Svět se stává stále menším, dostupnějším, takže není problém objednat si zboží z druhé strany zeměkoule. Jak se v nabídce orientovat? Zde uvedu několik základních parametrů a vlastností, které jsou s komorami Liebisch spjaty a které mohou být vodítkem při výběru zkušební techniky:
Komora je mechanicky velmi odolná jak zvenku, tak i uvnitř pracovního prostoru. Tím, že jde o vnitřní jednolitou nádobu modelovanou ze sklolaminátu, odpadají problémy ostrých vnitřních hran, rohů, spojů, nebezpečí praskání díky vnitřnímu pnutí a podobně, komora se velmi dobře udržuje v čistotě, snadno lze vymývat a čistit její oblé rohy.
Díky suchému zatěsnění víka truhlové komory – při konstrukci komory se nepoužívá k zatěsnění vodní žlábek – nedochází při kombinovaných a cyklických testech ke kontaminaci vzorků odkapávající vodou z víka. Mám na mysli znečištění vzorků při inspekčních prohlídkách nebo po ukončení testu. Těsnění je upevněno pouze v drážce komory, lze jednoduše bez dalších demontáží měnit.
Všechny solné komory Liebisch mají zcela volně umístitelnou rozprašovací trysku. Poloha trysky, jak vertikální, tak horizontální, se volí podle skladby vzorků tak, aby bylo dosaženo co možná nejlepší homogenity prostředí v celém prostoru komory – v návaznosti hodnocené pomocí spadů do srážkoměrů.
Základem úspěchu reprodukovatelného solného testu je homogenita spadu solné mlhy. Původní konstrukce solné komory předpokládala, že solanka je nasávána podtlakem na trysce a její průtok je pak regulován tlakem použitého stlačeného vzduchu a škrticím ventilem na přívodu solného roztoku. Toto řešení je velmi choulostivé na stabilitu průtoku při dlouhodobém provozu, proto ve všech solných komorách používáme výkonově nastavitelná nebo programovatelná membránová čerpadla, která nedovolí, aby na trysku šlo jiné než nastavené množství roztoku.
Vzduch použitý pro rozprašování solanky musí být pro většinu normovaných testů (až na výjimky) zvlhčen, aby nedocházelo k nasychání solného roztoku v okolí trysky. Vlhčení se děje probubláváním malých bublinek vzduchu přes velkoplošný rozdružovač – tento proces také funguje pro přenos tepla do pracovního prostoru komory.
Víko truhlové komory je dvouplášťové se vzduchovou izolací, eliminuje vliv vnějšího prostředí na průběh zkoušky, proces je tedy odolný k tepelné radiaci v místnosti, např. při střídání dne a noci při umístění komory u okna.
Nosnost u truhlových komor může po úpravách dosahovat až 400 kg, proto jsou komory vhodné pro testy větších technických celků, jako jsou např. elektromotory (viz komora Siemens Frenštát p. Radhoštěm) nebo jiné těžké konstrukce – pevnostní svařence mostních konstrukcí a podobně.
Ne vždy se musí podařit, ale důležitým kritériem při výrobě komor Liebisch je možnost přístupu ke všem dílům tak, aby bylo možné provést servis, aniž by se předtím musely odmontovat díly jiné. Snadný je i přístup do zásobní nádrže solanky (u truhlových komor). Tak je zajištěno pro obsluhu komory i servisní pracovníky, že náročnost a čas strávený údržbou či případnou opravou komory bude minimalizován.
Každá komora od objemu 400 litrů je dodávána jednak s výškově nastavitelnými nohami, tak zároveň s dostatečně robustními kolečky pro snadný pojezd po budově či místnosti.