Tyto nástroje se už v základu odlišují od závitníků. Závitové frézy nemají profil závitu ve šroubovici s konkrétním stoupáním, ale závitové zuby jsou za sebou uspořádány s určitou roztečí T. Závity v obrobcích se zhotovují pomocí CNC cirkulárních závitovacích programů – šroubovou interpolací, tj. superpozicí kruhového a lineárního pohybu nástroje. Vzájemným různým složením těchto elementárních pohybů ve směru stoupání závitu a směru otáčení kruhového pohybu mohou být obecně vyrobeny odlišné závity.
Konečný konkrétní závit vznikne jako obalová plocha trajektorií rotačního pohybu jednotlivých zubů, které jsou při kruhovém pohybu nástroje plynule posouvány do materiálu ve směru stoupání závitu. Pro válcový závit je třeba jen jedna kruhová otáčka. Kuželové závity jsou složitější, jejich podoba vznikne díky čtyřem kruhovým otáčkám, během nichž je kuželové stoupání dovnitř závitu náležitě korigováno.
Výhody závitových fréz je možné shrnout do následujících bodů:
- při použití závitníků větších průměrů stoupá potřebný příkon, při frézování závitů je potřebný příkon s ohledem na postupný úběr materiálu minimální;
- hlavní časy obrábění jsou krátké díky vysoké řezné rychlosti a rychlosti posuvu;
- žádné axiální proříznutí;
- třísky jsou velmi krátké, obrobky se snadno čistí;
- s jednou závitovou frézou je možné zhotovit závity s rozlišným průměrem nebo s jinou tolerancí se stejným stoupáním;
- s jedním nástrojem lze vyrobit pravý i levý závit;
- jedna geometrie nástroje pokryje více skupin obráběných materiálů;
- hloubka závitu až do dna neprůchozího závitu je bezproblémová;
- při poškození nástroje je možné závit snadno dokončit;
- vysoké využití nástrojů díky servisu opětného ostření a depozice tenké vrstvy.
Mezi omezení této technologie patří limitovaná hloubka závitu s ohledem na patřičnou tuhost nástroje vzhledem k jeho délce a průměru.