„Lomikare, Lomikare, do roka a do dne zvu tě na Boží súd,“ tuto památnou větu pravděpodobně někdy slyšel každý z nás. Měl ji zvolat Jan Sladký Kozina, vůdce chodského povstání předtím, než byl popraven. Tak vlastně svému nepříteli předpověděl smrt. Nenáviděný Lamingen, řečený Lomikar, skutečně zemřel téměř přesně do roka a do dne po Kozinově popravě. To bylo na konci 17. století.
My jsme ve století 21. a do roka a do dne se naplňují prognózy i těch největších skeptiků, kteří je vysílali v kontextu marných snah a pokusů naší domobrany odolávat nájezdu čínských okupantů na svých wuchanských koronavirech, posléze měnících taktiku boje a převlékajících se do britských, brazilských, jihoafrických a nevím jakých ještě dalších hávů. Okolní sousedé nacházejí způsoby, jak jim v boji čelit, aby ztráty nebyly tak vysoké, aby střežili svůj lid před zdravotní, psychickou i ekonomickou újmou. Sofistikovaně poskytují potřebné očkovací sérum pro ochranu svých rodičů a prarodičů, svým dětem pak kontinuálně dopřávají vzdělávání v maximální možné míře. Myslí na budoucnost. Bez silného odéru populismu rozlišují priority ve jménu svého národa, případné neúspěchy nesvalují na své okolí, ale hlásí se k nim a promítají je do svého dalšího konání.
Jsme národ v srdci Evropy, který vyprodukuje více, než sám dokáže spotřebovat. Je tak pro nás logicky důležité sledovat situaci tzv. za kopcem. V titulcích jsme se nedávno dozvídali, že česká ekonomika má za sebou největší propad ve své historii, když HDP meziročně kleslo o 5,6 % a jeho klíčový beneficient – průmysl o 8 %. Avšak po největší pasece druhého kvartálu způsobené obavou z neznámého, následujícím zlomu a nejrychlejším meziročním růstu v historii nám již čtvrtý kvartál loňského roku dal trochu naděje v jasnější zítřky. Co však tento stav signalizuje pro rok letošní? Ekonomové na blogu ČNB si pro své prognózy vzali jako ukazatel komoditu elektřiny a podle její spotřeby online sledují stav průmyslu a prognózují jeho další vývoj. Trochu mi to připomíná seriál o rozpacích kuchaře Sváťi Karáska, ale budiž. Průsvit paprsku naděje, i přes dozvuk druhého lockdownu, skrze přechod roku do nového si cestu našel, ale již ne v takovém jasu, jak jsme doufali. Spotřeba elektřiny v meziročním srovnání je podle ekonomických věštců o něco nižší a ani případný zvrat způsobený propady venkovních teplot již první kvartál do touženého růstu nedostane. Členové bankovní rady ČNB ale pro další období nešetří optimismem a očekávají, že ve druhém čtvrtletí nás export průmyslové produkce vytáhne k největšímu meziročnímu růstu v historii. Ano – je to více než pravděpodobné, vždyť budeme porovnávat s obdobím největšího propadu v historii (…); duben šel ke dnu o 38 %. Během tradiční letní okurkové sezony pak ekonomové očekávají menší zpomalení a na podzim opět růst; učebnicový vývoj ekonomiky ve tvaru W.
Každopádně, co je pro nás jako proexportně otevřenou ekonomiku klíčové, je skutečnost, že ta světová je na předkovidové úrovni, za čímž mj. stojí právě ony kroky, o kterých jsem se zmínil v úvodu. O naší budoucnosti se totiž především rozhoduje tam, kam nejvíce vyvážíme, tedy v Německu, na Slovensku, v Polsku, Francii, Anglii, Rakousku (po stovkách mld. Kč) a o řád méně v USA, Rusku, Číně. A jelikož jsme v globálním světě a Německo je též proexportní země s největším vývozem do USA, Francie nebo Číny, tak jsou logicky pro nás jako subdodavatele důležité i tyto regiony. Proto tedy s velkým zájmem sledujme, jak se situace vyvíjí zde, k nim své naděje upínejme a tuzemským chaosem se snažme projít bez fatálního zaškobrtnutí ve zdraví a psychické odolnosti. K tomu ať nám napomáhá Bůh a selský rozum.
Buďte zdrávi na těle i na duchu.
Roman Dvořák