CO2 emise by měly být do roku 2020 oproti stavu 1990 sníženy na 40 % a v roce 2050 na polovinu. To je možné cestou vývoje stávajících spalovacích motorů, ale současně také se snižováním hmotnosti karoserií. Jde tedy o zásadní zásahy do konstrukce karoserií a s tím spojenou řadu výrobních problémů. Jde tedy nejenom o použití jiných nových materiálů, ale také o vývoj zcela nových tvářecích technologií. Jejich vývoj musí předcházet vlastní konstrukci automobilu. Požadavky na kvalitu a přesnost rostou, stejně také na možnost použití dané technologie v sériové výrobě. S tím souvisejí požadavky na pokud možno snadnou a rychlou přestavitelnost toho určitého výrobního systému. Častým problémem je nerespektování zásad technologičnosti tvaru výlisků, při práci designéra karoserie. Může to znít laicky, protože k hodnocení lisovatelnosti máme počítačovou podporu a ta jasně řekne, zda to jde lisovat, či nikoliv. Realita může být ovšem jiná, komplikovaná, a taková také je. Hodnocení lisovatelnosti daného dílu je komplexní problém. Designéry příliš netíží problematika reálné lisovatelnosti daného výlisku. Také pohled konstruktéra lisovacího nářadí je při použití pouhé počítačové podpory značně zjednodušený.