Témata
Reklama

Hodnocení rizik ekologické újmy

Počínaje 1. lednem 2012 vstoupilo v platnost nařízení vlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění. Jedná se o dlouho očekávaný prováděcí předpis zákona o ekologické újmě č. 167/2008 Sb.

Před nabytím účinnosti zákona o ekologické újmě v roce 2008 bylo možné, a také se tak stávalo, že provozovatel podnikatelské činnosti mohl způsobit újmu na životním prostředí, avšak náhradu škod platil stát. Bylo to dáno především limitující rolí občanskoprávní odpovědnosti za škodu v právu životního prostředí, která v plné míře neumožňovala penalizovat škody na životním prostředí, které nebylo předmětem vlastnictví. Škoda tak mohla vzniknout např. na lese, tj. na pozemcích a porostech, ale už se nevztahovala na volně žijící druhy živočichů. Navíc bylo možné se ze zodpovědnosti vyvázat prokázáním, že nedošlo k porušení právních předpisů, přestože existovala přímá souvislost mezi provozní činností a škodou na životním prostředí.

Reklama
Reklama
Reklama

Ekologická újma

Zákon o ekologické újmě tuto situaci napravuje tím, že vnáší do práva životního prostředí princip veřejnoprávní odpovědnosti a individuální odpovědnosti znečišťovatele za újmu na životním prostředí. Nejpodstatnější změna, kterou tento zákon přináší oproti stávající úpravě, vychází z principu tzv. objektivní odpovědnosti. Podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření není protiprávní jednání provozovatele. Ke vzniku odpovědnosti postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy.

Obr.: Hodnocení rizika vzniku ekologické újmy

Zákon o ekologické újmě je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Zákon vychází z následujících principů:
• principu prevence;
• principu „znečišťovatel platí“;
• principu naturální restituce;
• principu objektivní odpovědnosti.

Souvislost ekologické újmy s podnikatelskou činností

Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (tedy bez ohledu na porušení právního předpisu). Zákon se vztahuje i na provozovatele činností neuvedených v příloze zákona, avšak pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích a při současném porušení právních předpisů.

Pokud existuje přímá příčinná souvislost ekologické újmy s podnikatelskou činností, je podnikatel povinen této újmě zabránit a nahradit škody jí způsobené. Za ekologickou újmu se považuje jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj. chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu. Na znečištění ovzduší se ekologická újma nevztahuje, ačkoli se dotýká i provozovatelů středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečištění ovzduší.

Hodnocení rizik ekologické újmy

Povinností provozovatelů činností uvedených v příloze zákona je znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti. Za tímto účelem proto musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění.
Ještě do konce loňského roku bylo uplatnění ekologické újmy v praxi velmi problematické. Nebyl totiž vydán předpis, který by upravoval způsob hodnocení rizik ekologické újmy a způsob kontroly. Ten byl vydán až v září 2011 pod číslem 295/2011 Sb. o hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění s datem účinnosti od 1. ledna 2012.

Hodnocení rizika vzniku ekologické újmy provádí provozovatel pro každou jednotlivou lokalitu, kde je prováděna některá z provozních činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Hodnocení je prováděno ve dvou stupních:
• základní hodnocení rizik – indikativní zhodnocení zranitelnosti životního prostředí. V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel druhý stupeň hodnocení rizik;
• podrobné hodnocení rizik – rozpracování detailních scénářů vzniku ekologické újmy a jejích důsledků. Výsledkem je finanční vyčíslení nákladů souvisejících s nápravnými a preventivními opatřeními souvisejícími se vznikem ekologické újmy.

Koho se týká povinnost zpracování hodnocení rizik?

Povinnost mít zpracované hodnocení rizik a případně také finanční zajištění nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2013. Odhaduje se, že tato nová legislativní povinnost se vztahuje na 40 000–80 000 subjektů. Seznam provozních činností, kterých se povinnost zpracování hodnocení rizik týká, je uvedena v tabulce. Největší počet subjektů je z oblasti zemědělství. Jedná se o provozovatele, kteří zacházejí se závadnými látkami a s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky. Údaje nejsou přesné z toho důvodu, že jejich evidence je rozdrobena ve statistikách mnoha necentralizovaných organizací, některé údaje se navíc mohou překrývat, protože provozovatelé mohou často vykonávat několik vyjmenovaných činností. MŽP ve své zprávě analýz dopadů nařízení vlády vyčísluje náklady pro firmy související se zpracováním základního hodnocení rizik na cca 120 mil. Kč v případě základního a 400 mil. Kč v případě podrobného hodnocení rizik.

Finanční zajištění

Povinnost finančního zajištění se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a náklady spojené s preventivními opatřeními přesáhnou částku 20 mil. Kč. Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy, z čehož plyne povinnost aktualizace hodnocení rizik v případě změn jak v provozních činnostech, tak změn v okolí, které by mohlo být dotčeno ekologickou újmou (například vyhlášení chráněného území apod.).

Výjimky (EMAS, ČSN EN ISO 14000)

Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na něj nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.

Finanční zajištění není povinen zabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, jež neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.

Postup při hodnocení rizik ekologické újmy

Při zpracování hodnocení rizik ekologické újmy, zejména podrobného, není možné obejít se bez mezioborových znalostí, případně bez spolupráce s interními či externími experty na danou oblast. Základními podklady pro zpracování jsou dokumenty, které má provozovatel k dispozici na základě tzv. složkových či jiných zákonů, a dále charakteristika lokality, kde činnost provádí. Při hodnocení je nutné identifikovat zdroj rizika, stanovit expoziční cesty, identifikovat potenciální exponované populace/předmět ochrany, stanovit expozice, způsob provedení preventivních a nápravných opatření včetně vyčíslení jejich nákladů.

V případě složitějších podmínek (týká se i základního hodnocení) a nutnosti vyhledání informací ve specializovaných databázích, provedení hodnocení rizika vzniku závažné havárie, včetně výpočtů a modelového hodnocení rozsahu s následným hodnocením zdravotního rizika ze znečištěné půdy, jsou rozsahy činností a odborné nároky na hodnocení velmi vysoké a hodnocení je vhodné svěřit odborné firmě.

Společnost TÜV SÜD Czech zajišťuje komplexní služby v této oblasti počínaje zpracováním základního a podrobného hodnocení rizik ekologické újmy přes zpracování havarijních plánů, mapových podkladů, inventarizačních průzkumů až po zajištění komunikace s orgány státní správy a informační servis pro získání dotací na investiční opatření eliminující dopady na životní prostředí.

Na závěr jen krátké připomenutí: Hodnocení rizik musí být zpracováno nejpozději do konce roku 2012.

Soňa Hykyšová

TÜV SÜD Czech

stefania.recskyova@tuv-sud.cz

www.tuv-sud.cz

Tab.: Seznam provozních činností dle přílohy č. 1 k zákonu č. 167/2008 Sb.

Reklama
Vydání #4
Kód článku: 120437
Datum: 11. 04. 2012
Rubrika: Výroba / Legislativa
Autor:
Firmy
Související články
Nejistota kolem politiky biopaliv vyvolává nedůvěru výrobců a investorů

Dodavatelé pohonných hmot museli za loňský rok poprvé vykazovat snížení emisí skleníkových plynů z jimi dodaného motorového benzinu a motorové nafty. V příštím roce již za nedosažení požadované úspory hrozí pokuta až 10 milionů korun. V dalších letech se navíc budou požadavky na úspory postupně zvyšovat až na 6 procent v roce 2020. Je zřejmé, že s biopalivy vyrobenými pouze z potravinářských plodin nebude možné tohoto cíle dosáhnout. Otevírá se tak cesta biopalivům vyrobeným například z použitého rostlinného oleje nebo vyspělým biopalivům. Bude však záležet na politické podpoře, která je prozatím velmi nejasná.

Jak efektivně využívat vodu? 85 % českých firem s ní plýtvá

Statisíce až miliony korun ročně – takovou ztrátu může firmám způsobit nedostatečná péče o vodu v průmyslových odvětvích napříč spektrem. Podle společnosti Aquarex Waterprofit, která se specializuje na řešení pro úpravu a management vody, přitom čirou tekutinu koncepčně neřeší valná většina českých společností – 85 % procent z nich s ní plýtvá. Velké ztráty v tomto směru hlásí chemický, energetický či potravinářský průmysl, ale i strojírenství.

Energetická náročnost obráběcích strojů, část 3: Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Související články
MM Podcast: Glosa - Dědici evropské historie

Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s otevřeným zbytnělým sociálním systémem, na který se snaží napojit vlny přicházejících z celého světa.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 8. díl: Jak se vláda ČR staví k e-mobilitě

V minulých dílech našeho seriálu jsme se zabývali dílčími problematickými aspekty předpokládaného úplného přechodu na elektromobilitu. Poukázali jsme kupř. na energetickou i ekologickou náročnost výroby trakčních baterií, na energetickou náročnost hypotetického přechodu na elektromobilitu, na problém energetického mixu, ale i na bezpečnostní rizika a na sociální, ekonomická i politická úskalí takového podniku. V tomto díle přinášíme rozhovor s Mgr. Janem Bezděkovským, pověřencem ministra dopravy pro čistou mobilitu, kterého jsme se na některá z uvedených témat zeptali. Má vůbec smysl v tuzemských podmínkách vést debatu o úplném přechodu na elektromobilitu? Jak se vláda České republiky staví k elektromobilům, jak bude reagovat na nízkou poptávku po tomto typu osobní dopravy a úroveň povědomí o něm? Bude mít fenomén elektromobility dopad i na provoz autoškol? Odpověď na tyto a další otázky nalezne čtenář v následujícím rozhovoru.

Síla nápadu, síla vůle

Jaro – a možná nejen jaro – 2020 vejde vinou rozšíření nemoci covid-19 do dějin ekonomiky i společenského dění jako nová, draze vykoupená zkušenost. Na druhé straně už dnes přináší nové výzvy, generuje nápady, motivuje k sounáležitosti. Podívejme se nyní na několik příkladů, zejména z oblasti různých typů výroby, kde firmy ani lidé nerezignovali. Právě naopak..

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 1. díl: Proč elektromobily? Kontroverzní debata

Eletromobilita se postupně stává realitou. Přestože se názory na ni významně liší, faktem je, že se stane součástí našich životů (do jaké míry, to se ještě uvidí). Co všechno přechod na elektromobilitu ovlivní a jakým způsobem, se pokusíme nastínit v tomto desetidílném seriálu, který jsme připravili ve spolupráci a pod odborným dohledem profesora Jana Macka a inženýra Josefa Morkuse z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel na FS ČVUT v Praze a spolu s dalšími odborníky. Jednotlivé příspěvky představí různé úhly pohledu na hromadné zavádění elektromobilů, jeho možné důsledky a technologické, ekonomické, ekologické, ale i politické dopady pro Českou republiku.

Moderní vědecké řízení podniku, Část 2. Desatero 1+2

Nasazení informačního systému PPROI do praxe s cílem maximálního zhodnocování kapitálu, obnáší pochopení jeho základních vědeckých stavebních kamenů. To si klade za cíl toto edukační desatero, které na stránkách časopisu postupně publikujeme. Dnes předkládáme první a druhé desatero.

Inženýrská akademie ČR - Rozvoj srdce Evropy

Inženýrská akademie ČR je organizace sdružující lidi se společným zájmem – podporovat výzkum, vzdělávání a inovace. Najdeme zde špičkové odborníky z různých oborů. V našem seriálu dáváme slovo těm z nich, jejichž oblasti působnosti mohou být pro naše čtenáře zvlášť zajímavé.

Úspory naruby - Zákaz výroby a dovozu halogenových žárovek

Pod tímto nadpisem redakce připravila sérii zásadních článků o odvrácených stranách tzv. úspor, jejichž skutečné výsledky jsou často přinejmenším sporné.

Od polorozpadlého pivovaru ke kultovní značce

Stanislav Bernard je nepřehlédnutelný člověk nejen v oboru pivařství. Nejen svou výškou, ale svými názory a tím, jak se Rodinný pivovar Bernard, kterého je čtvrtinovým vlastníkem, prezentuje navenek. Billboardové kampaně, kde stál na stráži proti europivu, jsou snad každému známé.

Český podnikatel pod tíhou bruselské legislativy

Podporuje Evropská unie svoji evropskou ekonomiku, potažmo národní ekonomiky jednotlivých zemí, nebo je to moloch, který je brzdou dalšího rozvoje? Jaký je aktuální stav a co můžeme ještě od bruselské legislativy očekávat? Na názor jsme se zeptali prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR RNDr. Jiřího Hynka.

Energetická efektivita tepelných zařízení

Nově jsou zavedeny předpisy EU, které se zabývají ekodesignem a energetickými štítky, kdy u tepelných zařízení hraje významnou roli právě energetická účinnost.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit