V Československu se průkopníkem výuky plastů a kompozitů pro strojní inženýry stala fakulta strojní ČVUT v Praze. Pravidelná výuka polymerních materiálů na tehdejší katedře materiálu byla zahájena již v polovině 60. let Ing. V. Zilvarem, CSc., pozdějším významným profesorem ČVUT v Praze, který se zasloužil nejen o počátky, ale i o další mnohaletý rozvoj výuky plastů a kompozitů pro strojní inženýry. V té době byla založena i laboratoř zaměřená na výzkum těchto materiálů. V Československu se tak budoucí strojní inženýři poprvé dozvídali o zvláštnostech chování polymerních materiálů a měli tak možnost porovnávat si je s kovovými konstrukčními materiály. Tehdy u nás ještě studenti netušili, jak obrovský rozmach těchto materiálů nastane v příštích desetiletích a v jak velké míře je budou využívat strojírenské obory. S odstupem času lze zahájení výuky plastů pro studenty strojního inženýrství ČVUT hodnotit jako jeden z prvních počinů toho druhu ve světě. Pozornost byla již v tehdejší době věnována také dodatečnému vzdělávání inženýrů, dnes nazývanému celoživotní vzdělávání. Během druhé poloviny 60. let byl na základě požadavků a zájmu široké technické veřejnosti zahájen čtyřsemestrový postgraduální kurz „Použití plastických hmot ve strojírenství“. Ve třech semestrech v něm byly přednášeny předměty Struktura a vlastnosti plastů, Zpracování plastů a Konstruování s plasty a aplikace. Kurz tak měl komplexní charakter a zahrnoval celou problematiku související s použitím plastů ve strojírenství. Ve čtvrtém semestru studenti zpracovávali závěrečné práce na náměty ze svých pracovišť. Mezi technickou veřejností byl kurz vysoce uznávaný a jeho absolvování se tehdy stalo i oficiálním podkladem pro zvýšení kvalifikace a tím i finančního ohodnocení inženýrů. O kurz byl zájem nejenom mezi strojními inženýry, ale také inženýry stavebními, elektrotechnickými, chemickými i ekonomickými. Kurz podobného rozsahu i odborné úrovně neměl ve světě obdoby, a to ani v USA a Německu, zemích s největším rozvojem průmyslu plastů. Bohužel z důvodu začínajících změn ve společnosti i ve studiu a větší finanční náročnosti byl kurz v polovině 80. let zrušen. Svět však paradoxně právě v této době zaznamenával nebývalý rozmach strojírenských aplikací plastů a kompozitů.
V řádném studiu se však výuka plastů v dalších desetiletích dále systematicky rozvíjela, rozšiřovala a aktualizovala, postupně byla do programu zařazována problematika polymerních kompozitů. V konečné fázi vývoje vznikly pro obor materiálové inženýrství předměty „Nekovové materiály“ a „Kompozity“, obojí v rozsahu hodin 3+2 (přednášky+laboratorní cvičení), pro technology pak předmět „Nekovové materiály“, který zahrnoval jak polymerní materiály, tak kompozity s polymerní matricí. Takovýto rozsah výuky byl v poměru k výuce kovových materiálů považován za poměrně uspokojující. V této formě byla výuka provozována po řadu let a studentům poskytovala znalosti o polymerních materiálech od struktury až po aplikace (obr. 1, 2). Pro předmět "Kompozity" byla vytvořena unikátní internetová učebnice (autorem je doc. Ing. Zdeněk Kořínek, CSc.), která svým rozsahem, kvalitou a průběžnou aktualizací nemá v internetové literatuře o kompozitech obdoby.
Jako součást výuky byly zavedeny exkurze do podniků vyrábějících plastové a kompozitové součásti a díly. Pro větší názornost výuky byla v nedávné době na Ústavu materiálového inženýrství vybudována databanka plastů (obr. 3) a vytvořena sbírka technických aplikací plastů (o obojí se především zasloužil konzultant ústavu Ing. Milan Vaněk). Pro jednoduchost jsou v databance vzorky kategorizovány podle tří, pro strojaře nejtypičtějších vlastností: modulu pružnosti, pevnosti (resp. meze kluzu) a teploty použití. Studenti mají možnost si sami jednotlivé druhy plastů „osahat“, což zjevně zlepšuje jejich povědomí o těchto materiálech. V rámci reorganizace studia byl však rozsah materiálové výuky plastů a kompozitů omezen a místo původních předmětů je od roku 2012 do výuky nového oboru „Výrobní a materiálové inženýrství“ zaveden předmět „Nekovové materiály“ pouze v rozsahu hodin 2+2. Stává se tak v době, kdy polymerní materiálové inženýrství se celosvětově intenzivně rozvíjí, kdy strojírensky zaměřená univerzitní pracoviště výuku plastů a kompozitů rozšiřují a kde ještě součástí výuky není, tak ji zavádějí.
Pokračování příště.
Prof. Ing. Josef Steidl, CSc., FEng.
Fakulta strojní ČVUT v Praze
jose.steidl@gmail.com
Foto: Ing. Z. Jeníková, Ph.D.