Problémové situace je možné rozdělit podle postupů při řešení na a) algoritmické postupy, kdy je stanoven přesný sled operací, které jsou důležité ke správnému řešení problému, b) heuristické postupy, ve kterých je vytvářen prostor pro samostatné myšlení, a c) intuitivní postupy, jež se projevují jako rychlé vyslovení nápadů, postřehů a spontánně řečených názorů. V praxi je u tvořivých žáků potřeba komunikačního partnera, neboť tvořivý žák si problémové otázky klade sám. Budou-li dva, vznikne tak dialog, který přejde ve výměnu názorů.
Již z uvedeného velmi stručně pojatého výkladu, co je problémová metoda, je zřejmé, že se nejedná o koučink. Co zmátlo našeho čtenáře? Pravděpodobně dvě myšlenky, které jsou oběma metodám shodné: to, že pro úspěšné dosažení cíle je nutné rozhodnutí chtít něco udělat, samostatně uvažovat a vyvinout vlastní aktivitu, a to, že v obou případech lze definovat proces učení.
Vše ostatní je pak odlišné. U problémové metody je nutné dopředu jinou osobou vymyslet problémovou situaci, kterou někdo jiný v přítomnosti řeší; situace je učitelem dnes uměle vytvořena, aby se student díky ní rozvíjel nejen dnes, ale i v budoucnu. Při koučování si klient stanovuje svůj cíl dosažitelný v budoucnosti sám a v přítomnosti hledá možnosti řešení. Řešení problémových situací u problémové metody je dáno standardními operacemi či postupy, řešení situací při koučování si nalézá klient uvnitř sebe v návaznosti na své vlastní osobní nastavení, své hodnoty a své priority. Vztah učitele a studenta při aplikaci problémové metody je vztahem nerovnocenným, kdy učitel ví víc než student, řídí proces a dokonce může i do procesu zasahovat formou určité pomoci a při jeho ukončení proces i studenta hodnotí. V koučinku je vztah klienta a kouče zásadně rovnocenný, kouč klienta nehodnotí a předpokládá, že klient vše ví a má všechny zdroje pro to, aby byl při řešení svých situací úspěšný. V problémové metodě učitel zodpovídá za to, kam se student dostane, úspěšnost získání a ověření znalostí studenta je závislá na kvalitě stanovení problémové situace. V koučinku za dosažení cíle je zodpovědný klient, koučova zodpovědnost je za dodržení koučovacího procesu.
Problémová metoda je forma výuky a jako taková je nejlépe, a proto také nejčastěji využívaná při získávání vědomostí a dovedností u přírodovědných oborů, koučink jako rozvojová metoda je aplikovatelná na všechny obory lidské činnosti. Proto i v rámci výuky problémovou metodou lze pro zvýšení efektivity učebního procesu úspěšně používat koučovací přístup.
Ing. Milena Židlická
koučka certifikovaná Erickson College
členka a tajemnice Mezinárodní federace koučů