Zanedlouho poté, co se Jan Liebig stal jediným kormidelníkem firmy, došlo k jejímu dalšímu dramatickému vzestupu. Velký podíl na tom měla Liebigova orientace na pracovní stroje. Jako jeden z prvních pochopil, že v soutěži zvítězí ten, kdo jako první zavede parní stroje do strojních přádelen. Tak i jemu se podařilo zavádět na svoji dobu moderní provozy, jejichž výkon byl nesrovnatelný s produktivitou ruční práce, které ostatně již hrozil v tomto odvětví postupný zánik. A rovněž si uvědomil, že nastává nevyhnutelný proces koncentrace přádelen do několika velkých podniků. O tomto Liebigově podnikání svědčí celá řada konkrétních údajů. Tak například hned ve 40. letech 19. století byl Liebig absolutně nejzdatnějším textilním průmyslníkem v Čechách. V jeho dílnách bylo zapojeno na dvě stě výkonných stavů, jejichž počet brzy vyrostl na osm set. Kolem roku 1850 vlastnil továrny v Josefově Dole, Liberci, Železném Brodě, Svárově, Heralticích, Mildenově a v Rochlicích-Vesci. Počet jeho zaměstnanců se zvýšil na 5000, přičemž poskytoval práci ještě dalším domáckým dělníkům. Liebig se projevoval i rázným pohybem směrem do zahraničí. Měl svá zastoupení například v Paříži a Hamburku, stejně jako v Rakousku, což platilo zejména o jeho velkoskladu v Mödlingu nedaleko Vídně. V zájmu zlepšení odbytu svých výrobků se Liebig rozhodl k dalšímu jistě odvážnému kroku. Vykoupil větší část pozemků pro železniční trasu, která spojovala Liberec s Prahou, Pardubicemi a Žitavou, odkud již vedly koleje až do Berlína. Když v roce 1859 došlo k zahájení železničního spojení, vstoupilo i samotné město Liberec do povědomí jako moderní průmyslové centrum severních Čech.