Hliník se odstěhoval do Poříčan

Shodou okolností jsem slévárnu Beneš a Lát navštívila 7. 5. 2015, tedy přesně v den sedmdesátého výročí úmrtí pana Beneše, který padl na barikádách v roce 1945 při obraně Prahy. Krásně to tedy uvozuje následující reportáž, kterou věnuji jeho památce.

Slévárna byla založena v r. 1934 v Holešovicích a hliníkové produkty nacházely odbyt převážně v řeznictví (řeznické háky a formy na šunku). Kvůli rychlému růstu byla prakticky na zelené louce roku 1937 postavena slévárna v Průhonicích. Ve válečném období byl závod začleněn do výroby odlitků pro válečné účely, to přineslo i možnost rozvoje slévárenských technologií. Po smrti pana Beneše se do vedení slévárny dostává druhý manžel paní Benešové, pan Lát, který byl velkým slévačským odborníkem a přinesl celou řadu nových postupů a technologií. V padesátých letech postavil nízkotlaký licí stroj. Nízkotlakému lití se společnost věnuje dodnes. Již třetí generace Látů a Benešů přes mnohá úskalí udržela rodinnou firmu a značně rozšířila technologický záběr od kovů po plasty.

Neželezné kovy a plasty

Vedle produktů z hliníkových slitin vyráběných technologiemi gravitačního, nízkotlakého a vysokotlakového lití, které tvoří padesát procent obratu společnosti, doplňují portfolio podílem čtyřiceti procent (20 % + 20 %) z celkového obratu produkty ze slitin zinku odlévané vysokotlace a výlisky z plastů, které dnes stále častěji opodstatněně nahrazují železné i neželezné součástky. Různorodost zpracovávaných materiálů i technologií umožňuje uplatnění produktů v opravdu širokém spektru oborů lidské činnosti a spolu s roční kapacitou 2 000 t hliníku a 700 t zinku ročně dělají ze společnosti středního, ale významného evropského hráče.

V roce 2009, kdy vrcholí hospodářská krize, otvírá firma nový výrobní energetický nenáročný, logicky uspořádaný, moderní podnik v Poříčanech. Výrobní hala byla budována s ohledem na minimalizaci odběru energií tak, aby bylo možné využít odpadní teplo z tavicích pecí, z tepelného zpracování hliníku pro vytápění haly a ohřev teplé užitkové vody.

V závodě se snoubí velmi tradiční technologie ručního gravitačního lití hliníku s částečně automatizovanou technologií nízkotlakého lití hliníku. Linka nízkotlakého lití využívá technologie NTL vyvinuté v rámci úspěšné dotace SOP v roce 2003, tedy ještě před samotným vstupem ČR do Evropské unie. Nová koncepce stroje – hermeticky uzavřená nádoba, do které je pod mírným tlakem vtlačován vzduch, který pak vytlačuje roztavený kov do formy, je velmi úzká a umožňuje přechod z jednostrojové výroby na čtyřstrojovou. Na pracovišti jsou čtyři stroje uspořádány do kruhu, velká část zařízení se nachází pod podlahou a pracovník je tedy schopen ze středu obsluhovat všechny čtyři stroje, což velmi zvyšuje produktivitu.

Gravitační lití je naopak technologie extrémně náročná na znalost slévače a obtížně se automatizuje. Slévač musí mít doslova v ruce rychlost vlévání roztaveného kovu do formy, čas, po který je nutné odlitek ponechat tuhnout ve formě, apod. Kvalita odlitku je tedy bezprostředně závislá na zkušenostech a umu slévače. Je zde krásně vidět kontrast ruční malosériové výroby, která postupně zaniká, přestože některé výrobky je stále nejefektivnější odlévat právě touto metodou. A na straně druhé sériová semiautomatická výroba, řízená z velké části počítačem, kdy mj. rychlost vtlačování tekutého kovu do formy je regulována, a tím je i regulováno proudění ve formě, které má zásadní vliv na zdravost odlitku.

V Poříčanech odlévají sedm různých slitin hliníku. Hliník je taven v plynových pecích (kapacita 800 kg nataveného kovu), poté modifikován na požadované složení a dopraven k jednotlivým pracovištím. Zde je v elektrických kelímkových pecích udržován na licí teplotě. Počítač, který částečně řídí linku nízkotlakého lití, kontroluje teplotu, složení a kvalitu tekutého kovu, je také přímo propojen s měrovým střediskem, aby v případě výskytu problému byla linka co nejdříve zastavena. K omezení zmetkovitosti jsou pobízeni i samotní pracovníci, kdy v rámci speciálního interního programu odměňování jsou motivováni zmetky objevovat, přiznávat se k chybám a tím zabezpečit vyšší kvalitu výrobků. Zároveň si každý zaměstnanec díky tomuto systému může po načtení své čipové karty každý den snadno ověřit svoji výkonnost a odměnu za provedenou práci.

Čtyři sta čtyřicet pět zaměstnanců (z toho sto osmdesát v Poříčanech, třísměnný provoz) zabezpečuje kvalitní výrobu strojírensky náročných, přesných, tlakotěsných a homogenních odlitků, které jsou dodávány celé řadě odběratelů, mezi nimiž jmenujme např. firmy AssaAbbloy, KnorrBremse, Wabco nebo Magna. Díky propojenosti všech čtyř závodů společnosti Beneš a Lát je možné odlitky a technologie různě kombinovat, navrhovat materiálové „záměny“, kdy je příležitost daný produkt vyrobit z jiného materiálu a pomocí jiné technologie a přitom dosáhnout lepších užitných vlastností, například niží váhy, či ceny.

To, že inovace napomáhá konkurenceschopnosti firmy, dokládá i neustálý vývoj materiálů i technologií. Právě probíhající výzkum vytváření pojiv na bázi odbouratelných biolátek, např. kukuřičného škrobu pro výrobu dutin odlitků, svědčí i o „zeleném“ uvažování společnosti.

Také ve společnosti Beneš a Lát pocítili zoufalý nedostatek technicky vzdělaných lidí. A přestože jsou zapojeni do několika projektů, ať v rámci různých dotačních programů či v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, rozhodli se nečekat na to, až stát něco změní, ale převzít iniciativu do vlastních rukou. Už od roku 2004 ve společnosti probíhá výukový systém nazvaný Slévárenská miniakademie, kdy doslova mění kuchaře na slévače za pouhých šest měsíců. Jinými slovy si své slévače sami vychovávají, zaměstnancům poskytují celou řadu kurzů a školení.

To, že je potřeba v mladých lidech, ale zejména už u dětí probudit zájem o techniku, je v posledních letech donekonečna omílané téma. Jednou z nejméně násilnou a navíc pro děti naprosto přirozenou cestou je škola hrou. Společnost Beneš a Lát je tradiční výrobce stavebnic SEVA, MontiSystém, Seko, BLOK, Mosaica a mnoho dalších, které se nacházejí snad ve všech školkách. Vedle hraček podporujících manuální zručnost a technické myšlení organizují exkurze do slévárny, spolupracují se středními školami, ať už jde o přijímání studentů na praxi či zabezpečení výuky praktických dílen přímo ve školách, což v posledních letech zcela vymizelo. Tudy cesta rozhodně vede!

Stále častěji se v různých výrobních provozech setkávám s bývalými spolužáky z dob studií na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Takže když jsem při návštěvě slévárny v Poříčanech vstoupila do úseku technologů a mistrů, ani mě nepřekvapilo, když jsem zahlédla známou tvář ze studií. Využila jsem příležitosti a Ing. Milana Luňáka se zeptala, jak se mu ve slévárně daří:

MM: Jak dlouho ve společnosti pracuješ a na jaké pozici?

Ing. Luňák: Pracuji ve společnosti Beneš a Lát jako vedoucí technolog již tři roky. Nastoupil jsem na pozici provozního technologa. Zhruba po dvou letech jsem se vypracoval na pozici vedoucího technologa.

MM: Měl jsi nějaké zkušenosti s firmou již v dobách studií?

Ing. Luňák: Ano, nepřímo. Už v minulosti nějaké mírné vazby proběhly. Ale o místo ve společnosti jsem se začal zajímat díky své vedoucí diplomové práce doktorce Bryksí Stunové z Fakulty strojní ČVUT v Praze.

MM: Jak se ti ve firmě líbí?

Ing. Luňák: Ve firmě mi vycházejí ve spoustě věcí vstříc, funguje tady neustálé vzdělávání a vývoj – ať už z hlediska kariéry či odborných znalostí a zdatností. Celá filozofie této společnosti je postavená především na vzdělávání a trvalém zlepšování se. Já sám jsem absolvoval celou řadu kurzů a školení.

MM: Co je náplní tvé práce?

Ing. Luňák: Z pozice technologa je to hlavně záštita velké části výrobního procesu. Především nastavování technologických parametrů strojů, zjišťování, verifikace, tvorba technologických postupů, zahajování projektů, spolupráce s kvalitáři, spolupráce s obchodním úsekem, různé zahraniční cesty, návštěvy veletrhů, zjišťování trendů atd. Je to taková všehochuť jak provozních záležitostí, tak personálního vedení technologického týmu a částečně i vývoj.

MM: Máš zásluhu na nějaké konkrétní inovaci či zlepšováku pro společnost?

Ing. Luňák: Nic, co by firmu otočilo vzhůru nohama, ale určitě je to spousta drobných dílčích věcí například v oblasti alternativních pískových jader nebo způsobu chlazení forem. Hodně jsem poslední dobou pracoval na stmelení týmu, systematičtějším vedení a rozdělování úkolů, aby nedocházelo k duplicitám apod. Aktuálně také řešíme zavádění nového simulačního softwaru.

MM: Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších inovací a pracovních úspěchů.

Eva Buzková, Poříčany Foto: Autor

eva.buzkova@mmspektrum.com