovávali všechny díly a součástky. A opět se ozvali kritici, kteří osočovali Forda z toho, že vinou jeho systému jsou z výrobního procesu odstraňováni kvalifikovaní mechanici a jsou nahrazováni nemyslícími nádeníky. Ford to ovšem odmítal s poukazem na skutečnost, že šlo o více nezanedbatelných hledisek - od technického pokroku přes vyšší produktivitu až po zabezpečení větší zaměstnanosti.
Všechny tyto novinky, neustále kultivované mimořádně dynamickým Fordovým řídicím stylem, se rychle zúročovaly. Například jen v roce 1914 vyrobilo 13 000 dělníků v jeho továrně celkem 260 720 vozů, zatímco ve všech ostatních amerických automobilkách dohromady bylo k výrobě zhruba stejného počtu aut (286 770) zapotřebí 66 350 dělníků. Ford zároveň dokázal, že jeho strategická linie systematického snižování cen s cílem vyšších výnosů měla své opodstatnění. Čistý zisk firmy vzrostl ze 3 milionů dolarů v roce 1909 na 25 milionů dolarů v roce 1914. Po první světové válce došlo v Americe a vůbec ve světě k dalšímu obrovskému rozmachu automobilismu. Ford tento trend nejen zachytil, ale stal se jeho protagonistou. Například v roce 1921 jeho model T již ovládal plných 60 % trhu s novými automobily. Aby mohl pokrýt další objednávky, které mu doslova "pršely" i z jiných zemí, kde čile budoval dceřiné firmy, postavil v River Rouge u Detroitu nový závod na ploše asi 1000 hektarů, k jehož vybavení náleží i 140 kilometrů železničních vleček, vlastní elektrárna, kovárna a stavební kapacity. A takových závodů vyrostlo po celém světě mnoho a dodnes automobily se čtyřmi písmenky FORD v modrém oválu úspěšně jezdí po celém světě.