Další metodou pro hodnocení odolnosti břitu VBD proti mechanickým a teplotním rázům je čelní soustružení zkušebního obrobku s válcovými čepy.
Při této metodě se soustruží zkušební obrobek sestávající z osmi válcových čepů čelně od středu směrem k obvodu obrobku. Břitová destička upnutá v držáku nožové hlavy je během jedné otáčky vystavena osmi teplotním a mechanickým rázům.
Zkouška hodnotí únavovou pevnost břitu při konstantní frekvenci zatěžující síly 8 rázů za jednu otáčku. Při řezné rychlosti vc = 150 m.min-1, měřené na obvodu upínací desky, která odpovídá otáčkám n = 170 min-1, jde o frekvenci 1364 cyklů.min-1, tj. 22,7 cyklů.s-1. V porovnání se zkouškou podélným soustružením lopatek je za předpokladu shodné řezné rychlosti vc = 150 m.min-1 tato frekvence čtyřnásobná.
Velikost zatěžující síly, a tím i velikost mechanického rázu, lze u této zkoušky stejně jako u lopatek ovlivnit volbou posuvu.
Podle schematického průběhu zatěžující síly je patrno, že obvod zkušebního obrobku, tj. 8 čepů, je rozvinut do přímky na vodorovné ose a na svislé ose je naznačena velikost a průběh hlavní síly FC během jedné otáčky při použití tří různých posuvů. Při vřezávání břitu dochází k mechanickému rázu - nárůstu složky FC celkem osmkrát za otáčku. Jelikož se při úběru jedné vrstvy zkušebního obrobku (jedné hloubky řezu) mění úhel záběru (z, mění se i doba vnikání břitu, a tím i velikost mechanického rázu.
Během odřezávání jedné vrstvy se postupně mění poměr délky fáze řezání a ochlazování (břit mimo záběr). V důsledku této změny se mění i velikost teplotních rázů během odřezávání jedné vrstvy. Zkoušku čelním soustružením lze charakterizovat jako zkoušku odolnosti břitu proti cyklickému zatížení mechanickými a teplotními rázy. Tyto rázy mohou vést k vytvoření počátečních mikroskopických trhlin v břitu. Tyto trhliny se opakovaným zatěžováním rozšiřují a po určitém počtu rázů vedou obvykle k destrukci břitu.
Na rozdíl od soustružení lopatek se tudíž během úběru jedné vrstvy (jedné hloubky řezu) mění plynule velikost teplotních i mechanických rázů. Tato skutečnost znamená v porovnání se soustružením lopatek určitou nestabilitu zkušebních podmínek během zkoušky. Jestliže však uvážíme, že tyto zkoušky porovnávají obvykle vlastnosti různých zkušebních vzorků, potom je "systém proměnlivosti" zatížení ve všech případech stejný.
Podstatně vyšší frekvence rázů vede ke zkrácení těchto zkoušek. Mezního počtu rázů, při kterém dojde k destrukci břitu, je dosaženo dříve. Z toho vyplývá i podstatně menší časová i materiálová náročnost zkoušky, která umožňuje provést více opakovaných zkoušek určitého zkušebního vzorku.
Rovněž výroba náhradních čepů a jejich montáž do unášecí desky je podstatně rychlejší. Bez významu není jistě ani skutečnost, že náhradní čepy lze vyrobit ze zbytků zkušebních válců po zkouškách trvanlivosti - podélném soustružení. V průběhu aplikace zkoušek čelního soustružení obrobku s čepy byl zjištěn v mnoha případech vyšší rozptyl výsledků - mezního počtu rázů hodnotícího odolnost břitu VBD proti rázům v porovnání s výsledky trvanlivosti při podélném soustružení.