Autodesk University 2012, 2. část

Tyto přednášky byly věnovány spíš technologiím a realitě běžného života techniků a inovátorů než nějakému „nehmatatelnému“ filozofování. Everyone Is a Designer zaznělo na jednom ze stejnojmenných fór i jako otázka. Is everyone a designer? Odpověď si prozradíme záhy. Jen připomeňme, že slovo designér v zahraničí popisuje člověka, který vymýšlí, navrhuje či konstruuje (technické) objekty, řeší jejich funkčnost, řízení, bezpečnost… a nikoli toho, jako je tomu v poněkud deformovaném významu u nás, kdo se honí pouze za ladnými křivkami varných konvic apod., které se na trh stejně nikdy nedostanou.

Eric Wilhelm, zakladatel serveru Instructables, o kterém jsme psali ve spojení s jeho převzetím firmou Autodesk, byl průvodcem více než hodinového bloku. V současnosti je na Instuctables 85 000 projektů, resp. návodů na výrobu či opravu čehokoli. Uvedl na pódium tvůrce, konstruktéra a manažera, který se vypracoval doslova od nuly. Sám se pasoval na přeposílače e-mailů, do chvíle, než jej propustili. Měl však hobby – jeskyně – a s kolegy amatéry naráželi na problém, že nebyli schopni dostat se do zaplavených prostor. Stal se tedy z nouze tvůrcem průzkumných ponorek, které v současnosti testuje NASA. První ponorku vyrobil v TechShopu a pro řízení využil Xbox. David Lang mimochodem vyslovil několik myšlenek týkajících se vzdělávání a pohovořil o konceptu Just in Time Learning.

Na pódiu se následně nečekaně objevil nám již známý hoch Schuyler St. Leger. Tentokrát k profesionalitě přidal sympatickou dětskou odvahu. Jelikož organizátoři nějak spěchali s promítáním obrázků, ke kterým Schuyler hovořil, několikrát si během vystoupení striktně udělal „na jevišti pořádek“ a nechal vrátit slajdy, ke kterým neměl prostor vyjádřit se tak, jak si představoval. Představil svůj první elektrotechnický projekt v domácnosti založený na řídicí jednotce Arduino Uno. Posléze se věnoval 3D tisku, kterému evidentně propadl. Pokračovali Jason Chua a Rachel Star z projektu SparkTruck, kteří v létě jezdí po Spojených státech a učí děti, co všechno technického je možné vlastními silami a pro ně dostupnými prostředky vytvořit. Další prezentovaný projekt AfFAB je open source zdroj dat a datových CAD podkladů, které si můžete stáhnout a vyrobit s náklady menšími, než poskytuje komerční „scéna“. Veškeré modely jsou řešeny jako parametrické, proto je lze rychle přizpůsobit vlastním potřebám. Na přednášky z oblasti komunitní a dobrovolnické navázal Ben Kaufman. Jeho profese se příliš nevzdálila od jeho jména – ve firmě Quirky vyrábí a navrhuje příslušenství spotřební elektroniky, mobilní telefony apod. Na trh dává tři nové výrobky týdně se sloganem: „We Make Inventions Accesable“.

Zpětným pohledem na zmíněné příspěvky se nelze zbavit pocitu, jako by za oceánem končila doba masového konzumu a nastala doba jakési tvůrčí renesance. Jako bychom se navrátili k začátkům firem Apple nebo Microsoft, kdy počítače vznikaly na koleně, nebo domácího kutilství, kdy výsledkem je, že si něco vytvoříme pro svou potřebu či pro potěšení, a pak svou ideu chceme přeměnit v podnikatelský záměr. Změna je v tom, že projekty typu DIY (Do It Yourself) díky propojenosti světa velmi rychle opouštějí jedincův osobní prostor.

The Future of Design: How the Masters Create in 2025 byla tak trochu show ve stylu udělování filmových Oscarů. Rok 2025 sice naznačoval, že jde o nějaké sci-fi blízké budoucnosti. Avšak šlo o seriózní záležitost. Byli nominováni tvůrci i díla a vítězové samozřejmě děkovali. Inovační fórum s názvem The Collective Wisdom of Design Across Boundaries bylo více zaměřeno na lidi a životní prostředí zejména méně rozvinutých zemí. Nepřehlédnutelný byl Myshkin Ingawale, spoluzakladatel firmy Biosense Technologies, která se zabývá nízkonákladovou výrobou zdravotnických diagnostických nástrojů, velmi jednoduše ovladatelných.

Zastavme se krátce u další z přednášek nazvané A Better World: How Smart Design Is Improving Our Planet. Pokud chceme něco dělat pro svět, musíme jej poznat a pochopit. Jonathan Knowles z firmy Autodesk vyjmenoval patnáct problémů, které v současnosti ovlivňují svět. Jedná se o postavení žen, velikou propast mezi chudobou a bohatstvím, ale také o to, že je problém dělat nějaká dlouhodobá rozhodnutí (viz naše důchodová reforma) a další. Na scénu uvedl ředitele firmy (a komunity zároveň) nazvané Architecture for Humanity. Cameron Sinclair promítl řadu neoptimistických snímků neutěšené krajiny města (které mohly být stejně tak z Asie jako ze Spojených států). Následně vysvětlil principy, pomocí nichž lze s malými náklady opravovat a stavět. Ethan Kay navázal na rozvojový svět, kde mají například skrytý problém s vařením pokrmů na otevřeném ohni v uzavřených prostorech. Konstatoval, že působením vdechování toxických spalin umírají dva miliony lidí ročně. Změnit návyky, tradice i budovy (vybavit domy komíny apod.) je nemyslitelné, proto je nezbytné zaměřit se na zdroj. Představil „mobilní“ zdravotně nezávadný vařič, který kromě vaření umožňuje dobíjet mobilní telefony. Narazil však na problém spojení techniky a kultury, který představuje hořící oheň – pocit domova vs. naše potřeba mít USB konektor na všem (elektronickém) kolem sebe. Proto upozorňuje, že musíme při návrhu respektovat kulturu, pro kterou je navrhována. V podobném duchu pokračovala Eve Blossomová, s tím, že upozornila na sexuální zneužívaní dětí i migraci obyvatel do měst. Eve Blossomová se věnuje výrobě bytových textilních výrobků, spolupracuje s řadou spřátelených řemeslníků, vzdělává děti ve své komunitě atd. Ukazuje, že na humanitě může být postaven byznys s tím, že IT technologiemi propojený svět změnil vztah mezi řemeslníkem a kupujícím (vynechávaná se řetězec, který způsobuje, že se k výrobci dostává jen zlomek konečné prodejní ceny).

Gűnter Waibel, další z řečníků, se trefně navezl do fungování našeho světa pohledem, co všechno se „musí“ vyrobit, abychom to pak dali do muzea. Upozornil, že z archivu uchovaných objektů je veřejně vystaveno maximálně pouhých 2 až 5 procent. V přednášce se dále věnoval tomu, jak je možné využít moderní 3D technologie k uchování historie a jak z „mrtvých“ exponátů udělat nástroje aktivního studia. A nejen historie patří do kategorie „musí“ – příkladem jsou 3D modely výbuchu supernovy, které dobře slouží k pochopení dějů, jež jej doprovázejí. Jako poslední vystoupila Gia Schneiderová z firmy Natel Energy. Firma vyrábí unikátní zařízení pro výrobu čisté energie. Pod vodou ponořené zařízení podobné vodnímu kolu mlýna a turbíně zároveň využívá nízkého spádu, zato sází na kinetickou energii proudící vody. Chlubí se především tím, že díky tomuto řešení je možné poskládat délku zařízení podle potřeby. Ve své přednášce zdůraznila, že hlavním předmětem designu je funkce. Na příkladu ukázala „smart design“ řešení uplatněné na řece Mekong, jež má lidem pomoci při zavlažování.

Než se „zaposloucháme“ do obsahu slov Komenského kolegů na konferenci přítomných, nelze si odpustit postřeh ryze věcný. Přednášející pro oblast vzdělávání měli, ač americkou, tak velmi pěknou angličtinu, mnohdy výrazně jinou, než používali typičtí „softwéráři“ i lidé z technické praxe. Svou profesi prostě nezapřeli, i když se učitelství nevěnovali na sto procent.

Flip the Classroom: A Case Study of Revolutionary Classroom Experiences Using Blended Learning. Relativně jednoduchý koncept změny výuky představila v takto poměrně obsáhle nazvané přednášce Holly Brattbergová. Domácí prací je samostudium probírané látky a tradiční domácí úkoly, řešení praktických úkolů je součástí interakce žáků a vyučujícího ve škole. Výhody spatřuje ve zlepšení vztahu učitel – žák, v lepším zažití učiva, v navození atmosféry spolupráce ve třídě. Takže žáci – pasivní posluchači – se stávají aktivními účastníky vyučovací hodiny. Tech Powered Learning je způsob výuky, který využívá moderní technologie s tím, že méně jsou využívány klasické hodiny s fyzickou přítomností a více tzv. Blended Learning – on-line výuka za využití zvukových záznamů, e-textu, videonahrávek, participace na řešení úloh. Vyučující do procesu vstupuje ve chvílích, kdy je žádán o podporu a kontrolu nabyté kvalifikace posluchače. Vedle případových studií zdůraznila, že studijní cyklus musí i za užití nových principů splňovat pět bodů. Motivaci přednášené látky, teorii, předvedení na příkladech, praktické cvičení a přezkoušení. Na základních školách tento koncept nemusí být aplikovatelný, ale při pronikání do problematiky zejména nehmotných předmětů zájmů může být (je) účinný a flexibilní.

Další z řady přednášek se vztahem ke vzdělávání měla název Design Thinking: A Pathway to Innovation in Education. Brian Donnelly ji zahájil tím, že posluchače v sále rozdělil do pěti skupin, přidělil jim barvy a dal jim za úkol vymyslet hry. Nebylo důležité vyhrát (vymyslet co nejvíce her), jako spíš nalézt poražené a navodit pocit prohry v jedné ze skupin. Selhání však v tomto případě bylo adresováno vzdělávání a vzdělávacímu systému. Obdivuhodnými na této přednášce byli účastníci, kteří se sešli z celých Spojených států, nikdy se předtím neviděli, ale přitom dokázali spontánně komunikovat, spolupracovat a prezentovat vlastnosti, které jsou Američanům vlastní.

Učení se praxí, poučit se z neúspěchů – to považuje Brian Donnelly za velmi důležitý moment pro nabytí potřebných znalostí a dovedností pro globální znalostní ekonomiku. Kritické myšlení a pohled na řešený problém, spolupráce napříč světem (doslova počítačovou sítí), velká agilnost a adaptivita, podnikavost a podnikání, efektivní verbální a psaná komunikace, přístup k informacím a jejich analyzování a v neposlední řadě zvědavost – to jsou atributy považované za klíčové pro současnou nově se rodící ekonomiku. Na třech obrázcích vyjmenoval Donnelly s využitím závěrů národní rady pro výzkum standardy, které by měly splňovat oblasti vědy a výzkumu – matematika jako jeden ze stěžejních nástrojů vědy a výzkumu, krátce zmínil i humanitní vědy. Právě matematiku a fyziku, které jsou u nás velmi upozaďovány (možná proto, že to v ní nelze „okecat“, ale je třeba mít vlastní matematický názor podložený znalostmi), velmi vyzdvihoval. V závěru se přiblížil k programovým nástrojům firmy Autodesk. Jednak je lze využívat pro přípravu studijních podkladů a jednak pokrývají jak na úrovni abstrakce, tak v případě reálných objektů pět raných fází životního cyklu výrobku – discovery, interpretation, ideation, experimentation, evolution.

Ač to textem nelze pořádně vyjádřit tak, aby byl čtenář ohromen, většina ze stovek přednášek Autodesk Univerzity byla věnována CAx softwaru pro oblast stavebnictví, elektrotechniky, strojírenství, multimédií, filmového a herního průmyslu a dalším. Ale konkrétním programům zde nebyl věnován žádný prostor, protože při vší úctě k jejich tvůrcům a přednášejícím, programy mají jedno společné – ať je používáte v Asii, Evropě nebo za oceánem, jsou to pořád tytéž nástroje.

Odlišnosti ve světě produktů a služeb vznikají díky rozdílnosti jejich uživatelů, jejich kreativitě, odlišné kultuře, a to i za okolností, kdy jsme podřízení týmž fyzikálním zákonům, a nejen gravitace nás nutí držet se při zemi. Každý není designér inovátor, ale každý jím může být – takto optimisticky lze učinit závěr po zhlédnutí optimistických přednášek. Autodesk Univerzity má vynikající vzdělávací koncept a obsah pro prosté ovládání/užívání programů, certifikaci uživatelů, prezentaci softwarových novinek a samozřejmě i pořadatelské firmy. A opět ukázala, že neposkytuje pouze znalosti, ale že přináší i ideje, ideály a příklady hodné následování.

Lubomír W. Novotný

Lubomir.Novotny@toshulin.cz