Development in the Czech Republic

Čtenáři MM Průmyslového spektra Svaz strojírenské technologie nepochybně už dobře znají. Přesto neškodí uvést, že SST působí v České republice od roku 1990, sdružuje přes 40 významných výrobních a dodavatelských organizací z České i Slovenské republiky, které se zabývají převážně výrobou a dodávkami obráběcích a tvářecích strojů, dřevoobráběcích strojů, nástrojů a měřidel, hydraulických prvků a agregátů.

Po krátkém měsíčním hájení jsme ředitele Zemánka navštívili a přinášíme vám výběr toho nejzajímavějšího z rozhovoru, který probíhal ve velmi příjemné atmosféře charakterizované snahou pana ředitele nalézt se svým spolubesedníkem společnou řeč.

MM: S jakými představami přicházíte do čela SST? Jakou roli by mělo podle vás toto zájmové sdružení v současné době sehrávat, aby to bylo ku prospěchu jeho členských podniků i celého oboru obráběcích a tvářecích strojů?

Ing. Zemánek: Moje vize musí samozřejmě vycházet ze situace, v níž se náš obor nyní nachází. V celosvětovém měřítku prošel poměrně hlubokou hospodářskou krizí. Přichází období stabilizace a - jak pevně doufám - i rozvoje. Hlavní aktivitou, na niž se budeme soustřeďovat, je podpora vývoje nových výrobků a jejich uvádění na nové trhy. Tradiční trhy, na které jsme historicky náš export směrovali, se nám v současné době poněkud vzdalují. Proto musíme pro naše výrobky hledat nová odbytiště. Jedná se zejména o regiony Latinské Ameriky, Asie a pravděpodobně i o vyspělé trhy Afriky. Se snahou o tolik potřebné inovace úzce souvisí podpora spolupráce výrobních podniků s výzkumnými pracovišti vysokých škol v rámci založených technologických platforem. Jako příklad může sloužit Technologická platforma strojírenská výrobní technika. Bezesporu by bylo zajímavé realizovat i vzájemnou kooperaci mezi našimi a zahraničními výzkumnými centry. Za krátkou dobu, co jsem ve funkci ředitele SST, se již objevily první impulzy ke spolupráci tohoto typu s Egyptem a Kazachstánem.

MM: Zastával jste pozici generálního ředitele firmy Erwin Junker, která patří mezi přední výrobce brusek. Pod vaším vedením se velká část výroby přesunula z německého mateřského závodu do několika lokalit v České republice, aplikovali jste celou řadu nových technických řešení, založili jste nové pobočky v různých koutech světa. Co bylo důvodem toho, že jste na nabídku kandidovat do vedení SST kývl?

Ing. Zemánek: Spolupráce s firmou Erwin Junker a panem Junkerem osobně, která se datuje už od roku 1990, byla pro mne obrovskou zkušeností a doslova životní příležitostí. Jsem za ni hluboce vděčný a ze získaných zkušeností budu velice dlouho čerpat. Téměř dvacet let trvající práce ve funkci generálního ředitele firmy, jejíž obrat za tu dobu vzrostl ze 40 milionů na 2 miliardy korun, byla bezesporu nesmírně zajímavá a plná každodenních výzev. Přesto jsem nabyl dojmu, že pro českého manažera, kterým jsem se vždy cítil, nastal čas vyměnit německou firemní kulturu a exportní strategii za nové přístupy, které by vycházely z tuzemské tradice a současně absorbovaly to nejlepší, co jsem se o podnikovém managementu naučil. V té době se objevila příležitost, která mne oslovila. Chci tudíž své zkušenosti nabídnout velké skupině českých výrobců a napomoci jim prosadit jejich produkci na vzdálených zahraničních trzích, kde jsme po omezení činnosti Strojimportu a zániku celé řady transformovaných podniků zahraničního obchodu začali poněkud vyklízet pozice. Tento úkol je o to naléhavější, že naše zahraniční zastoupení se v současné době zmítají mezi neustále se měnícími strategiemi, ať už ze strany Ministerstva zahraničních věcí nebo Ministerstva průmyslu a obchodu. Personální nestabilita těchto kanceláří spolu s jejich dlouhotrvající restrukturalizací a úspornými kroky také příliš nepřispívá k teoreticky proklamované podpoře exportu. Dle mého názoru existuje v současné době celá řada nejrůznějších agentur a sdružení, které se více či méně snaží přispívat k rozvoji našeho exportu, avšak jejich neschopnost nalézt společnou řeč je pro úspěch věci spíše kontraproduktivní. Chceme-li zachovat a hlavně zvýšit exportní schopnost naší ekonomiky, jeví se mi jako jednoznačný lék na stávající situaci úzká spolupráce s výrobními podniky na realizaci společné strategie. A právě zde spatřuji zásadní roli Svazu jako určitého stmelovacího prvku, kterému by se mohlo podařit sladit zájmy výrobní sféry s platformou exportní podpory.

MM: Jak stávající hospodářská krize změnila a stále mění celosvětový trh z hlediska výrobců?

Ing. Zemánek: Globální finanční a ekonomická krize měla samozřejmě negativní dopad na převážnou většinu výrobních podniků v našem oboru. Existují výjimky, podniky, které v současné době už výrazně posilují, a to zejména díky schopnosti inovovat a nabídnout tak světovému trhu kvalitnější a produktivnější technická a technologická řešení. To je aspekt, kterému musí věnovat pozornost všichni evropští výrobci, jinak přestanou být v dohledné době konkurenceschopní. Evropské firmy mohou přežít pouze tehdy, pokud budou disponovat dostatečným inovačním potenciálem a budou také schopny poskytovat kvalitní servis svých strojů. Naše firmy mohou v tomto směru vycházet například z výsledků spolupráce s Výzkumným centrem pro strojírenskou výrobní techniku a technologii, které bylo zřízeno při Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Navíc mohou počítat i s finanční podporou z evropských a tuzemských dotačních programů. Následná exportní strategie musí být zaměřena na prodej inovovaných produktů v rámci nově se otevírajících či posilujících trhů disponujících velkým absorpčním potenciálem. Na tyto trhy ovšem v současné době už v masovém měřítku přichází také asijská produkce, tedy výrobci, kteří zatím velmi úspěšně konkurují podstatně nižšími cenami a také tím, že jsou ochotni akceptovat různé formy barterových dohod, které jsme my už dávno opustili. Nezbývá nám tudíž, než konkurovat vyšším standardem a zaměřit se nejen na dodávky jednotlivých strojů, ale mnohem častěji na kompletní technologie. Naší snahou musí být úspěšně prohlubovat tradici naší republiky jako spolehlivé základny pro vývoj a výrobu vysoce konkurenceschopných výrobků, které si budou razit cestu i na ty nejodlehlejší světové trhy.

MM: Uveďte prosím příklad jak světového, tak i tuzemského výrobce z vašeho oboru, jenž z předchozího období vyšel posílen nebo z této obtížné situace dokonce svým způsobem těžil.

Ing. Zemánek:  Začnu příkladem mimo náš obor, výrobcem zboží dnes už každodenní potřeby - mobilní komunikační a počítačové techniky. Firma Apple doslova vydupala ze země nový trh pro produkty uspokojující nové potřeby zákazníků. Nastavila nový standard obsluhy zařízení, správy aplikací a nechala daleko za sebou dřívější oborové leadery, kteří se nyní snaží jít v jejích šlépějích.

Vraťme se však do našeho oboru. Již zmíněná firma Erwin Junker, v jejímž čele jsem měl tu čest stát po dobu dvaceti let, v době krize zásadním způsobem inovovala svůj výrobní program. Díky tomu se jí už při prvních náznacích oživení na trhu daří pružně reagovat na požadavky zákazníků a její současná produkce strmě stoupá vzhůru. Současně bych mohl zmínit i řadu tuzemských firem, které v době poklesu výroby směrovaly v souladu s měnícími se potřebami trhu svoje aktivity do oblasti inovací svého výrobního portfolia. S koncepčně zastaralými stroji nelze totiž v žádném případě současný trh oslovit a to si vedení našich členských firem dostatečně dobře uvědomuje. Na druhou stranu jsou známy i příklady některých firem, které se s vervou pustily do vývoje nových produktů, ale kýžený efekt se jaksi nedostavil. Ptáte se asi proč? Na vině je nedostatečný servis či nedotaženost některých detailů. Ke všem změnám je totiž nutno přistupovat s rozvahou a potřebnou precizností.

MM: Jak je možné ochránit trh před expanzí asijských výrobců, jejichž produkty ne vždy splňují potřebná legislativní nařízení a bezpečnostní požadavky?

Ing. Zemánek: Bezpečnost výrobního zařízení a ochrana zdraví představují požadavky, které je třeba neustále brát v potaz. Vytváření nových a zpřísňování stávajících legislativních nařízení patří k prioritním úkolům mezinárodní asociace výrobců obráběcích strojů Cecimo, jakož i spolupracujících evropských institucí. Cílem této snahy není jen nalezení vhodného nástroje k k vyvíjení konkurenčního tlaku na levnou asijskou či jinou produkci,  ale spíše záměr nabídnout zákazníkovi lepší, přínosnější a bezpečnější technické řešení s minimálním dopadem na životní prostředí ve fázi výroby i v provozu. Nejde tedy v žádném případě o jakési umělé vytváření legislativy pro legislativu, ale o nastolení takového konkurenčního prostředí, kde budou mít všichni výrobci stejná práva, ale i povinnosti. Cílem českých výrobců je zařadit se mezi protagonisty tohoto aktuálního trendu.

MM: Rok co rok zaznamenáváme snižující se zájem mladých lidí o studium technických oborů. Hovoří se ale i o poklesu úrovně absolventů středních a vysokých škol. Jak tomuto negativnímu vývoji zabránit a jakou roli v tom může sehrát profesní svaz?

Ing. Zemánek: Podobným vývojem, kterého jsme svědky u nás, prošlo svého času i Německo. Pak však generace rodičů i dětí velice rychle dospěly k názoru, že technické obory jsou atraktivní, protože nabízejí stabilnější kariérní perspektivu s jistějším uplatněním na trhu práce. U nás k tomu v blízké budoucnosti začne docházet rovněž. Vysoké školy technického zaměření však musí začít brát v potaz skutečnost, že vzhledem k neuspokojivému demografickému vývoji se ke studiu již nebudou hlásit takové objemy studentů, jak tomu bývalo dříve, takže musí zákonitě projít zásadním restrukturalizačním procesem. Důsledky snížení porodnosti u nás v osmdesátých a devadesátých letech je možné překonat pod podmínkou razantnější podpory ze strany státu. Podle výsledků nejnovějších studií dojde již ve střednědobém horizontu ke zvýšení populace studentů technických škol. Mladí lidé si totiž začnou uvědomovat, že technicky zaměřené školy představují pro své absolventy mnohem větší garanci uplatnění na trhu práce a zcela nepřehlédnutelným aspektem bude i výše mzdy. Mohu na tomto místě uvést příběh, který se odehrál před osmi lety v USA. Ředitel místní pobočky firmy Erwin Junker mě informoval, že musí vytvořit nové pracovní místo pro technika - montéra. Podivil jsem se, proč mě žádá o schválení takového zcela běžného operativního kroku. Důvodem byla skutečnost, že mu byla nabídnuta mzda ve výši cca 6.000 USD. Na můj údiv reagoval vysvětlením, že např. bankovní úředník pracuje za několikanásobně nižší odměnu, což mě zejména s ohledem na realitu v České republice poněkud překvapilo. Kvalifikace montéra je v Americe chápána jako vysoká, vzhledem k rozhodovací pravomoci a přímé odpovědnosti za kvalitu a bezpečnost. Bankovní úředník u přepážky je totiž pro Američany něco jako lepší prodavač produktu, který nevymyslel, ani k němu nedodává přidanou hodnotu. Osobně věřím, že k takovému názoru u nás též časem dospějeme.

Zatím je však třeba začít s osvětou už na základních školách, kde dochází k volbě oborů budoucího profesního zaměření žáků. Zde vidím jako velmi rozumné, aby zástupci výrobních podniků navštěvovali školy, realizovali pro ně exkurze a předváděli jim, že strojařina už dávno není o umaštěných montérkách, ale o vysoce kvalifikované práci ve vývojových laboratořích s aplikacemi v high-tech montážních provozech. Ředitelé středních škol nás o tuto pomoc žádají a my se jim budeme snažit vyjít vstříc. Vždyť jde o budoucnost nás všech a především našich dětí.

MM: Co byste závěrem popřál oboru obráběcích a tvářecích strojů do nadcházejícího období?

Ing. Zemánek: Z globálního pohledu si upřímně přeji, aby svět žil v pokoji a míru, aby lidé mohli v klidu žít a pracovat, aby současné existující i latentní konflikty byly řešeny rozumnou cestou na politické úrovni a nemusely dospět k násilnostem a válkám. Ze své profesní pozice bych byl nadmíru spokojen, kdyby se nám dařilo realizovat co nejvíce dobrých myšlenek a nápadů a nabízet zákazníkům po celém světě kvalitní plody práce a umu našich lidí.

Jak je z naší debaty patrné, vstupuje ředitel Petr Zemánek do vedení SST s velkými ambicemi, k jejichž realizaci mu přejeme hodně štěstí, odvahy a pochopení ze strany zainteresovaných osob.

Za rozhovor poděkoval

Roman Dvořák

foto: Jan Hrdý