Pro vybarvování plastů se používají pigmenty i barviva, která mohou být původu organického i anorganického. Základní charakteristiky pigmentů a barviv jsou následující:
1. teplotní odolnost - udává se ve stupních Celsia a měří se po dobu 5 minut (DIN 53772), přičemž teplotní odolnost je dána pigmentem s nejnižší hodnotou. Plasty s vyšší zpracovatelskou teplotou samozřejmě vyžadují odpovídající teplotní stabilitu pigmentů;
2. odolnost vůči působení UV záření - další charakteristikou je odolnost vůči působení UV záření, označovaná jako LE. Udává se v hodnotách 0 až 8 (DIN 53387, hodnocení podle DIN 54003);
3. odolnost vůči působení povětrnosti - povětrností se myslí působení deště a kolísání teplot ve spojení s působením UV záření. Odolnost vůči působení povětrnosti se označuje WE a může nabýt maximálně hodnoty 5 (DIN 53231);
4. dispergace - dispergací se rozumí kvalita rozhnětení pigmentů do polymeru. Pigmenty ve své prvotní formě jsou většinou práškové nebo kapalné. Na rozbití shluků (tzv. agregátů nebo aglomerátů) pigmentů používají výrobci barevných koncentrátů vysoce účinných dvoušnekových extruderů;
5. obsah barevných pigmentů v barevném koncentrátu - pro barevní polyolefinů, polystyrenů transparentních i houževnatých lze použít barevné koncentráty s dávkováním 2 %. Pro obtížněji barvitelné materiály typu ABS, PC, POM, PBT nebo blendy ABS/PC je potřebné dávkování 3 % a vyšší;
7. hodnocení barvy a vzhledu - hodnocení může být vizuální nebo instrumentální pomocí spektrofotometru. Hodnocení spektrofotometrické stanoví absolutní odchylku v tzv. barevném prostoru měřeného vzorku od standardu. Tato odchylka se značí ?E. Pro plasty bývá povolená tolerance do hodnoty ?E = 1, ovšem například automobilový průmysl má požadavky přísnější.