Lubrik byl samozřejmě testován nejenom laboratorně. Za mimořádné ochoty níže uvedených firem byly rovněž realizovány praktické testy. Ve firmě Kamax byla provedena zkouška tváření šroubařské oceli (ocel tř. 14). Životnost nástroje s původním povlakem byla 20 až 30 tis. kusů. S aplikovanou vrstvou Lubrik G došlo ke zvýšení životnosti na 60 až 90 tis. kusů.
Další zkouškou bylo stříhání a tváření ocelí tř. 11, 12 a ocelí nerezových ve firmě Forez, kde nová vrstva nahradila standardně dodávanou vrstvu Marwin G.
Společnost Karsit - Nástrojárna Postřelmov testovala povlakování nástrojů pro tváření misek z pozinkovaného plechu. Problémem aplikace bylo zadírání zinku v nástroji. Původní varianta povlaku Marwin SI eliminovala zadírání a přinesla zvýšení životnosti. Lubrik G zároveň dosáhl výrazně lepšího povrchu tvářeného materiálu.
Ve společnosti Isolit-Bravo docházelo při tváření švových nerezových trubek k velkému otěru a vydírání razníku vlivem mikrootřepů. Bylo provedeno porovnání životnosti variant povlaků. Původní povlak TiN vykazoval životnost 6 - 8 tis. kusů, Lubrik G dosáhl snížení lisovacích sil, nižší teploty výlisků a životnosti 10 - 14 tis. kusů. Nanokompozitní varianta Lubrik SI navíc odolávala mnohem lépe i mikroskopickým nečistotám, a to s životností 14 - 20 tis. kusů.
V průběhu zkoušek se objevil ještě jeden zajímavý aspekt nové vrstvy. Její nasazení v provozu neuškodí, ba naopak. Vrstva Lubrik může výrazně pomoci vyřešit ve výrobě dosavadní problémy. Z praktického hlediska lze konstatovat, že tyto vrstvy lze uplatnit všude tam, kde se používají jiné typy kluzných povlaků DLC, MoS2 nebo WC/C.
Vrstva se nanáší jako závěrečná část již zavedených povlaků Marwin SI a Marwin G. Odtud se odvíjí i jejich obchodní označení Lubrik SI a Lubrik G. Typická tloušťka kluzné vrstvičky je od 0,3 do 0,5 ?m. V technicky opodstatněných aplikacích ji lze bez komplikací připravit i v tloušťce nad 4 ?m.
Podle výsledků dosavadních analýz a testů lze předpokládat, že tato kluzná vrstva je pouze vstupní branou k mnohem rozsáhlejšímu systému PVD vrstev. Ale o tom snad někdy příště.
Ondřej Zindulka
Pavel Holubář
Mojmír Jílek
Roman Janků
Všechny obrázky, tabulky a grafy naleznete v tištěné podobě časopisu.